Der Klavierstimmer der Erdbeben
The Piano Tuners of Earthquakes
L’Accordeur de tremblements de terre
Obsahy(1)
Hypnotický zážitek z ostrova vzdáleného všem zákonům naší reality, jak ho vysnili nejvýznamnější surrealističtí tvůrci post-švankmajerovské generace. Dr. Droz touží navždy zachovat hlas pěvkyně Malvíny, kterou v den její svatby usmrtil a unesl. Pomoci mu v tom má geniální „ladič pian zemětřesení“. Nádherná obraznost snímku, která vytváří svět kdesi mimo naše chápání, odkazuje především k animátorským kořenům tvůrců. (Febiofest)
(více)Recenze (20)
Nemám nejmenší tušení, o čem ten film byl, protože, přesto, že jsem na něm byla v kině, tak jsem u něj během 5 minut usnula. Inu, dala jsem tomu druhou šanci a vydala se na něj do kina znovu. A ano, neuběhlo ani 5 minut a vzbudili mě až při vyklízení sálu. Krom tohoto filmu jsem nikdy u filmu neusnula, natož v kině... ()
Amira Casar coby femme fatal bylo jméno, které mě nalákalo na tuto bizarní, snovou, mnohavýznamovou hříčku pánů Quayů. Poměrně náročné pokoukání to bylo a mnohdy jsem tápal a hledal významy poselství. Naštěstí toto extravagantní dílo, možná až tak nevyžaduje pochopení, jako spíš uznání a to mu já uděluju 85% ()
"Nejracionálnější iracionalita." K filmu se zatím vyjadřovat nebudu, plánuji ještě nějaké další shlédnutí, ale poznámka k distribuci: NFA koupilo a otitulkovalo používanou filmovou kopii jen pro vlastní použití, což je postup, se kterým jsem se zatím nesetkala - nevíte někdo, jestli to je běžné? Na jednu stranu je super, že aspoň něco (já vím, že peněz není nazbyt), ale zároveň mě to štve, protože kdybych náhodou nebyla v Praze, tak o tom ani nevím; je to vylučování klubových diváků jinde po republice. ()
Film plný odkazů a citací. Možná právě v tom trochu připomene Draculu od Coppoly. A ty problémy jsou zde vlastně docela podobné. Film se proměňuje v kýč, klišé příběhů a rádoby působivých kompozic. Snová rozestřenost obrazu připomenu francouzský filmový impresionismus (stejnak i některé odkazy), ale v tomto filmu a v dnešní době to působí už jen lacině. Stejně tak jistě záměrný mix všech možných výtvarných stylů nedrží pohromadě a člověk má občas dojem, že kouká spíš na depresivního Disneyho. Režiséři v programu Ponrepa hovoří o představě Dreyera, který jim snad sedí na rameni a hodnotí jejich filmy. A já věřím, že jen zděšeně kývá hlavou. Doufal jsem v surreálnost, ale film je skutečně velmi dějový... Film mě neoslovil, nedotknul se mě a citace fakt dobrých starých filmů ani nezahřáli. Nejlepší na filmu nakonec byl předfilm Rampa od Chrise Markera, který strká předigitalizovaný a vykýčovaný film do kapsy. ()
Takhle by to asi dopadlo, kdyby remake československého Tajemství hradu v Karpatech natočili Lynch napůl s Greenawayem a pro animace angažovali Švankmajera. Popravdě mi nejvíc vadila celá ta studiovka s doanimovanými obrazy do zelených pláten, vždycky to vypadalo a vypadá neživotně, bez perspektivy.S mytologií v pozadí se taky dalo víc vyhrát. Popravdě, kdyby ten námět někdo natočil "normálněji", ale klidně s použitím skutečně snových pasáží, líbilo by se mi to daleko víc. Tím normálněji myslím, že by scénář psal skutečný scenárista a k ruce měl pořádného dramaturga, a kameraman by poslal režiséry se zeleným pozadím do pr.dele a šel by to natočit klidně do kanadských lesů, kde zatím filmaři nemusejí za pronájem platit, ale obraz má sovu hloubku a perspektivu. ()
Reklama