Návštěvníci

Od této komedie jsem očekávala jistý vtipný směr, kterým se bude ubírat. Ovšem, přiznávám, že síla jejího totálně ujetého, bláznivého a nekončícího adrenalinového stylu, mě zprvu poněkud zaskočila. Poté jsem si již přivykla na zhruba hodinový nápor nekončících gagů, výjevů a dialogů, které mi zcela bezostyšně nebyly ochotny poskytnout alespoň malý oddech:) Chvílemi jsem měla pocit, že z těch komediálních "orgií" exploduje buď obrazovka, nebo má hlava:) Každopádně asi to nejbláznivější dílo, v čem jsem dosud Jeana Rena viděla. Začínám zvažovat, v kterých postavách je lepší. Jestli v těch gangsterských a "ozbrojených" či v těch komediálních:) (15.07.2011)

Mám slabosť pre filmy, ktoré sú vybudované na myšlienke cestovania v čase. Preto ma „Návštevníci“ z minulosti ihneď zaujali a navyše výborne pobavili. Skvelá francúzska komédia o dvoch mužoch, čo sa posunuli v čase o takmer tisíc rokov. Dvaja stredovekí zurvalci sa razom ocitnú v našej súčastnosti. Christian Clavier ako pokorný, oddaný zbrojnoš Jacquouille a Jean Reno ako jeho pán, hrdý, udatný rytier Godefroy. Ich hulvátske spôsoby, osobná hygiena a vznešená mluva robia túto fantasy komédiu nezabudnuteľnou. **** (01.04.2011)

Tohle je klasický případ mého vztahu k některým filmům. Pamatuji si, jak to přišlo do kin, vyvolalo letmé haló a všichni o tom mluvili. Já to, klasicky, neviděl. Pustil jsem si to až po letech, někdy počátkem nového tisíciletí. Ale vůbec nic mi z toho v paměti neutkvělo. Možná proto, že to zase až taková sranda není. Asi dva dobré vtipy na komedii mi přijdou docela málo. Postavově a herecky mě ale příjemně zaujaly Isabelle Nanty (dlouho jsem se navzpomínal, kde jsem ten její obličej už viděl, než mi došlo, že v Amélii a tam i tady je prostě nepřehlédnutelná) a Valérie Lemercier. (14.03.2018)

Asi jsem na film nebyla ve správné náladě, nebo fakt nevím, ale pořád jsem hledala ty tolik vychvalované vtipy, humor a výborný příběh...a pořád bez výsledku. Místo nich se mi před očima promenádovali jen dva cvoci, jejichž pokusy rozesmát diváka už kdysi na pár dětech vyčerpali Asterix s Obelixem. Bůhvíproč si dávali všechny dialogy v průběhu snímku tak třikrát minimálně a dost mě deprimovala jakákoliv další nudná postava, se kterou se setkali. Každou scénu by dokázal napsat zajímavěji a neočekávaněji student prvního stupně základky při povinné slohovce, sentimentální konec navíc vrhá pocit trapnosti na jakoukoliv francouzskou komedii, které se film jen z dálky podobá. Třeba mě někdy v autobuse donutí strávit cestu opět s tímto filmem a změním názor. Zatím jen nechápavě hledím na všechna ta slova nadšení svého okolí...:-) (14.07.2011)

„Saracén!“ Smrdutý sluha Jacquouille není jen zabedněný zpátečnický xenofob, ale i vůl, protože nepozná Maura.. Vykradnout po svém Čáryfuka nebyl špatný nápad a udatný rytíř Jean Reno se s kastrolem na hlavě překonává, nicméně je tam pár much. Sice ne tolik, jako u člověka, co se naposledy koupal před dvěma měsíci a to ještě v řece, ale je. Nedostatečné využitá konfrontace „cizinců“ s moderní současností (výjimkou budiž hledání azylu v kostele a nefunkční louč ze zdi), naspeedovaná uřvaná mluva většiny postav či třeba fraškovitý tón, který většinou eskaloval u scén s Uriel Kratochvílovou od francouzských popelnic. I vzhledem k ohlasům všechna další pokračování milerád vynechám a něco mi říká, že jejich režisér Poiré by si nejraději cvakl lektvaru a vrátil se do roku 1993.. (05.06.2017)