Recenze (3)
"Romance bez slov". Bez ďalších narážok na zbierku Paula Verlaina, ktorej titul však k Atami Blues nevýslovne pasuje. Japonský minimalizmus postavený čisto na statických záberoch odvíja príbeh letného romániku medzi mužom a ženou v jednoduchých obrazoch. Dojem prenesenia odľahčenej štruktúry snímkov francúzskej nouvelle vague do japonských reálií podopiera ľahučký bluesový soundtrack, vinúci sa snímkou. Pár scén sa dá čítať ideologicky až politicky, ale nie nutne, keďže je v nich badateľný humor a nadhľad režiséra (najmä záber, do ktorého sa povedľa plagátov japonských filmov na stene prepašoval aj John Wayne a potom ďalší záber nedlho potom, v ktorom sa muž postaví pred nadrozmerný billboard s tvárami Japoncov a pozrie sa "hore, v ústrety žiarivej budúcnosti národa"). Typovú a charakterovú podobnosť muža a ženy zdôrazňujú opakované scény, kedy si napr. vo výklade kontroluje zovňajšok on, a neskôr v tom istom výklade aj ona. Ako relaxačnú výplň na vytvorenie tej správnej atmosféry k dobrému obedu nepoznám lepší recept. Jediná otázka teda znie, nakoľko sa v mojom hodnotení odráža moja záľuba v Japonsku a blues (tj. pre niekoho iného to môže byť naopak, presne ako píše stub, náladovka, ktorá sa míňa účinkom)? 80% Video tu. ()
Příjemné a náležitě letně rozvláčné pozastavení se v jednom přímořském japonském městečku, kde sledujeme lehký nezávazný příběh o krátkém vztahu mladého muže a dívky. Beze slov, celé je to doprovázeno vrnícím bluesovým doprovodem dotvářejícím celkový dojem. Letní atmosféra a prostředí prostupuje celým snímkem, od jednání postav přes prostředí až po kameru a střih. Krásné ústřední postavení zde má koupelna. Povedený snímek věhlasného tvůrce, filmového teoretika a publicisty. 7/10 ()
Obecně mám podobně náladové povídky dosti v oblibě, zvláště pak doprovází-li je jazz takového mistra, jakým je Toru Takemitsu. Bohužel, až na trefně zpodobněný motiv seznámení, jsem příliš zajímavého nezaznamenal a co je pro takovýto snímek nejhorší - atmosféra mne (ani přes malebnou vizuální stránku) nepohltila, jediným ještě slabším Richieho dílkem jsou v mých očích Wargames. Do současné podoby bylo Atami Blues přestříháno snad až někdy v r.67, původní verze byla oproti finální ca dvojnásobně dlouhá - bylo by zajímavé obě porovnat. ()