Náš příběh

Zasmála jsem se jednou. Občas mě bavila ta vrchovatá míra absurdity (zástup sousedů, prapodivné reakce protagonistů a Michel Galabru), místy jsem cítila silné rozpaky a celou dobu jsem nevěděla, co si o tom mám myslet. Alain Delon jako alkoholik…zahrál to dobře, ale co to vlastně mělo znamenat?! Chápu, že za to dostal Cézara, být akademikem, taky mu ho radši dám. A skončím s pivem. (21.03.2011)

Viděl jsem už několik filmů, které byly anoncované jako komedie a po skončení filmů jsem měl pocit, že jsem se díval na úplně jiný film. To očekávání komedie (je jedno jestli komedie, tragedie, detektivky apod.) pak úplně zkazí dojem z celého filmu. Člověk pořád něco čeká a ono to nepřijde. Ten film nakonec zase nebyl až tak špatný. Tomu, kdo to anoncoval jako komedii bych dal maximálně jednu hvězdičku a poslal bych ho kopat kanály a ne psát upoutávky na filmy. Film pak celkově vidím za 3. (18.03.2012)

Ani v jedném ze svých nejvážnějších filmů nezapomíná velký svéráz Bertrand Blier na svůj oblíbený absurdní humor s tajuplnou atmosférou à la Studený bufet a přes závažnost tématu rozehrává uprostřed dramatu i typický scénami se surrealistickým nádechem. Překvapivě tu ten Blierův styl v prostřední třetině skvěle funguje, překvapivě si tu Blier odpustil i svoje tradiční sexuální úchylky, což jenom kvituji, a podle mě se v Našem příběhu Blierovi další pokus o dramatičtější snímek (podobně jako v Otčímovi) dost povedl. Jde o delší film s výrazně pomalým tempem, nicméně dává možnost od začátku hlouběji procítit s hlavní postavou ten hořce odpudivý pocit alkoholika ocitávajícího se na dně, který si nedokáže pro svou závislost udržet jediný pevný mezilidský vztah. S příchodem podivné partičky mužů a neobvyklým pozváním pana souseda (jemuž vůbec nevadí ani rozbité okno, které po oné divoké noci začne sloužit jako vchod a východ ;o)) dává možnost stejně tak zažít a vychutnat si na dálku obrovskou pijatiku, šarádu plnou absurdních dialogů a velkolepé řádění v doprovodu nekonečné studnice láhví a sklenek, a posléze padnout s trpkým vystřízlivením zpátky do deprese, po níž se teprve zdá býti jakákoliv další naděje na šťastný konec ztracena. Nebo ne tak úplně...? Alaina Delona jsem v podobném typu postavy deprimovaného muže, pravidelně se měnícího v alkoholickou trosku, snad ještě neviděl a dost mě tímto výkonem, který bych se nebál považovat za jeden z Delonových nejzajímavějších, i překvapil... dokázal mrazit a nenásilně ve své místy přímo tragikomické kreaci ladit i s tím absurdním humorem a výrazně se svým výkonem přibližovat k hlavnímu králi tohoto snímku, jímž je pro mě (byť jen ve vedlejší roli) úžasně démonický Michel Galabru. [85%] (06.01.2022)

Samozrejme o komédiu vôbec nejde (ako žáner to svietilo vyššie pri titule filmu), ak nepočítam zopár úsmevných scén, ktoré v celkovom kontexte nemôžu tvoriť základ komédie. Film má zvláštny náboj, kedy divák poriadne nevie o čo ide, ale nakoniec pochopí až príliš dobre - výsledok je veľmi silný. Vnútorný rozkol a citové ublíženie je predsa len slabšie ako láska. Jeden z najlepších hereckých výkonov Alaina Delona. Nathalie Baye vôbec nezaostáva. Za zmienku stojí miniúloha suseda, ktorú stvárnil Jean Reno, alebo člena partie s neodmysliteľným "účesom" Bernarda Farcyho, známeho ako policajného šéfa zo série komédií Taxi. Za zmienku stojí určite hudba, kde dominuje zvláštna melodičnosť hudby Bohuslava Martinu, hudbu (samozrejme okrem pop skladieb) nahral Český symfonický orchester a vydal Supraphon/Ariola. Jediná, dá sa povedať zbabraná scéna, je približne okolo 1:33 minúty filmu, kedy v odraze skrine vidieť zreteľne kotúče magnetofónu (asi nahrávali zvukovú stopu). (23.09.2011)

Nevím, možná to není naprosto dokonalý film. Avšak Delon zde svou přirozenou přecitlivělost předvádí naprosto dokonale. Alkoholik a majitel garáží jede sám ve vlaku a již první pohled z okna naznačí, že je to tam. Caesar byl naprosto zasloužený. Co se týče zbytku filmu, tak miluji rvačku v sousedském domě. Počin přinášející naději i bezmoc . Komické i tragické zároveň. (15.07.2013)