Zamrzlá země

Sociální dramata mám celkem rád, i když už mě neoslovují tolik jako dřív, respektive nesedám jim už tolik na lep. Paha maa je sice syrový, bezútěšný a depresivní film, což se mi líbí, ale je to i film, který je syrový, bezútěšný a depresivní tak křečovitě a prvoplánově, že jsem mu skoro nic neuvěřil a zkoukl jsem ho sice se zájmem, ale nevyvolal ve mně žádnou výraznou emoční odezvu. Může za to možná ta dějová rovina o mrtvé policistce, která už mi přišla vyumělkovaná až přehnaně. Ale před ní se mi hodně líbily příhody beznadějně vylízaného pitomce Ista a především podomního prodejce šampónů a vysavačů Teuva. Jejich setkání na hotelu pak bylo lahůdkové a jeho završení dvojnásobnou vraždou vysavačem mě mimoděk výborně pobavilo. Každopádně Sulevi Peltola (Teuvo) je Pan Herec a ta moje čtvrtá hvězda jde především k němu. Jemu jedinému jsem také jeho postavu uvěřil, protože ji zahrál geniálně. (06.12.2013)

Možná to byla Bressonova bankovka, s níž silný vítr uháněl drsnou zemí a padělavý zločin ztrestal smrtí. První viník pouze přihlíží, jak tragické události navlékají na řetízek upachtěné, nevinně padělané životy osamělých druhých - a až dokonce zůstane nevinný. Kruh zla, které není náhodné, ale osudové. (21.01.2009)

Před pár lety mě ve Varech nadchl film Milovat a opouštět a další dílo téhož režiséra dokazuje, že to nebyla náhoda. Zamrzlá země je mozaikou mikropříběhů odvíjejících se od jednoho muže vyhozeného z práce. Jednou si sice pomůže návratem kousek za začátek a v závěru zase poskočí o pět let dopředu, ale náhody (pro tento typ filmů nezbytné) mi nepřišly nějak nepravděpodobně vykonstruované. Řeší se tu témata jako nezaměstnanost, alkoholismus, drogy, agresivita, kriminalita apod., ale celé je to okořeněné nezanedbatelným množstvím černého humoru. Takhle nějak jsem doufal, že bude vypadat Hřebejkovo Horem pádem. (08.07.2005)

Pesimistické sociální drama, které divákovi představuje celou skvadru osudem drcených postav. Kdyby zůstalo jen u tohoto, asi bych film vypnul, protože zas tolik optimismu na rozdávání nemám, abych se dobrovolně nechal emocionálně ničit sledováním tématických střípků od křivd po sirotky. Naštěstí (pro mě teda na sto procent naštěstí) tohle Aku Louhimies svou šikovností nedopuští, protože celý film je koncipovaný jako povídkáč, přičemž jednotlivé postavy se poměrně frekventovaně setkávají, což zasádně odvádí divákovu pozornost od všudypřítomné pochmurné nálady. Odkaz například na Haoggisův Crash je na místě. Btw. pokud se k tomu dokopu, prostuduju hore uváděnou relaci s LNT. Dá se doporučit, něco přes sedm stovek zhlédnutí je málo. 90% (11.04.2015)

Čirá beznaděj a deprese zfilmovaná do několika dějství v rámci proplétajících se osudů několika lidí a to tak, jak to umí zachytit pravděpodobně pouze severská kinematografie. Stačí pár desítek minut a je jasné, že zde není sebemenší šance na něco byť jen trošku pozitivního. Alkoholismus, drogy, zločin, nešťastné náhody a to vše šikovně namixováno tak, jak to umí pouze sám život, tj. v takovém nešťastném sledu, že si budete na gauči v jednom kuse zoufat. Produkce, neúprosná režisérská dikce, které žene celý film do jasně určené depresivní noty, ale i přesvědčivé obsazení, herecké výkony, počasí a lokace dělají na filmu své kouzlo. Tohle rozhodně nedoporučuji citlivým divákům s větší, než malou dávkou empatie uvnitř... (14.09.2014)