Velká cesta

Do značné míry duchovní film. A je jedno, že není o křesťanství. Duchovno spočívá v tom, že jsme lidé a svět kolem nám není lhostejný. V tom, že máme rádi své rodiče. V tom, že s námi vytržení z každodenního stereotypu dokáže pohnout. Na začátku filmu mě vytáčela postava autoritativního otce, ale postupně jsem se s ním dokázal "smířit" a film se mi líbil. Krásná hudba. Navíc je film pro většinu z nás výjimečný tím, že zobrazuje něco, co pravděpodobně nezažijeme (pouť do Mekky je výhradně pro věřící muslimy). Zajímavé. (14.12.2012)

Váhal jsem mezi třemi a čtyřmi hvězdami, avšak nějako mne rozladily ty všudypřítomné emoce a "neemoce". Syn se často chová jako spratek a ignorant a nejen že jeho chování nechápu, já ho ani postavě příliš nevěřím.:-) A co se týče otce, ten mne zvláště na začátku štval svým klidným neemotivním autoritářským přístupem ke svému okolí, i když ten jsem jeho postavě v tomto případě věril. Pokud jde o cestu, krajinu, postavy i situace, je vše zvládnuto na jedničku... V jednom okamžiku jsem dokonce i pocítil Boží, tedy Alláhovu přítomnost. Snad mne můj ateistický Bůh nepotrestá.:-) Pokud jste tedy někdo emotivní či máte rádi roadmovie, popřípadě arabskou mentalitu, hvězda navíc. (17.09.2008)

Přiznávám hned na začátku, že roadmovie je můj milovaný žánr. A z hlediska žánru je tento film výborně natočený. Postavy jsou zahrané skvěle a výstižně, cesta střídá intimní až "klaustrofobní" okamžiky (v autě, v hotelových pokojích) s širokými exteriéry (Istanbul, Mekka - tam se údajně filmová fikce točila vůbec prvně), na cestě potkávají různé další postavy, které děj této vlastně iniciační cesty posunují dál a pomáhají ústřední postavy více charakterizovat. Hlavním tématem je tu generační propast mezi tradicionalistickým a autoritářským otcem a jeho synem, který vyrůstá v sekulárním a libertariánském prostředí, odtržen od kultury svých předků. Oba snad už nemůžou být odlišnější (až člověka zaráží, že jsou skutečně otcem a synem), mladý neví zhola nic o náboženství svého otce, nemluví arabsky (jen přibližně rozumí jeho maročtině), rád si přihne a myslí na holky a zcela pochopitelně si s přísným a asketickým tátou moc nerozumí. Na cestě do Mekky přes celou Evropu, na které otec tak trvá, nedbaje synovy blížící se maturity a poutu k jeho snoubence, se Reda s otcem postupně smiřuje, učí se ho chápat, stejně jako jeho náboženskou disciplínu a morálku. Na téhle rodinné, generační linii je film taky velmi zdařilý. Příběh má ale ještě jednu rovinu, která mně nakonec nejvíc vadila. Tou je zcela zřetelně konflikt tradiční a náboženské společnosti s tou "západní", sekulární. Film byl prezentován jako "poselství tolerance", cesta za "vzájemným poznáním" (stojí na DVD), kritiky píšou o tom, jak je film prost moralistických soudů atd. A v tomhle teda podle mně jsou pěkně vedle. Ani v jednom momentě filmu totiž není vzájemná tolerance oboustranná. Otec a syn jsou postavy, které v sobě nesou mnoho klišé, postava otce se během filmu příliš nevyvíjí, obohacený z cesty vlastně vychází pouze Reda a celý film nakonec vyzní jako oslava tradic a náboženství. A to je přinejmenším nefér. (04.03.2017)

Krásný film o tom, jak by měl každý člověk (nejenom muslim) vykonat aspoň jednou za život cestu poznání nejen sama sebe, ale i druhých... (05.02.2013)

ocenenia : MFF Mar del Plata 2005 - 1. cena Najlepší film, Najlepší herec (Mohamed Majd) (02.03.2010)