Smrt pana Lazaresca

Trpká a veľmi nepríjemná sonda do útrob rumunského zdravotníctva, finančne vyčerpaného, kapacitne nedostačujúceho a slabo plateného. S tým samozrejme súvisí nechuť liečiť, neúcta k pacientom, všeobecný cynizmus a citová prázdnota zdravotníkov. A všetko si to bohužiaľ odskáče pacient. Chudák Lazarescu Dante Remus a jeho strastiplná krížová cesta, človek by si normálne až prial, aby to jeho utrpenie už skončilo a on mal konečne svätý pokoj. Film má síce jednoduchší príbeh, no povie toho strašne veľa. Navyše moje nepríjemné pocity pri sledovaní snímku vo veľkej miere zvyšovala vedomosť, že takmer v takomto podobnom rozklade je zdravotníctvo aj u nás. Silný nadpriemer. 85/100 (01.06.2016)

Kdyby to bylo jen o bezcitných lékařích,utahanejch zdravotních sestrách a debil systému sacialistič(Č)eského zdravotnictví,- ale ono néni.--Asi takovýhle český filmy mi tu momentálně chybí.Když nepočítám Najbrta a sem tam ,,retro" kritiku,tak je to tu samý hezký malý český příběh s jakoby něžným náznakem o kupě hnoje,-aby se neřeklo...... (25.05.2011)

Skutečně dokonalá filmařina, kdy tohle natočit jakoby dokumentárním stylem, aby to navíc mělo hlavu a patu, muselo dát velkou fušku. Každopádně přes nesporné kvality filmu podruhé bych jej vidět nechtěl a rozhodně jej nedoporučuju nikomu, kdo už nějakou tu zkušenost se zdravotnictvím včetně českého měl. Protože jak se nejedná o nějakou mimořádku typu koronaviru, resp. ve filmu havárie autobusu (s níž se hraje už od začátku při sledování televize, aniž bychom dopředu tušili, jak osudový to bude mít význam), tak jste pro nemocnice jen kus masa nebo další stěžující si otrava, co je přetěžuje. Na druhou stanu říkám, pokud je doktorů a sester skutečně málo, tak bych to taky dělat nechtěl a asi bych se choval stejně. Film vlastně nijak nesoudí, jen konstatuje stav, který je tristní a kde soucitných osob moc nenajdete (kromě jedné záchranářky a potom jedné žadonící sestry). Líbí se mi i to, že navzdory názvu filmu nevíme, kdy skutečná smrt pana Lazaresca nastane - koneckonců může zemřít pár let po operaci, a spíš si myslím, že to slovo "smrt" zde odkazuje k jakési virtuální smrti, kdy - jak už jsem psal - jste jen kus masa, ne bývalý univerzitní profesor, který měl nějaký život, má děti, má jisté myšlenky, smysl pro humor... jste pro ty nutně lhostejné nemocniční pracovníky v podstatě mrtvý, ačkoliv jste živý. A může to odkazovat i k určité smrti zdravotnictví obecně. Jinak k filmu - scénář, režie, kamera a především herecké výkony jsou na vysoké úrovni (vůbec si nedovedu představit, že by takový silný a propracovaný film vznikl u nás), jen mi vadila zbytečně dlouhá stopáž, kdy některé scény už se zbytečně opakovaly a protahovaly, aniž by to mělo ústrojný význam pro sdělení a děj. (06.06.2020)

LFŠ 2011 Rumunská nová vlna prezentována mj. režiséry Puiu a Mungiu a jejich filmy Smrt pana Lazaresca a 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny staví na obrovské realističnosti a velice drsném vyznění za podpory dost depkoidní atmosféry. Napomáhá k tomu ruční kamera, téměř jednotný čas a dlouhé scény i záběry a s tím spojené vynikající vedení herců. (31.07.2011)

O Smrti pana Lazaresca se často mluví jako o výstižné kritice zdravotnického systému v postkomunistických zemích, ale ten film není tak jednostranný. Je to opět, jak je u Rumunů v poslední době zvykem, vrcholně realistický portrét společnosti jako celku. Jistě že většina diváků má tendenci ztotožňovat se na základě vlastních zkušeností s nebohým pacientem, ten ovšem taky není žádný svatoušek a lékařům jejich práci neusnadňuje. V úplném základu je to o konkrétních lidech, kteří hrají určitou roli v systému a ani si přes svoje ego neuvědomují, co způsobují. Smrt pana Lazaresca je filmem o shodě nešťastných náhod, o nemožnosti komunikovat, o bezmoci, o takřka kafkovském zmizení lidské duše v soukolí zkorumpované byrokratické mašinerie. Jediný problém, pokud se to tak dá nazvat, který zatím mám s rumunskou novou vlnou, je ten, že ať už je to Puiu, Mungiu nebo Porumboiu, jejich filmy jsou si stylově i tematicky velmi podobné, takřka k nerozeznání. Nikdy nechybí černý až absurdní humor, časté je i symbolické pomrkávání směrem k divákovi přesahující jinak striktně realistický rámec (tady například v jednotlivých jménech: Lazar, Dante, Angel), nechybí hra s očekáváními. I přes svoji nápadnou monolitičnost ale rumunské filmy aktuálně nemají v Evropě konkurenci. (16.07.2011)