Tonî Takitani
Tony Takitani
Režie:
Džun IčikawaHudba:
Rjúiči SakamotoObsahy(1)
Tony Takitani měl od dětství problémy kvůli svému "americkému" jménu, jež mu dal jeho otec, jazzový trombonista. Chlapec si tak již v dětství zvykl na samotu. V dospělosti se slušně živí jako kreslíř. Zamiluje se do dívky Eiko a ožení se. Manželka má jednu velkou vášeň: miluje značkové oblečení. Z drahé libůstky se však stává posedlost... Scenárista a režisér Džun Ičikawa natočil podle novely známého spisovatele Harukiho Murakamiho vzácně čistý minimalistický snímek. Dokazuje v něm, že film je komplementárním uměním, spojujícím literaturu, obraz a hudbu. V pomalých, dokonale komponovaných záběrech, se střídmou hudbou Rjuičiho Sakamota, vypráví emotivní příběh, sledující zvláštní uzavřený život osamělého muže od dětství až do zralého věku. Podstatnou roli zde hraje vypravěč. Zajímavostí je, že uznávaní japonští herci se objevují v dvojrolích: Issey Ogata hraje Tonyho i jeho otce, Rie Mijazawová pak dívku Eiko a její dvojnici Hisako. (MFF Karlovy Vary) (oficiální text distributora)
(více)Recenze (16)
Murakamiho povídku jsem nečetl, neboť doposud nevyšla v českém jazyce, ale domnívám se, že při jejím přepisu pro filmové plátno si Ichikawa moc práce nedal. Předně je znát, že film vznikl na základě krátké prózy, neboť příběh je velmi prostý a dal by se dovyprávět v poloviční délce. Stopáž je tak natahována pomocí dlouhých záběrů, ve kterých postavy jen hledí do dáli, zarytě mlčí nebo vykonávají běžné každodenní činnosti, následkem čehož mě zhruba v polovině filmu dohnala nuda. Nelíbilo se mi ani, že nediegetický vypravěč prakticky odvypráví celý film sám a obraz zde slouží již jen jako jakási ilustrace k jeho vyprávění – není tedy náležitě využito možností filmové řeči. V některých momentech vypravěč pak nedokončí větu a učiní tak za něho přímo některá z postav, nepochopil jsem však, proč tomu tak je. Tony Takitani na mě působil jako otrocké převyprávění literární předlohy, které doprovází vkusně komponované záběry a vcelku příjemná hudba. Nic víc. ()
Můj první film na MFF KV potkaly technické problémy - nejprve vypadla elektřina a pak asi 30 minut nešel zvuk. Proto se zdráhám hodnotit film jako celek. A co se týká té "neněmé" části - přirovnání k poezii docela sedí: určitě se najdou lidé, kteří si jej vychutnají a objeví jeho krásu, mě však mírně nudil, takže jsem poslouchal hlavně pěknou hudbu Ryuichi Sakamota... 50% ()
Nevím, jaký je pohled na tento film u někoho, kdo nečetl Murakamiho povídku Tony Takitani, ale pokud jste ji četli, tak si po zhlédnutí možná (stejně jako já) řeknete, že šlo v podstatě o to samé, jen s obrazy. Murakamiho povídka sice nepatří mezi mé oblíbené, ovšem rozhodně není špatná. Její filmová verze je však spíše průměrná, nemastná, neslaná... vyprávěč pouze kopíruje věty přímo z povídky. Herecké výkony taktéž průměrné, záběry kamery ne zrovna zajímavé... To, co přidává samotné knižní podobě, je individuální fantazie, s kterou si příběh představujeme. Ovšem tohle - zkrátka jen zfilmovaná verze držící se (až na pár detailů) striktně povídky, a bez jakéhokoliv nápadu... Podle mého názoru bylo zbytečné převádět Takitaniho na filmové plátno. ~(3,0★)~ ()
Měl to být film podle povídky Haruki Murakamiho (česky zatím nevyšla), ale lepší bude říct, že je to povídka Haruki Murakamiho doplněná obrazem. Film to totiž moc není. Po většinu času vypravěč pomalým monotónním hlasem předčítá povídku (vzhledem k jejímu nevelkému rozsahu (asi 10 stran) bych se skutečně nedivil, kdyby to přečetl celé od prvního do posledního slova), a k tomu sledujeme herce jako ilustraci. Jen občas herci promluví (asi tam, kde byla v povídce přímá řeč). Rád si povídku přečtu, až u nás vyjde (je ze sbírky "Slepá vrba, spící žena"), ale sledovat tenhle film bylo utrpení (i díky tomu, že jako většina Murakamiho díla je i toto značně "neakční" a pokrývá velké časové období). Kdyby zfilmovali radši "Žabáka-zachránce Tokia"! :) Doufám, že Norské dřevo bude pojato trochu jinak. ()
Nutno podotknout, ze zhruba v prostredku projekce byla prerusena dodavka zvuku. Troufam si vsak tvrdit, ze tim muj dojem nebyl zas tak moc poznamenan. Jedna se o typicky film nenadchne - neurazi. A k cemu takovy film? Jedine snad k poslechu pekneho hudebniho doprovodu z pera Ryuichi Sakamota. Ktera jde vsak jiste pustit i samostatne. ()
Galerie (12)
Photo © Sponge
Reklama