Psí život

Tak ani nevím, kdo z těch dvou působil jako větší dobrák, zda to psisko nebo jeho nový majitel Juan, za jehož dobromyslným úsměvem se přesto skrývalo nejedno zklamání i smutky nad trpkým údělem osamělého padesátníka, co vyřezává nože, jež nikdo nekupuje, bez soukromí bydlí v přeplněném domku své dcery a jen těžko hledá práci. Ti dva se zkrátka hledali, ale jsem ráda, že se jejich soužití nezvrhlo pouze v pohádku o roztomilém pejskovi a jeho páníčkovi, co ke štěstí došel, takových rodinných snímků je všude hafo, kdežto nenápadných civilních filmů, jak vystřižených ze života už tak moc zase ne. A tento je navíc docela i vtipný. To, jak Bombón tvrdošíjně odolával snahám spářit ho s nějakou tou ušlechtilou fenou mě upřímně rozesmálo. (16.10.2014)

Predavač nožov Juan potrebuje prácu i peniaze a skúša sa uživiť ako sa dá. Miesto peňazí raz dostane za odrobenú prácu psa. Výstavný a vzácny kus. Nevie o psoch vôbec nič, ale postupne sa do toho i z pomocou obdivovateľov jeho vzácneho psa dostáva. Pomalé tempo filmu pristane, tu je to hlavne o postupnom priateľstve medzi pánom a jeho psom. Osobne by som si však vedel predstaviť iné plemeno. Nemám k tým to bojovým vzťah aj keď je za nich v prvom rade zodpovedný majiteľ. Film odvysielala stanica Wau v pôvodnom znení s titulkami, preto na diaľku posielam pochvalu. Slabšie 4*. 70%. (20.09.2014)

Tragická téma nezamestnanosti, ktorú príbeh spracováva aj nehostinné prostredie Patagónie, kde sa odohráva, je neočakávane presiaknutý pozitívnou energiou a ľudskosťou. S 52 ročným protagonistom, ktorý prišiel o prácu to ide dolu vodou, ale nepodáva sa a nestráca životný optimizmus. Jedno priam osudové stretnutie napokon postupne zmení jeho život k lepšiemu. Najskôr sa ale dozvedel, že: "... ten pes je návšteva z vesmíru..." Čo k tomu dodať? Tie najväčšie zázraky sa živote neraz dejú banálnym spôsobom.. (21.07.2014)

Tenhle fim je pro pejskaře... A to ještě spíše pro ty, co mají rádi tyhle obrovské potvory, jimž se vyhýbám na sto honů... Chovatelé psů, ti, kteří umí pochopit psí duši, to mají s tímhle filmem snazší, mně moc neřekl. Jen to, jak to má všude těžké člověk po padesátce, který těžko nachází své uplatnění; a ještě k tomu takový dobrák jako Juan, který neumí být falešný, je neprůbojný, neumí si život zařídit k prospěchu svému. Snadno pak narazí na chytráky,, jakým byl protřelý žvanil Walter. Ještěže se ten pes nakonec šťastně pomiloval. Děj je chudý, scénář průměrný... U Juana Villegase vynikla především jeho mimika, tvář prozrazovala velkou dobrotu a čistotu srdce. To byl největší klad filmu. (20.07.2014)

Dost neuvěřitelná pohádka o tom, jak chuďas k prvotřídní argentinské doze přišel. Pes byl pečlivě opečováván a de facto vycvičen jak k obraně, tak na výstavy, a ačkoliv byl dlouhá léta nesocializován, všechno zvládnul na jedničku, a to hned týden po změně majitele. Výstavu buď filmově pěkně odflákli, nebo takhle pofidérním způsobem v Argentině běžně probíhá (viz knírač v postroji), což ani v jednom případě není lichotivá situace. Ani ve druhé půlce mě film nepřesvědčil, že jde především o psa. Hlavní hrdina měl navíc po celou dobu v ksichtě jakousi křeč, kterou jsem nezvládla identifikovat ani jako úsměv, ani jako jakýkoliv jiný pojmenovatelný výraz. Podtrženo shrnuto... mohlo to být o dost lepší. (25.07.2011)