Pád do tmy

Mírně podobný příběh starších Psích vojáků, tentokrát však bez komediálních prvků a atmosféra pěkně zhoustla. Rovněž se přidalo na stylizaci a vykreslenosti postav. Vůbec nevadí, že ve filmu se muž vysytne asi deset vteřin kdesi na samém začátku, šestero hereček je překvapivě sympatických. Začátek je plný tajemných záběrů na hory a lesy v mlze a bez průtahů se zamíří na výlet do jeskyně. Tam už začíná to pravé klaustrofobické peklo. Scéna kdy Sarah uvízne v tunelu je vrcholem žánru a nejednomu divákovi se sevře žaludek. Obludy sice nejsou strašidelný, ale děsivý svým způsobem jsou hodně. Film skvěle ubíhá až ke konci. Ten povyšuje The Descent na IMO jeden z nejlepších hororů poslední doby a ztísněný pocit vás jen tak nepustí. Nemluvě o geniálních posledních pěti minutách. A do toho všeho hraje úžasná hudba... Co víc si přát? (22.01.2008)

I v druhém filmu se Marshall přidržel svého oblíbeného survival žánru, ale zbavil se levného looku předchozích PSÍCH VOJÁKů, zvolil výrazně zajímavější lokaci (klobouk dolů před perfektní výpravou, ve snu by mě nenapadlo, že tu jeskyni komplet postavili v ateliéru) a ozvláštnil ryze ženským castem a vlastními glumovitými potvorami. Ale první půlka filmu mrazí nakrásně i bez příšer. (29.05.2012)

pokud byl tento film natočen, aby odrazoval od vstupu do pochybných děr (né v případě, že je dírou myšlena kvalitní IV. cenová..), pak v mém případě splnil účel dokonale.. nikam nepolezu..:) páně d-corsovo srovnání s kostrounama mi přijde docela na místě, i když vaterland sám o sobě byl daleko zábavnější.. prostě omáčka kolem něj mi přišla daleko chutnější..;-) a ještě si dovolim malý dovětek - jsem ráda, že i ve filmu mají holčičky podobnou mluvu jako já.. takže: to mě poser..:)) (12.03.2008)

Soundtrack David Julyan: 1. Opening ,2. White Water Rafting ,3. Nightmare In The Hospital ,4. The Mountains ,5. Drive To The Cave ,6. Into The Cavern ,7. Down The Pipe ,8. The Tunnel Collapses ,9. Crossing The Crevasse ,10. Cave Paintings ,11. Sarah Sees A Crawler ,12. The Bone Dam ,13. Reunited With Juno ,14. Sarah Makes A Torch ,15. Sarah Finds Beth ,16. The Lair ,17. Juno Climbs ,18. The Crawlers Attack ,19. The Descent ,20. Alone, (15.05.2011)

Strach je mojí interakcí, pozřenou kyselinou co prostupuje mým tělem, rozlévá mrazivou nejistotu, horoucí poblouznění, leptá sklíčeností a rozpouští jistotu. Zásadní věci jsou většinou ty nečekané a z tohohle pohledu je pro můj prožitek The Descent docela zásadní kousek. Neil Marshall, který mě už jednou nemálo překvapil olschoolovým s surovým hororem Psí vojáci (2002), naservíroval hodně sugestivní podívanou, horor in-natura se velkou měrou nepřihrávané opravdovosti. Jakousi klaustrofobickou parafrázi na princip Kostky notně kořeněnou prvky mutantských hororů. Velikou devizou celého počínání je takřka minimalistická kamera, někdy spíš dokumentární, nežli filmová a taky hra světel v trenýrkách temnoty (červené světlice, zelené neony, infra, oheň). Plus si zaslouží i celkově atmosferický hudební doprovod, jenž jen umocňuje celý naturel děje (hudba ho nepřebíjí, je nenucená, vláčná a příjemně mrazivá). Na podmínky velice dobré a uvěřitelné herecké výkony, celkově dobře napsaný děj příběhu, který mistrně těží ze všech prověřených hororových klišé a halí je do celkově moderního hávu. No a samozřejmě, co by to bylo za bestiální kempování bez chleba s džemem, pořádnou gore požíračkou. Navíc jako zdaněnitelný bonus nenuceně překvapivý konec, takže co víc si přát? A že nejde najít jediný výrazný mínus? Možná snad, daní prostředí a formy je častá nepřehlednost, kdy se ztrácíte v postavách a po tmě orientaci dle výkřiků, natož dle jmen vzdáváte. Tudíž jednoznačný doporučení pro milovníky nekompromisních hororových jatek a pro slabší povahy navrhuju nákup elegantních plenových kalhotek Tena, dokonale prodyšných, co uchrání vaše pohovky od nečekaných úniků večeře. U mě za [9/10]. (17.10.2007)