Zamrzlá země

NEDOKÁŽEME POCHOPIT SÍLU ZLA, SÍLU SMRTI. PROČ NENÍ SPOLEČNOST ZBAVENA ZLA? PROČ ZDE JSOU OBĚTI, KTERÉ MUSÍ PYKAT ZA SKUTKY DRUHÝCH. ALE OTÁZKA ZLA NELEŽÍ MIMO NÁS. HRANICE MEZI SPRÁVNÝM A ŠPATNÝM NÁS ROZDĚLUJE, ALE TAKÉ LEŽÍ UVNITŘ NÁS. NA KOHO SE MŮŽEME SPOLEHNOUT? VYPADÁME BEZMOCNÍ TVÁŘÍ V TVÁŘ SMRTI. ALE DOKONCE I UTRPENÍ NÁM MŮŽE PŘINÉST SÍLU. SKRZ NĚ MŮŽEME HLEDAT SKUTEČNOST, KTERÁ JE VĚTŠÍ NĚŽ KDOKOLIV Z NÁS..... /// Nezaměstnanost. Chlast. Dluhy. Deprese. Nenávist …. Příběhy lidí, který padají ke dnu aneb finský socky v akci. Neskutečně zajímavý protínání osudů ,,po seversku“, pohled mezi lidi, jenž vrší chybu za chybou, pokus o zfilmování teorie chaosu v lidskejch životech. Fajnový je, že si každej můžem najít ,,svůj“ hlavní činitel, kterej rozhejbá skládačku na sebe navazujících osudů a událostí, protože každej má ,,svůj“ úhel pohledu na životy ,,těch druhých“. Jo, tenhle film vyvolá hodně zajímavejch pocitů a slabší kusy se možná i zamyslej nad vlastním životem. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Rád se dívám do vočí alkoholikovi (zavři svoje voči brouku … aha, to patří jinam…). 2.) Alejandro González Iñárritu mi už leze se svým prolínáním osudů na nervy. Mám totiž radši drsnější verze! 3.) Thx za titule ,,toma.baza“, ,,lenuse“ a ,,Huy“. /// PŘÍBĚH ***** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (02.12.2012)

Film sa skladá z menších príbehov niekoľkých jedincov, ktoré sa často prelínajú svojským a hlavne nápaditým spôsobom, pričom všetko do seba krásne zapadá. Rieši sa tu veľa problémov, ktoré trápia našu spoločnosť už veľmi dlho, počnúc alkoholizmom, nezamestnanosťou, končiac kriminalitou a násilím... Bolo úžasné no zároveň aj hrozne depresívne sledovať ako môže kartami osudu zamiešať napr. taká falošná bankovka, alebo ako môže zvnútra rodinu rozložiť smrť jedného z partnerov a pod. Dramatický náboj tu miestami ide až na hranu a po celý čas zo snímku sála chlad a bezútešnosť. Zaujímavé, že aj keď sú všetky scénky emočne vypäté, pár krát sa dalo zasmiať (v mojom prípade hlavne scénky s vysavačom), ale bol to taký horko-trpký smiech, pretože následne prišlo vždy niečo také, pri čom úsmev hneď zamrzol na perách. Jednoducho, ide o jednu veľkú depresiu - veľký dramatický klenot z Fínska (v poslednom čase to už prestáva byť prekvapením) a ja sa vôbec nečudujem, že je v tej krajine toľko samovrážd. Paha maa je dramatická a atmosferická lahôdka, pri ktorej sa ochladíte aj o niekoľko stupňov. (11.08.2014)

Výborné severské drama, u nějž mi k páté hvězdičce vadil až příliš a zbytečně komplikovaný příběh. Celkově vyprávění vyznívá jednoznačně depresivně. Všechny dějové linky končí špatně a naděje, že svět snad příště nebude tak zlý, zůstává jen ve slovních proklamacích. Zdá se mi že to tak na světě nechodí. (23.01.2010)

Vypointování většiny příběhů bylo pro mé vidění a vnímání světa jednoduše k zblití. Pozérský nesmysl, který většinu postav úmyslně vede na porážku, aniž by se snažil přijmout nabízené možnosti k řešení. A podobné pokrytecké vedení filmu nemusím, nikdy nic není pouze černé. Motivace k činům u většiny byly velmi nepravděpodobné a hlavně nedotažené (což logika nabízela) a některé postavy samoúčelně odporné. Navíc nemusím alkohol a opovrhuji alkoholikama, takže část nazvaná "chlast" byla pro mě za hranou sledovatelnosti. Při pohledu na Mikka Koukiho jsem musel odvracet zrak od obrazovky a podobné znechucení jsem naposledy u filmu cítil při sledování polského Dom zly. Další důkaz toho, že severská filmová deprese není nic pro mě. Uvěřitelnost celku prakticky nulová. Když už film na téma řešení aktuálních a zásadních společenských témat (nezaměstnanost, kriminalita, alkoholismus, prostituce, násilí, deprese či smrt) tak raději rakouský Import/Export. Ten film má narozdíl od Paha Maa kvalitní formu a hlavně duši. (15.09.2013)

"Efekt motýlích křídel tak trochu jinak": tohle propojování osudů těmi zdánlivými náhodami je pro mě skutečně vždy filmovým počinem naprosto bezkonkurečním a na jeho začátku musel stát někdo, kdo je vážně dobrý. Spojit scénáristicky či již v samotném námětu osudy lidí více generací, sociálních poměrů a dostat je skoro všechny na stejný level taky nebylo zajisté bez nějakého přemýšlivého mozku. Takže, snímek si rozhodně nepouštějte, když nebudete moci usnout, to už pak totiž neusnete vůbec. Ledaže byste se chtěli přesvědčit, že se jiní mohou mít ještě hůř. Další obrovskou výhodou je ta samozřejmost, s jakou tu herci hrají, jakoby jim prostředí bylo téměř vlastní a vás to nenechá na pochybách. V neposlední řadě obdivuji oddělené sekvence, které vás šoupnou v ději a donutí vás přemýšlet nad tou či onou ještě trochu v jiném světle, než se celý snímek nese. Já nemohu jinak. (04.08.2011)