Luk

Luk chrání i ohrožuje, slouží jako hudební i věštící nástroj a je spjat se starým mužem a to doslova, jak se ukáže v samém závěru. Dostala mě scéna s posloucháním walkmanových sluchátek... "Strenght and a beatiful sound like in the tautness of a bow. I want to live like this until the day i die..." "Síla a krása tkví v napnutém luku. Chci tak žít až do dne, kdy zemřu..." (18.11.2006)

Od Jar, leto, jeseň... mi Ki-duk Kim a jeho novoobjavený poetický štýl rozprávania odbremenený od záťaže násilia a šokujúcich scén čím ďalej viac imponuje. Aj keď mierne náznaky tej zabudnutej filmárskej minulosti aj tu nájdeme. Podobne ako v Island, Jar, leto... aj tu prostredie tvorí voda a na nej sa odohrávajúce životy ľudí, ktorých životný príbeh sa stane zase raz nástrojom vyrozprávania veľkých myšlienok v minimalistickom formáte. Na každom kroku symboli navádzajúce vás na cestu záverečnej katarzie, pri ktorej mi vadila len jediná vec a to scéna, ktorú som nielenže nepochopil jej zaradenie ale narušila celú atmosféru snímky. Najmä postavy starca a jeho mladučkej spolupútničky sú výborne zahrané-odžité a to napriek tomu, že ide o vysoko háklivú tému a pre nezasvetených a prvoplánovo na film nazerajúcich to môže vyznieť možno ešte viac ako kontroverzne. Celkovo ale nejde vôbec o sklamanie ba naopak napriek nevrelým reakciám väčšiny kritík o obdivuhodné dielo, ktoré len v konkurencii iných Dukových pozdnejších filmoch zaostáva. (05.02.2007)

Kimovi filmy nejsou něčím, co bych nějak mlsal, jsou pro mě takovou tou pomyslnou hořkou pilulkou, po které hodně toužím, ale jakmile ji ochutnám, na další nemám chuť, přesto však doufám, že se mi jednou podaří právě na tu chuť u jeho filmů přijít. Teď už je jasné, že díky Luku to nebude, připadá mi příliš vykonstuovaný a na efekt. Kim moc dobře ví, co u něj mají diváci rádi a tak se s ním v tomto snímku snaží manipulovat, ukazuje mu na pohled úchatnou podívanou, která je však naprosto prázdná. Chvíli jsem měl pocit, že se režisér moc snažil natočit sondu do duše hlavního hrdinu plnou symboliky, ale zároveň jakoby si již uvědomoval, že jeho filmy prostě diváci 'žerou' a doufal, že mu tento experiment projde. Na druhou stranu se dá uvažovat o tom, že Kim vůbec nechtěl podvést diváka a natočil velmi osobitý snímek, který vůbec nechtěl věnovat okolí, ale jen sobě. Mohl do něj dát všechno, hořkosti svého života a sny, co nikomu jinému prostě nic neřekne. Osobní spověď člověka zůstává niterným prožitkem, který pak dokáže naplno prožít pouze on, nebo člověk na stejných vlnách. (28.09.2006)

Čekal jsem obdobný zážitek jako při sledování jiného Ki-duk Kimova filmu Seom. V lecčems srovnatelný je, ovšem výsledný efekt je bohužel rozdílný až nechutně. Nemůžu si pomoct ale Hwal působí odfláknutým dojmem, jakoby Ki-duk Kimovi došla šťáva a nebo jakoby tenhle film natočil za trest a z donucení. Hudba, která nás doprovází celým filmem je sice zajímavá, ale rychle začne lézt na nervy, což výsledný špatný dojem jenom prohlubuje. (08.02.2007)

Ďalšia z povestných Kimových úvah. Poetickosť tohto snímku sa na plno prejaví v posledných minutách - asi rovnako ako tomu bolo v prípade 3 - Iron. Film je inak komorný. Takmer bez slov a z niektorými veľmi silnými scénami. Ukotvenosť na jednom mieste dáva krásne vyniknúť potrebným emóciám a Kim ich rozvíja pomaly ale precízne. Celý príbeh by sa dal zhrnúť do jednej vety, ale fascinácia detailom a postupné odkrývanie dôležitých pocitov je v tomto prípade omnoho dôležitejšie ako príbeh samotný. Transcendentný koniec považujem za výborný. Jeden z tých filmov v jeho filmografií, ktoré vypovedajú o mnohom a pritom sú jednoduché. V tejto polohe ho mám najradšej. Nie dokonalé, ale po všetkých stránkach veľmi príjemné. (29.10.2014)