Hardcore

Řecká kinematografie pro mě vždycky byla divná a film Hardcore na tom není jinak. Zvláštně, drsně, ale zároveň místy citlivě odvyprávěný příběh dvou děvek, kde jedna ví, že je děvka, přijímá to jako životní úděl a peníze z této práce ji těší. Zatímco druhá si myslí, že děvka není a vnímá tuto činnost jako zábavu. Jakmile ale příběh postupuje, i ta druhá nakonec zjistí, že se od té první příliš neliší a tak dopadne na podobné dno. Do toho se připlete nějaká ta bitka, krev, smrt a je zaděláno na průser. Hodinu a půl jsem přemýšlel nad tím, proč Řekové točí tak strašně divný a špinavý příběhy. (23.03.2016)

První polovina je drsnou sondou do světa prostituce, ale i když je film vůči hlavním hrdinkám surový, nedívá se na ně vyloženě jako na oběti. Na mě to působilo hodně zvláštním dojmem, ale o to víc mě to bavilo. Druhá část se měla zabývat cestou obou dívek za lepšími zítřky, ale i tady to v dobrém slova smyslu haprovalo. V jednu chvíli se mé předpoklady naplňovaly, pak začal film sklouzávat k lehčí verzi Baise-moi a nakonec se z toho vyklubalo do určité míry existenciální drama, v němž si holky nedokáží poradit nejen s relativně normálním životem, ale i se svým složitým vztahem. Alespoň takhle jsem to vnímal já. V rámci filmů zabývajících se prostitucí se jedná o jeden z nejzajímavějších a nejoriginálnějších kousků. 90% (16.06.2018)

Řekové jsou velmi zvláštní filmaři. Stačí se podívat na látky asi nejuznávanějšího řeckého jména současnosti Yorgose Lanthimose. Jsou černohumorné, bizarní, depresivní, osobité a celkově příjemně nepříjemné. A hlavně originální. Obdobnou originalitu promítnul do svého provokativního debutu i Dennis Illiadis, jen škoda, že jej neprovázela nápaditější režie. Přesto to dotáhl až na festival ve Varech. Vypráví o dvou nezletilých prostitutkách, které hledají samy sebe, a věří v lepší příští. I když první je otupělá a beze snů, druhá naopak cílevědomá a temperamentní, navíc chce být slavná. Ve výsledku se ovšem příliš neliší. Iliadis povolil uzdu, což mu zřejmě pomohlo k zaoceánskému remaku slavného hororu Poslední dům nalevo. Jeho debut tahá nahoru solidní atmosféra, pár slušných myšlenek a zejména absolutní přirozenost obou hereckých představitelek. (28.11.2020)

„Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Musíte k tomu zaujmout určitý postoj. Ale já vím jaké to je.Cítila jsem to k Nadii. Cítila jsem to každý den, bylo to mnohem silnější než já. Možná naše pohádka skončila.“ Drsné, surové, místy velmi odporné, tak to jsou mé pocity z filmu o podivné lásce dvou nezletilých prostitutek, o jejich práci a o cestě jedné z nich za kariérou a to doslova přes mrtvoly. „Je možné někoho milovat a nenávidět zároveň? Lidé si myslí že ne, ale já to vím líp.“ (29.12.2005)

Blížiaci sa remake Cravenovej klasiky od tohto gréckeho režiséra ma dostal k jeho prvotine HARDCORE so zámerom nahliadnuť na jeho režijné schopnosti a so spokojnosťou môžem povedať že producenti si dobre vybrali. I keď je zrejmé že remake nebude mať takýto surový vizuál, no bohužiaľ ani ten mu v tomto prípade veľmi nepomohol k natočeniu niečoho čo by sa nejako slušne zavŕtalo do pamäti, na rozdiel od nie nepodobného snímku MONSTER s Ch. Theron a Ch. Ricci. Vzhľadom na komplexnejší dej aký má THE LAST HOUSE ON THE LEFT však čakám strhujúcejšiu drámu i keď je jasné že vďaka nevďačnosti zo strany fanúšikov pôvodného filmu (patrím tam aj ja) to bude mať sakra ťažké. (15.03.2009)