Reklama

Reklama

Mosfilm - zrcadlo říše

  • Francie MOSFILM Miroir d'un Empire
všechny plakáty

Obsahy(1)

Stalin v roce 1931 slavnostně otevřel Mosfilm Studios. S více než pěti tisíci zaměstnanců a s rozlohou srovnatelnou s Kremlem byl Mosfilm městem labyrintů, věnované produkci filmu a oslavy práce i pracujících. Největší filmoví režiséři zde měli přístup k nejnovějším technologiím a až do období perestrojky byla více než polovina filmů, které vznikly v SSSR, natočena právě zde. Ale pád Sovětského svazu v roce 1992 znamenal konec i pro Mosfilm Studios, které byly rozděleny a následně zprivatizovány. V současnosti zůstává v tomto téměř prázdném městě duchů, kde někdejší nádheru a lesku připomíná jen pár obrazů, několik posledních bojovníků s větrnými mlýny. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (3)

Tsunami_X 

všechny recenze uživatele

Velmi povrchní nástin historie sovětské a ruské kinematografie, který se ve francouzském podání mění v sentimentální vzpomínání na doby minulé a žehrání nad současností. I když je to emocionální rozpoložení vcelku pochopitelné, nemohu přejít ty klasické rádoby intelektuální výkřiky typu „A teď se v ruských kinech hrají americké akční filmy“ s klidným tepem. Pokud už Francouzi chtěli mapovat historii MOSFILMu jako takovou, měli se do toho pustit s plnou vervou, jinou stopáží a větší finanční základnou. Pár rozhovorů se sešlými zaměstnanci studia, které už dávno zavál prach stejně jako obstarožní kulisy a kostýmy, a několik archivních záznamů raritních filmů /pár budovatelských jednohubek/ celou situaci nezachrání. Melancholická podívaná s minimální informační hodnotou. Kéž by ji někdo vystřídal dlouhým cyklem, ze kterého by se lidem, orientujícím se v kinematografii na bývalou komunistickou (tu krátkou předehru s nedostatkem suroviny a minimem stálých kin v letech před pučem počítaje) velmoc, pořádně zatočila hlava. ()

Rex Mundi 

všechny recenze uživatele

Ešte som síce nikdy nevidela dokument, v ktorom by sa toľko spievalo a kričalo (ukážky zo starých filmov), ale inak to bolo zaujímavé. Avšak ako píše Tsunami_X, ako celok to vyznieva povrchne a moju dychtivosť po väčšom objeme informácií to zďaleka neuspokojilo. Dlabem na to, či tam bolo priveľa nostalgie, napokon to prirovnanie, že kedysi vládla cenzúra a dnes dolár, je celkom výstižné (c'est la vie). Ale na zmapovanie histórie a činnosti takého kolosu v priereze 100 rokov bol tento francúzsky pokus nedostatočný. Niektoré súvislejšie ukážky zo starých filmov boli natoľko vytrhnuté z kontextu a podané bez akéhokoľvek vysvetlenia, až mi to liezlo na nervy. Načo mi opíšu slávny film o nejakej komsomolke, keď vzápätí z neho pustia 3 minútovú sekvenciu ľudového spevu? To zase niekto nezvládol skĺbiť dohromady dokumentárne kvality s umeleckým presahom - ani jedno nefunguje dosť dobre. ()

Reklama

Reklama