Fantom

Syrové sociální drama, v němž hlavní hrdina, Sergio, objeví objekt své touhy. Sleduje jej, snaží se získat jakoukoliv jeho věc. Ze sledování se stává posedlost, která žene Sergia až k činům, které boří všechny hranice, jež ho dosud uzavíraly. Většina filmu se odehrává v noci, kdy Sergio, pracující jako popelář, se toulá opuštěnými ulicemi, hledá náhodné kontakty, vybíjí se o samotě a současně je stále blíž svému cíli. Druhá část snímku se promění v symbolistní bizarnost, která se blíží až surrealistickému pojetí - gumový oděv, maska, skládka, divoký králík (symbol svobody?). Sexuální scény a výjevy jsou vskutku bez zábran, ale nemyslím, že by byly cílem, nýbrž jsou jen prostředkem. Rozhodně ale ne film pro každého. (19.01.2013)

Fantasma? Oo! —¬         Stručné shrnutí: snímek o "teplých" pro teplé.¬                 Dodatek: To, co snímek ukazuje, není výřez skutečna, je to pouhý výhřez. Umělecké postupy jsou kontextuálně poplatné, což samozřejmě ještě ztěžuje srozumění s, přiblížení se ukazovanému. Na tomto místě mi zbývá odkázati na nepovrchní a výjimečně případný komentář uživatele Eodeona.¬                 Snímek lze doporučiti ze jména zvláště citlivým případně intelektuálním povahám onoho málo běžného pohlavního zaměření; pro ostatní to budou téměř jistě "chcanky". Přes to, že záměr ztvárniti s veškerou syrovostí (a něžností) objevování mladíkovo nedopadl zrovna dobře, neboť příliš mnoho věcí bylo ponecháno "tak", bez potřebného podkladného umu, nedá se hovořiti o zcela nepovedeném záměru, a tak nízké hodnocení určitě není na místě. Mínění (uživatel dwi), že snímek útočí na diváka zbytečně úchylnými scénami, není na místě, stejně jako osočování režiséra ze snahy o provokaci a zviditelnění — J. P. Rodrigues je přede vším citlivým umělcem, úplný to opak mnoha veleúspěšných režisérů, u nichž ta citlivost je až na druhém místě.¬                 Přiznám se, že panu Rodriguesovi držím palce, jak v uměleckém, tak i osobním životě; může za to ale ne snímek "Fantasma", ale jeho další celovečerní snímek Odete, který má dáti co lidem všem (do té míry, do níž jsou oni schopni oprostiti se od předsudků).¬                 Poznámka: Snímkem o "buzících" a jejich světě, vhodným i pro "nebuzíky" a obecně pro většinového diváka stravitelnějším je, dle mého názoru, švédská televizní trilogie v režii S. K. da Silvy "Nikdy neotírej slzy bez rukavic"; je to docela utahané a je malým peklem shlédnouti celou trilogii na jeden zátah (jako se to povedlo mě v jednom soukromém filmovém klubu), ale, v posledku, není to špatný příběh… (12.03.2017)

docela i chápu moralizující kazatele a jejich popuzené měšťáctvo. v tomto konceptu ovšem není místo ani pro tu nejšlechetněji míněnou cenzuru. teprve když se podaří vyvrhnout všechnu tu špínu před zraky diváka, může vyjít najevo, že kdesi v těch oceánech bahna se topí i cosi nepředstavitelně krásného. i v existenciální bídě, v animálním fetiši, v citové osamělosti, v sebedestruktivním lpění na obsesi a ve skutečných horách odpadu kdesi v "měsíční krajině" smetiště. zpřítomnit to cosi vznešeného v těchto souvislostech si žádá nemalé režijní mistrovství a pečlivé zacházení s filmovými prostředky. Rodrigues zvolil odvážné přístupy typické pro náročné umělecké filmy a to navíc o mnoho dříve, než se začaly ve festivalovém prostředí vyskytovat relativně běžně: minimalismus a nepokrytost, syrovost i nejněžnější citlivost. (29.10.2012)

Zamlklý mladík Sergio pracuje v Lisabonu jako popelář. Odmítá pozornost pohledné Fatimy, neboť hluboko uvnitř poznává nové vášně. Postupně se sám sobě stává otrokem nezdolných fetišistických choutek, které promítá do náhodných homosexuálních styků a nekonečného šmírování. Frustrován z nechápajícího okolí stále více stupňuje agresivitu střídanou s bezmocností, aby se v konečném důsledku stal anonymním vyvrhelem mezi tunami hnijících odpadků. Eroticky vedený příběh, který poukazuje na sílu a riziko obsedantních vášní, je obetkán pouze minimem dialogů. Režisér atakuje smysly diváků zbytečně perverzními scénami a laciným explicitním provokatérstvím. Ty bohužel vyplňují notnou část děje, čímž jsou ostatní postavy (včetně té hlavní) jen letmo načrtnuty. Nic proti portugalské kinematografii, ale zbylá filmografie J. P. Rodriguese mě absolutně nezajímá. 1 a ½. (23.06.2005)

Částečně souhlasím s uživatelem ptrm … ti, kdo nepochopili, neměli hlasovat. A Ricardo Meneses (Sergio) v době natáčení nejenže bezvadně vypadal, ale také roli výborně zvládl. Neříkám, že je to film hvězdných výšin, ale je to dobrý pokus o zmapování minority v minoritě netradičním způsobem, zmapování nešťastného člověka, co to má v mozku ještě trošku více zpřeházeno než my, obyčejní gay a bi a troufám si tvrdit, že ti, co dali to nejhorší možné hodnocení a v normálu by byli heteráci, tak by to byli asi pěkní homofobové … 6977 (30.08.2023)