Street of Crocodiles
Krokodília ulica
Obsahy(1)
Kultovní film animovaného surrealismu vznikl na základě knihy polského spisovatele Bruno Schulze, v níž autor vzpomíná na své dětství. Bratři Quayové, inspirování poetikou Jana Švankmajera, se chopili tématu po svém a vytvořili temný, atmosférický a zneklidňující příběh, který se řadí k jejich vrcholným dílům a byl nominovaný na Zlatou palmu na festivalu v Cannes. (Anifilm)
(více)Recenze (17)
Zlatá Palma - výběr ()
Perfektně rozpohybované, úžasně bizarní. Netuším, zda jsem něco pochopil, či nepochopil, ale dojem tenhle mini film zanechal. ()
Nakonec tomu těch slabých pět hvězd dám, ačkoliv není dotažena do konce úvodní hraná scéna (i když...) a přestože mi tady vadily švankmajerovské postupy. Jinak je to velmi dobrá antiutopie ve stylu 1984 nebo nedoceněné a žel méně známé Války světů - příští století od Szulkina... Ta snaha nebýt loutkou na provázcích, dokonce ty „provázky“ a uzlíky včas najít, aby se jim člověk vyhnul, ale stejně vás nakonec semele pár prázdných hlav (zde doslova). To poselství je myslím docela jasné, pokud člověk trochu zapne mozek. A navíc je to celé protknuto zajímavou, mystickou atmosférou s neméně zvláštní hudbou (jen v případě Sedí muška na stěně mi to přišlo nechtěně vtipné – kde asi tvůrci objevili melodii z československého filmu Dva týdny štěstí z 50. let, kde písničku Josefa Dobeše zpívá Adina Mandlová a Jaroslav Marvan?). A teď si vlastně říkám, že ten konec o financování filmu také hodně říká. Zvláštní, že tohle natočili dva Amíci, podle mne musejí mít ke slovanským zemím blízký vztah. Jinak by mě docela zajímalo, kdo je Janina Zmuda, kterou v závěru semelou, a jestli to má něco společného s tímto albem. ()
Film výrazně připomínající styl Jana Švankmajera. A to je styl, který se mi líbí. ()
Schulzova vyzývatelská próza – vyzývatelská, protože svá magická slova obdařila mocí zrcadlit, věrně i klamavě, řezavě i konejšivě – spíše než cokoliv jiného: poznamenává. Věty zrádně okolkují kolem neprodyšných staveb, v nichž se rozléhají bezútěšná šílenství lidské i florální vegetace, vší té masité tělesné i duševní klíčivosti, která nedokáže odolat hmyzu parazitujících pohledů. Rytmicky zasazená zrcadélka zdržují a próza legračně zachytává tep postmoderního měšťáka, který sebezáchovně uzavírá knihu a spásně zahlíží do neodolatelně se temnícího kouta obývacího pokoje. Obě adaptace Skořicových krámů, které znám, jen bezmála geniální divadelní adaptace Petra Boháče a nepřizpůsobivě milostných Spitfire Company Třináctý měsíc a tento podobně disponovaný i indisponovaný film hluboce pokrevních bratrů Quayových, se nechaly zasáhnout Schulzovým viděním, tedy jazykem, bezezbytku a první z nich jen ohledem k divákovi, a druhá nedostatečně osvojenou vlastní řečí, zůstaly jen krůček předtím, aby oslnily tak, že se v té zle zalesklé skvrně skutečně zjeví ona uzoučká cesta, která dovede toho, kdo vnímá a miluje (nebo alespoň začíná tak cítit a konat) k té bráně nejužší. Oba inspirované vhledy spojuje vedle jejich odpovědnosti i jejich znění: fantastická nadčasová, tj. živá (nejen živě hraná) hudba Jana Kučery souzní s vášnivým zněním prostoru animovaného filmu. Lhostejno, zda se český skladatel akustikou toho nezvladatelného loutkového dění inspiroval, nebo zda zaslechl totéž(, a lhostejno, zda se řeči všech tří režisérů přimkly v nadčasovém, kosmickém dialogu uměn, děl, tvůrců – a umění - - a života, současně, nebo se v něm nějak (vzá-jemně) (?) inspirovaly). Švankmajerovskou inspiraci, příliš zjevnou pro toho, kdo Švankmajerova díla zná, bylo (a je) lze překlenout) jen mnohem větší láskou k němu (což je ovšem poučka uplatnitelná kdykoliv, zvláště tehdy, kdy se život míjí s Životem). A alespoň stroze k filmu samému? Šok z vidění, z rány, která se objevila, když jsme odhalili, že se můžeme osvobodit a uvěznili jsme se v jiném, stejně skličujícím věznění, úzkost z chyb, které se páchají vědomě a ze slabostí, které je doprovázejí, tj. z viditelna, je vylíčen bezchybně… ()
Po technické stránce je to tak precizní, že to nahradí i jistou neschopnost(nebo nezájem) udržet mě v ději a přednést jasnější myšlenky či situace nutné pro mé pozdější interpretační pochody.... Možná to tak má být(stylu fuck off divák fandím) ale radši mám, když ve mě po filmu zůstanou i jiné dojmy a myšlenky než ty čistě formálnětechnického charakteru. ()
Strhující podívaná podle předlohy Bruno Schulze. Bratři Quayové dávají loutkám život. A nejen loutkám. Pulzuje zde prostředí i předměty ožívají. Loutky osvobozeny začnou reprodukovat samy sebe. Můžeme i spatřit zármutek nad zemřelou družkou (druhem), čímž je žicotní cyklus loutek načrtnut plnohodnotně. Nebudu se rozepisovat. Více najdete zde: http://www.kinoeye.org/04/05/fiumara05.php ()
Surrealistický snímek, jakoby vypadl z rukou Jana Švankmajera, ta inspirace je více než zjevná, ovšem vynikající! A ta hudba - ty housle a violoncella, krásná psycho práce. ()
Složitý film, který potřebuje více shlédnutí. Atmosféra je ale výborná ()
Surrealistická hříčka. Po technické stránce je to jeden z nejdokonaleji animovaných loutkových filmů, jaký jsem kdy viděl. Je tu jasná velmi silná inspirace Švankmajerem. Přesto mi tu Něco chybělo, to Něco, co Švankmajer ve svých filmech má. Nějaké náznaky Něca se objevili začátkem poslední třetiny, ale jen náznaky. Přesto to stojí za vidění a slyšení. Nevím, jestli by to bylo lepší, kdybych četl literární předlohu? ()
Prostředí a jednotlivé charaktery jsou krásně propracované a svérazně pojaté. Bohužel jsem se v obsahu ztrácel a nakonec mi z toho vyšel podivný guláš bez jakékoli myšlenky. *** Ve zkratce: Jedna loutka. Temné prostředí. A ke konci podivná akce ze strany dutých hlav. ()
Ulice krokodýlů dosahuje hypnotický tok miniatúrnych detailov vytrhnutých priamo z podvedomia. ()
Těžko pochopitelná bizarnost, od které ale nelze odtrhnout oči (ani uši)... chtělo by to přečíst si povídky p. Schulze. Provázky, uzlíky... prázdné hlavy, slepé oči... ()
Vyhrocený příklad adaptace; Quayové Schulzovu unikavou, ale mnohdy (zdánlivě?) konkrétní povídku pojali zcela abstraktně. Nutně tak vznikají radikálně odlišné texty. Ten film tvoří převážně letmé pohyby a víceznačnost, kterou si buďto budete porovnávat s nepřevoditelným jazykem předlohy, nebo si s filmem vytvářet úplně jiný, a tím taky úplně jinou výpověď. Je to náročné, ale poctivé. A styl Quayů je k sežrání. ()
Velice bizarní a nádherná surrealistická podivaná, kritizující modernizaci měst. Nádherná kamera (spousta makrozáběrů) a práce s hloubkou ostrosti. Parádní a precizní montáž doplňuje skvělá hudba. ()
miluji takovéto filmy....s temnem....prapodivnými postavami...a mechanismy, které fascinují svým specifickým životem. Tvorba bratrů Quaových je spíše (doslova) "filmovou básní", kterou vytváří pomocí magie zvané animace... ()