Temporada de patos
Kačacia sezóna
Duck Season
Obsahy(1)
Panelákový byt a výpadek proudu, to zas bude neděle!
Je neděle, 11 hodin dopoledne a Flamova matka musí někam odejít. Zdá se, že Flama a Moko mají před sebou neděli snů. Prázdný byt, playstation, coca-cola a pizza, co jim může chybět? Ale jen do chvíle, než vypadne proud. Jeden panelákový byt, čtyři mladí, tři z toho ještě děti a nekonečná neděle. To je prostor, v němž debutující mexický režisér Fernando Eimbecke rozehrál svou hořkou černobílou teenagerovskou komedii. Natolik oslnila domácí publikum, že získala 11 z 12 možných výročních filmových cen Ariel a 8 cen na Mexickém filmovém festivalu v Guadalajaře 2004 a stejně tak byla s úspěchem uvedena na mnohých zahraničních festivalech, včetně MFF Karlovy Vary.
Kromě nesmírně civilních hereckých výkonů mladých herců, po zásluze též oceněných, a skvělé hudbě, která rovněž velmi podstatně vytváří atmosféru tohoto jen zdánlivě nenápadného filmu, je tu nejpozoruhodnější zejména Eimbeckova režie. Dlouhé pasáže, v nichž se mezi postavami zdánlivě nic neděje, střídané směšnosmutnými akcemi zdánlivého veselí, zkomponované k sobě jako hudební skladba, v jejichž rytmu a souzvuku vycházejí najevo další plány, vytvářejí až neuvěřitelně pravdivý portrét dvou teenagerů s jejich problémy, dívky odvedle, jejíž rodiče zapomněli na její narozeniny, a mladíka, který přichází na to, že vlastně nedělá co, skutečně chce. Čas, kdy ti čtyři čekají, až zase zapnou elektřinu a oživí umělý svět všech jejich berliček a pomocníků, se stane z původně nuceného zabíjení nudy jednou z nejzajímavějších chvil jejich dosavadních životů. Zbaveni záchytného systému rutinních činností náhle jednají sami za sebe a nacházejí sílu vyslovit své problémy především sami před sebou.
Eimbeckův hraný debut patří rozhodně k tomu nejlepšímu, co v poslední době na i tak zajímavém filmovém prostoru mexické kinematografie vzniklo.
(oficiální text distributora)
Videa (1)
Recenze (88)
Naprosto banální příběh dovedený často do naprostých absurdit. Je to sice blvost, ale v tom kině vás to spolehlivě udrží. Ikdyž když o tom tak přemýšlím, napadá mne jestli jsem tam neseděl jenom kvůli Ritě v podání Danny Perea. Je to fakt sympaťačka. A Enrique Arreola jako Ulysses je archetyp loosera. Akorát nedokážu pochopit který poslíček by o tu pizzu hrál hru a zasekal se tím na celé odpoledne. --- 70% ()
Cernobila nezavisla komedie prichazejici ze slunneho Mexika vypravi pribeh odehravajici se behem nedele v jednom byte, kde se najednou stretavaji dva znudeni mladici, roznasec pizzy a hezounke devce z vedlejsiho bytu snazici se upect dort k oslave svych vlastnich narozenin. I na malem prostoru a neherci pred kamerou se da vytvorit originalni komicke i lehce dramaticke situace odkazujici na zivot ve stredni ci jizni Americe. Z vlatnich zkusenosti muzu potvrdit, ze k takovym situacim dochazi a nejsou jenom vyplodem ciste fantazie. 70% ()
Distribuce přišla se sloganem, že jde o nejlepší mexický film příslušného roku. Pokud je to pravdivá informace, pak na tom mexický film opravdu není dobře. Ani ne tak proto, že by šlo o špatný kousek, jako spíš z toho důvodu, že jde o ultralaciný snímeček natáčený v kulisách jednoho panelákového bytu. Mexická kinematografie je patrně extrémně podvyživená a to mi nijak nesedí v porovnání s faktem, že z Mexika pochází řada špičkových režisérů současnosti a viděl jsem řadu snímků s výrazně vyšším rozpočtem. Kachní sezóna je malý neambiciózní film, který dílem připomíná tvorbu české vlny 60. let, dílem produkci americké nezávislé scény. Banální příhody a setkání čtyř hrdinů v jednom bytě velkého sídliště, které připomíná socialistickou výstavbu 70. let na první pohled nevypadají jako dostatečně nosné pro příběh, ale mají svou přitažlivost a postupně vtáhnou diváka do děje. Každý ze čtyř hrdinů v sobě nosí frustraci, donašeč pizzy se postupně odhalí jako neúspěšný intelektuál, který je frustrovaný svojí současnou profesí, další z hrdinů je deptaný rozvodem rodičů a jiný zase osamělostí. Jedno setkání jim pak změní pohled na svět. Vtipné dialogy, ironie a slušné herectví, to jsou klady Kachní sezóny. Celkový dojem: 60 %. ()
Výborná záležitost a moc nechápu zdejší negativní a podhodnocené konetáře a hodnocení. Skvělé překvapivé zápletky. Skvělý vývoj situací. Překvápko, tak to má myslím být! A zdá se, že ani mezi 6 stěnami nemusí být vůbec nuda - člověk jim úplně závidí. Trošku slabší herecké (dětské) komentáře, ale ten japonskej pizzař je skvělej :)). 8,5/10 ()
Nezávislá laciná komedie osciluící někde velmi lehce nad průměrem. Chtěla by být takovou tou hořkou tragikomedií pro intelektuály, což se jí daří (a mě nudí), ale mám pocit že využívá až příliš mnoho totálně profláklých motivů. Zábavné neverbální pasáže, kdy se občas usmějete střídají několikaminutové dialogy o ničem, kdy bych to nejraději zabalil. Nebýt na tom v kině tak to po třech minutách vypnu. ()
Reklama