Dům pro panenky

Musím přiznat, že Dollhouse jsem podle úvodního komentáře chtěla slédnout spíše ze zvědavosti a očekávání toho co se v okupovaném domě odehraje. Nakonec jsem jako opařená sledovala film až do konce nevěříc jak je to ujeté. Partička teenagerů, která neví co s životem a časem, hledající sama sebe. "Večírek" či spíše ničivé orgie, který postupně graduje a k ránu směřuje k něčemu až mystickému a nakonec ke zcela nečekanému konci. Celou dobu je ve vzduchu cítit hrozící agrese či konflikt/možná díky alkoholu a jiným drogám/, který je ale vzápětí zažehnán. Po šíleném závěru přichází nový den a každý z aktérů divoké "party" si odnáší nečekaný zážitek a poznání. Život každého z nich už od této chvíle bude navždy jiný. Souhlasím s Oogim a také již neplánuji shlédnout film znovu. Byl to zážitek s překvapením, které se už přïště nebude opakovat. A hlavně jde o zážitek vskutku bizarní. (31.12.2012)

Pod slupkou žánrově nevyhraněné kritiky vyprázdněnosti životů dnešní mládeže, která navenek neuznává jakékoli hodnoty, se skrývá až hanekeovsky sadistická hra s diváckým očekáváním. Výchozí situace, kdy se parta dementů vloupe do luxusní vily, i způsob, jakým jsou „nevinné“ scény prokládané náznaky něčeho hodně nepříjemného (detaily vrtačky, kladiva, modřin na zádech), nás vede k tomu, aby Dům pro panenky vnímali jako teenagerský horor, v němž se bude hodně (a zaslouženě) umírat. Dialogy, jimiž postavy zdánlivě komentují zákonitosti tohoto typu filmů, současně nutí k hledání alternativního, méně předvídatelného klíče. Zvolené řešení však, domnívám se, popře všechny domněnky, které si libovolně „sečtělý“ divák během sledování vytvoří. Nejde přitom o šok pro šok samotný. Drastická změna směru, jímž se film (ne)ubíral, režisérce umožňuje zakončit film mnohem důmyslnější pointou, než tradičně hororovým: na konci všichni – možná vyjma final girl – zemřou. Zápletka je ve finále v podstatě převrácena vzhůru nohama, což odpovídá hrdinčinu duševnímu rozpoložení, vykloubenému nazírání reality jí i jejími vrstevníky. Podobně jako Hanekeho psychologické studie dnešní společnosti, také Dům pro panenky je pro diváka dost vyčerpávající. Ještě víc než jeho sledování vám ale dá zabrat úsilí přestat na něj myslet. 75% (01.01.2013)

Je to príbeh, ktorý sa okamžite začína piatimi tínedžermi, ktorí sa vlámu do veľmi honosného domu na pobreží Dublinu v Írsku. Bez akéhokoľvek spätného príbehu alebo vývoja postavy je divák vtiahnutý do života týchto divokých, nepredvídateľných mladíkov, ktorí idú na nočnú párty a ničia dom, do ktorého sa vlámali. Na začiatku filmu sa odhalí, v koho dome sa nachádzajú, a že neočakávaná návšteva iného tínedžera sú v podstate jedinými dvoma hlavnými vývojmi zápletky. 6/10 (28.01.2022)

Tenhle film je pro mě docela zklamáním. Normálně bych ho asi nechal prosvištět kolem mě, aniž bych toužil se na něj podívat, ale po lákavém textu distributora, který slibuje gradaci plnou šílených, závratných a nejasných událostí a dále šokující a emocemi nabité vyústění, jsem prostě zatoužil se na film podívat, protože filmy s překvapivými konci mám rád. Jenže v tomhle případě jsem se zřejmě dost napálil, protože celou dobu jsem nesledoval nic jiného než partu teenagerů, kteří roupama neví, co dělat, a tak si užívají mejdan v cizí vile. A když se už konečně blížilo ono slibované rozuzlení, tak jsem byl opravdu hodně napnutý, ale ten konec zůstal za mými očekáváními. Je sice pravda, že takový konec jsem nečekal, takže alespoň v tomhle dokázal film překvapit, ale že by se tam stalo něco šokujícího co zanechá na všech zúčastněných trvalé následky, toho jsem si opravdu nevšiml, takže ve výsledku film vnímám tak, že jsem celou dobu čekal na něco, co nepřišlo, tím pádem tenhle film nemohu hodnotit jako zdařilý. Nicméně za neočekávaný konec, za určitou snahu o psychologické vykreslení jednotlivých postav a koneckonců i za obstojné herecké výkony jsem se rozhodl udělit v tomto případě ne až tak špatné hodnocení v podobě dvou hvězd. (03.01.2013)

Řekněme, že první půlka je totální odpad, ale pak z toho vyleze něco, co ve vás nechá dokonale zvláštní zážitek. Za to si to zaslouží plné hodnocení, ale už to nikdy vidět nechci. Doporučenou věkovou hranici doporučuji respektovat. *** Ve zkratce: What the hell? *** Zajímavost: Režisérčin předchozí film je August Rush, který působí zcela jinak. (ZFF 2012) (01.06.2012)