Ladoni
Recenze (4)
Neskutečně silný film, který syrovým černobílým obrazem dokumentuje dojemné osudy několika rozličně zmrzačených žebráků z polorozbořené čtvrti Kišiněva a zakládá na nich rozjímání o životě - o zlém, všezničujícím systému a spásné víře (Bohu). Pravdivost utrpení těch ubožáků je sama o sobě dosti silným soustem, avšak rozšíření o filosofický rozměr v podobě monologu hlasu otce, vypravujícího právě ony smutné příběhy a svěřujícího životní moudra ještě nenarozenému synovi, dostává snímek do vyšší dimenze. Pro věřícího člověka, který se zároveň nesmířil se zmiňovaným "systémem", bude tento film druhou Biblí, předzvěstí Soudného dne a následného vykoupení. Já věřící nejsem a filosofování o Bohu v podobném duchu vyloženě nemám ráda (nutno podotknout, že první část do něj ještě tolik nezabředává, a tudíž je pro mě silnější), a přesto nemohu nedat plný počet, neboť Dlaně považuji za nezapomenutelný filmový zážitek se spoustou velkých myšlenek, který by si neměl nechat ujít nikdo, kdo má možnost jej vidět. ()
Prvně tu byl SVĚT, potom se vytvořil SYSTÉM. SYSTÉM vytvořili lidé. NĚKTEŘÍ však poznali (nejen gnostikové), že tento SYSTÉM není dobrý. Skutečný historický okamžik nastal, když Ježíš požadoval nahrazení SYSTÉMU LÁSKOU. Možná to byla poslední šance. Byl odmítnut a od té doby SYSTÉM utěšeně vzkvétá. Jeho růst je umožněn PÝCHOU. Aртур Aристакисян patří zřejmě k několika posledním, kteří se domnívají, že SVĚT je možno zachránit SKROMNOSTÍ, PROSTOTOU, a neváhá jít až k BÍDĚ, ŠÍLENSTVÍ, MRZAČENÍ a SMRTI. Způsob, kterým doplňuje obrazy svým komentářem, je jedinečný. Myslím, že tím sotva kdo zůstane netknutý (alespoň na chvíli). Přesto ale cítím zřejmé souvislosti s existencialismem (absurdním) Samuela Becketta. Jakoby jeho novely zde znovu ožívaly. Jeho obec (Beckettov / Aristakisjanov / Kišiněv) je zalidněna lidmi pomatenýni nikoli touho po majektu a poctách, ale lidmi skutečně nemocnými či invalidními, byť i mnohdy pomatenými... Pozn.: Aртур Aристакисян komentuje na facebooku válečné fotografie (stejně tak skvěle). ()
český přepis jména režiséra (z azbuky) je Artur Aristakisjan....Silný, hutný, nezapomenutelný film působí jako modlitba za všechny ty postižené a zničené bytosti, které zachycuje a občas podbarvuje tíživým náboženským sborovým zpěvem. (Existuje i 20 min. záznam rozhovoru s režisérem o jeho filmu, je ke zhlédnutí na rarefimm, autor Vitalij Jerenkov). ()
I po letech si občas na tento film vzpomenu a vybaví se mi ten velice silný dojem. Nikdy jsem nic podobného neviděl. Tenkrát to ne mě opravdu zapůsobilo. Jedná se o jakousi sondu mezi žebráky a různé prazvláštní existence. Celý film má ale jakýsi filosofický rozměr a nutí k přemýšlení. Nevím. Možná bych dneska soudil jinak, ale stopu ve mě opravdu tenhle film zanechal. Nechci, nemůžu ho rozebírat. ()