Hardcore

Naprosto ecxelentní příběh dvou mladičkých prostitutek a jejich cesty za "lepší budoucností"... Z počátku to vypadá jako drsná sonda do světa prostituce a film svojí syrovostí, odpudivostí a násilností připomíná nejeden horrorový exploitation, v půli se však rozjede teprve naprosto špičkový scénář-děj a divák se zatajeným dechem sleduje, jak to s těma dvěma holkama nakonec dopadne ... Navíc obě mladičké herečky a jejich herecké výkony jsou tak úžasné, že Vám prostě nemohou nepřirůst k srdci (a tím myslím jak mužům, tak ženám). Holčičky vzbuzující spíše ochranitelské pudy, které by chtěl každý "normální" chlap doma hýčkat a rozmazlovat si to zde rozdávaj s každým a snad každých pět minut. Opravdu neuvěřitelně drsný a v půli neuvěřitelně zajímavý film. Až v půli začne hrát vlastně ve filmu hudba, která podmanivě mění celou atmosféru z brutálně odporného prostředí kurev a pasáků na napínavou a nervydrásající jízdu dvou holek, které si možná vzaly trochu velké sousto ... a nebo ne? Jednoznačně doporučuju všem od 18ti let. Nejedná se o obyčejný komerční násilný exploitatiční snímek, ale o mnohem víc. Tohle je FILM! Jen chci ještě upozornit, že se nejedná o remake špičkového filmu Hardcore z roku 1979 (ze kterého si vzal o mnoho let později inspiraci 8mm (1999)). I když je fakt, že tyto dva uvedené filmy zpracovávají téměř stejné téma (kromě snuffu...), film celou svojí atmosférou připomíná alespoň mě, nevím sám proč, film My děti ze stanice Zoo (1981). Ponurost, špinavost, mladé prostitutky a prostituti ... celé mi to přišlo dosti podobné. (15.03.2009)

Hardcore je opravdu dost odvázáným filmem, který občas působí tak trochu na tripu. Vypadá to, jako když se tvůrci snažili navodit kontrast mezi dvěma hlavními ženskými postavami hned od začátku, aby potom když se celý ten kýžený útěk začne uskutečňovat, aby byly karty aspoň trochu rozloženy. Což nejsou a první polovina filmu je sice přecpaná sexuálními scénami, ale ty holky se moc dobře neprofilují, furt ze svých rolích jakoby vypadávají, takže je první půlka docela zbytečná. V druhé se začne konečně dít něco, co má nějaký dopad, a špatné to rozhodně není, včetně dost povedeného konce, který se velmi trefně vrací k první větě filmu Slušné dílko, které s lepším scénářem mohlo být určitě lepší. Mimochodem, Dennis Iliadis právě připravuje remake Last House on the Left, který by rozhodně nemusel dopadnout zle. (03.07.2007)

Ze začátku mě Hardcore velice překvapil, tak formálně propracovaný a moderní film jsem od Řeků nečekal. Všechno bylo v pořádku, až do doby někde kolem půlky filmu, kdy nastal nepříjemný zlom k horšímu. Režisér tam láduje jeden nesmysl za druhým, jenom aby dosáhl rádoby šokujícího dojmu. Škoda, že už nepomyslel na to, že to může mít také negativní dopad. Nereálnost a vykonstruovanost z toho čiší na kilometry daleko. Když se však člověk oprostí od toho co film sliboval v první půli-tedy reálnou a syrovou sondu, a akceptuje poněkud násilný přechod na jakousi podivnou baladickou pohádku, vyjde z toho film pořád docela dobře. Zvlášt v porovnání s českými filmy posledních let, kde se Hardcoru po formální stránce přibližují snad jenom Protektor a Normal. (10.11.2011)

Řecká kinematografie pro mě vždycky byla divná a film Hardcore na tom není jinak. Zvláštně, drsně, ale zároveň místy citlivě odvyprávěný příběh dvou děvek, kde jedna ví, že je děvka, přijímá to jako životní úděl a peníze z této práce ji těší. Zatímco druhá si myslí, že děvka není a vnímá tuto činnost jako zábavu. Jakmile ale příběh postupuje, i ta druhá nakonec zjistí, že se od té první příliš neliší a tak dopadne na podobné dno. Do toho se připlete nějaká ta bitka, krev, smrt a je zaděláno na průser. Hodinu a půl jsem přemýšlel nad tím, proč Řekové točí tak strašně divný a špinavý příběhy. (23.03.2016)

Řekové jsou velmi zvláštní filmaři. Stačí se podívat na látky asi nejuznávanějšího řeckého jména současnosti Yorgose Lanthimose. Jsou černohumorné, bizarní, depresivní, osobité a celkově příjemně nepříjemné. A hlavně originální. Obdobnou originalitu promítnul do svého provokativního debutu i Dennis Illiadis, jen škoda, že jej neprovázela nápaditější režie. Přesto to dotáhl až na festival ve Varech. Vypráví o dvou nezletilých prostitutkách, které hledají samy sebe, a věří v lepší příští. I když první je otupělá a beze snů, druhá naopak cílevědomá a temperamentní, navíc chce být slavná. Ve výsledku se ovšem příliš neliší. Iliadis povolil uzdu, což mu zřejmě pomohlo k zaoceánskému remaku slavného hororu Poslední dům nalevo. Jeho debut tahá nahoru solidní atmosféra, pár slušných myšlenek a zejména absolutní přirozenost obou hereckých představitelek. (28.11.2020)