Zloba - Královna černé magie

Bylo nebylo. Za devatero toxickými řekami, desatero zerodovanými horami a jedenactero exhalacemi zničenými lesy, v království zvaném dnes Unie přetolerantních přizdisráčů, se dávno, pradávno pohádka zrodila. I milá byla, krásná, lehce se vyprávěla a tak se orálně Unií jako epidemie příjice šířila. Zanedlouho ji všechny děti znaly a milovaly, ty 30+ nevyjímaje. Začali jí Dornröschen, Csipkerózsika, La Belle au bois dormant nebo O čípkové Růžence nazývat, podle toho, kde v Unii ji zrovna kdo do huby bral. Avšak běda!!! Na nebohé pohádce od narození příšerně temná kletba tkvěla. Vytepleným zlým sudičem předpovězeno jí bylo, že jakmile asi tak pětisté narozeniny dovrší, jeden strašlivý zkurvysyn se o ní doslechne a zle, moc zle se jí povede! Inu, a jak už to s příšernými kletbami bývá, stalo se! Pohádka bujných pět set let celá a bez úhony přežila, když tu se o ní v prohnilém, kulturně pokleslém a veskrze dementním zámořském království jménem HUSA, plném vyžraných, arogantních a rozmazlených fakanů, magicky ukrutný kurvil dobrého vkusu jménem Dyzny dozvěděl. Ten okamžik neváhal, bezskrupulózně ji uzurpoval a chudinku tomu nejodpornějšímu osudu pro každou pohádku, nemilosrdné Barbinizaci, podrobil. A takto brutálně znetvořenou, poníženou a trpící ji nemilosrdně zpět do světa vrhnul. Z krásné princezny, šípkové Růženky, se tak ohyzdná bloncka, kolovrátková Auróra, stala a o jejím osudu teď místo hodných a sympatických sudiček tři iritující polétavé pavílí obludy nápadně připomínající zvratek Petra Pana rozhodují. Obludy, které by jeden nejraději za křídla chytil a proti zdi mrštil! Sudička zlá se jako mávnutím kouzelné, čerstvě vytažené kolposkopické sondy ve vychrtlou rohatou létající mršinu s tváří narušené modelky z Buchenwaldu proměnila, jenž svými patologicky vystouplými lícními kostmi akorát tak své adoptované africké sirotky vystrašit schopna jest. Prdel si Dyznyho armáda kýčovitých patlalů i s příběhem nekompromisně vytřela, a tak kupříkladu narkoleptická již jen slizká Aurora je a líbací královský synek, nyní Ken Homoň zvaný, až téměř nepatřičně v historce té gájuje. Auroru klidně její pedofilní tatínek Šarlto ofranckovat mohl, aniž by o polibku z pravé lásky kdokoli pochyboval. Nuž, milé děti, co vám budu povídat! Smutek, zmar a chmury na všechny dříve kulturně nezprzněné obyvatele Únie padly, nikdo nevěda proč. Osud tomu však chtěl, že naštěstí kolem zrovna na svém věrném oři Salámovi spanilý princ Verbal cválal. Spatřivše, jaká to muka a teror království prožívá, okamžitě se dovtípil. Seskokem elegantním s dopadem do telemarku hřbet oře opustil, vzpurně ruce v bok si dal a třikrát rozčíleně nohou zadupaje řka: “Kurva, to bych se na to podíval! Naše kulturní tradice nám nikdo prasit nebude a dělat z našich dětí pologramotné debily už tím tuplem! Buzeranti zasraní! S takovou záhy Potěmkin a Mařenka sežerou před kohortou tlustých víl parohatou ježibabu. “ Takto spravedlivě rozhořčen nohama pevně do země se zapřel, mohutně si odchrchlal, načež rázně a nahlas poslal jednou pro vždy celé Dyznyho impérium do piče. To bylo radosti! Šťastné matky mu sebe i čerstvě dospělé dcery své okamžitě cpaly, všichni muži království jej do fitka a na solárko lákali, avšak skromný Verbal nad světské radosti povznesen jen osvalenou rukou smířlivě mávl a bez bázně a hany vstříc novým dobrodružstvím hrdě odcválal. (02.09.2014) (méně) (více)

Šípková Růženka poamericku. U všech Václavů Vorlíčků a hetero bří Grimmů nám po těch letech poněkud po scenáristické stránce zdegenerovala, ale ještě že v této skvadře kope Angelina, bez níž by byl tým, respektive film, ani ne poloviční. Něco jako Real Madrid bez Ronalda. Hodná Angelina Jolie s humánním cítěním musí v sobě najít to své horší já a na diváky po 90. minut pouštět trochu síry. Jen klid. S tou temnotou to zase není tak horké. Užijeme si překvapivě i nevkusnou porci legrace, spoustu vymazlených speciálních efektů a comeback megahvězdy, která je největším lákadlem pro případnou návštěvu kina, protože animovaná postavička Zloriana je oproti zámoří u nás prakticky neznámým pojmem. Před divákem se tedy zprvu rozprostře klasický příběh o zhrzené víle - sudičce, v tomto případě Zlorianě, která kvůli nenaplněné lásce, a sprostém podrazu na ní, předpoví dceři novopečeného krále, že v den svých šestnáctých narozenin se píchne o vřeteno kolovratu (v tuzemských končinách to byl přece jen "šmrncovnější" trn) a navěky věků usne. Aby to nebyla tak hustě krutá kletba, tak ji zmírní tím, že ji z toho "šwarzenbergovského" spánku může probudit jen opravdová láska ve formě polibku. Jak píšu, pohádková klasika, ale debutující režisér Robert Stomberg si zřejmě řekl, že omletý příběh divákům stačit nebude, a do nijak objevného děje zakomponoval spoustu originálních scén zcela moderně pojatých, ale postavených mimo zvolený koncept vyprávění. Není výjimkou, že po čitelné scéně přijde něco, s čím divák nepočítal. Střídají se tak absurdní scény, dechberoucí scény i ty dynamické, nesmyslné scény, scény popírající logiku vyprávění a scény, ve kterých Angelina neví, zda má být právě teď hodná, anebo stráááááááááááááášlivě zlá. Zmatek na zmatek. Jednou kletbu na královskou dceru uvrhne, o pár scén ji neznámo proč ruší, ačkoliv zjistí, že kletbu nelze zvrátit zpátky, a o několik scén dál si jen tak s nenáviděnou "příšerkou" (tak ji ve filmu tituluje) přátelsky povídá a najde v ní, kdoví proč, zalíbení(!). Zpočátku má její lesní víla křídla, o která pak vlivem podrazu budoucího krále přijde. Nebylo však opět příliš jasné, jak k nim v závěru filmu znovu přišla. Scénář Lindy Woolverton plný děr (ovšem nevylučuji radikální přestříhání určitých fází filmu) se postaral také o pěknou řádku scén, které neměly právě nejplynulejší návaznost nebo ji zcela postrádaly, a Robert Stromberg není zrovna mimořádně zdatný vypravěč. Do děje se napatlaly také tři víly, které na příkaz krále měly ohroženou dcerku do inkriminovaných narozenin chránit v jakési chatrči. Tyhle víly měly dvě podoby: digitálně animovanou, ve které byly snesitelné, a hranou, ve které nikoliv, a do filmu se snažily vměstnat přetrapný (ne)humor. Elle Fanning v roli Aurory také nic extra nepředvedla. To nejhorší však teprve mělo následovat a sice princ Filip - fascinující jeliman neboli "zachránce" hrozným osudem stižené dcery, který "frčel" asi na nějakých houbičkách, protože neuvěříte, dokud ho neuvidíte. Určité problémy vznikly také s prostorovostí. Nejednou vznikl dojem nekonečné říše vřesoviště obývané lesní královnou a nejednou tento příznivý dojem pokazil dojem studia o rozloze několika čtverečních metrů. Jednalo se především o noční sekvence. Největším kladem zůstává mimořádně charismatická Angelina Jolie a krásná výtvarná a technická stránka filmu. Filmu rozhodně nelze přisuzovat hororové vyznění. Do toho má daleko. Vesměs je to nedomrlá pohádka vyžadující pevnější režijní vedení, která si něco z původní předlohy odkrojí a vzápětí to rozžvýká a vyplivne. Mnohem raději si komponuje po svém a ze svého pohádkového ranku invence, kterému ovšem chybí scenáristická důslednost a učesanost, a vše navíc snižuje nevyrovnaný až vadný střih. Když si totiž odmyslíte Angelinu, tak máte před sebou film, na kterém těch vrcholných (pohádkových) pozitiv, už tolik nenajdete. 60% (06.06.2014) (méně) (více)