Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Místo popcornu doporučuju ke koukání nakoupit speciální čokoládové bonbóny s různě barevnými náplněmi uvnitř. Pak můžete začít hrát jednu z báječných her, jejímž smyslem je uhodnout, jaká barva se skrývá pod čokoládovou slupkou. Pokud uhodnete, splní se vám přání... Jen doufám, že nedopadnete jako jedna z postav filmu. Ta chroupala jeden bonbón za druhým, celkem asi 385, a tak nějak neměla štěstí... :-) PS: A ta scéna, kdy kluci hrají na playstationu fotbal, byla taky unikátní. Opravdu k vzteku, když vám těsně před rozhodujícím okamžikem prodloužení VYPNOU ELEKTRICKÝ PROUD... ()
nechapu, jak nekdo muze hodnotit tenhle film jako odpad. priznavam, ze vlacne sceny a poklidne stridani minutvych pasazi je narocnejsi, ale film je kazdym okamzikemvtipnejsi a vtipnejsi, az se nakonec rozjede v obrazovou rastaparty :)) vedle toho i zajimavi herci a detske trable nejen s rodici. pro me jedna z nejprijemnejsich rannich projekci tohoto roku. ()
Velmi poutavě a podnětně natočený snímek o jednom zdánlivě zcela obyčejném, nudném a ničím zajímavém dni. Uvolňující, přirozené, nezávislé a v podstatě nijak vybočující z řady. Možná snímek, který byste dokázali přejít bez povšimnutí. Přesto, jakmile se děj rozjede, přestane být, stejně onen den, šedý a obyčejný. Setkají se postavy, začnou mluvit, poznávat se, a já si říkala, že bych takový den taky chtěla zažít. Mnohdy nám zdánlivě jednoduché věci, situace či osoby, které nás zprvu ani nezajímají, dokáží nabídnout velké bohatství, které nás dokáže naplnit, pohladit a jež v nás zůstane. ()
Debut Fernanda Eimbcke Temporada de patos je venovaný jeho veľkým ikonám, Jimovi Jarmuschovi a Jasudžiró Ozuovi. Neprekvapí preto, že obsahuje mnohé štylistické znaky príznačné pre ich diela, no zároveň si nesie prvky Eimbckeho neskoršieho rukopisu. Ako prvé sa nám predstavuje a ožíva pred nami minimalistické prostredie a architektúra sídliska panelových domov. Potom nastupujú postavy - deti, ktoré sú behom jedného voľného dňa konfrontované s množstvom problémov vrátane sveta dospelých, stelesnenom v roznášačovi pizze. Civilnosť zobrazenia bežného života a herectva predstaviteľov štvorlístka hlavných rolí sa v statických obrazoch míňa s romantikou, subjektívnym vnímaním reality (časť, v ktorej majú významnú rolu isté povzbudivé látky) a postmodernou hrou s pravidlami rozprávania. Hravý humor pozdvihuje aj priemernejšie momenty a udržiava pozornosť až do záveru. Mimochodom, až naskočia titulky, film ešte nevypínajte a počkajte si na koniec ;-) 75% ()
Abych pradvu řekl, překvapuje mě tak nízké hodnocení tohoto filmu. Uznávám, že má film několik řekněme pomalejších míst, ale to přesně koresponduje s atmosférou nedělního odpoledne, kdy se pro dva čtrnáctileté pubescenty čas, díky přerušené dodávce proudu, neuvěřitelně vleče. Tedy vlekl by se, nebýt okolností, které zapříčiní, že tato neděle nebude jako všechny ty ostatní. Na jednu stranu sledujeme komedii, navozující atmosféru bezstarostného mládí, na stranu druhou však postupně vyplývá na povrch, že problémy, které musí řešit jak oba mladíci, tak dva "vetřelci" narušující zaběhnutý chod věcí, příliš úsměvné nejsou. Konec, kdy se oba chlapci zachovají "dospěleji než dospělí" je už jen logickým (ne však očekávaným) vyústěním tohoto velmi příjemného ale zároveň také znepokojivého dílka. ()
Galerie (14)
Photo © Warner Independent Pictures
Reklama