Recenze (2)
Nelíbilo jako předešlé mistrovy filmy. Bodejť, tento je jako nová generace, nastínění pryč, intimita pryč, potlačované vášně už bez známek života, život bez známek čehokoli, žádná přitažlivost, žádný odpor, skelný pohled, rýma. Jen napětí zůstává, ba je zintenzivněno, ale jakoby "napětí o sobě", bez pólů. Životní energie už nehodlala být dále týrána, formována, deformována a transmutována v kulturním těle a tak se přelila do obytných prostor, odkud totalitně vládne a jejichž obyvatel už je právě jen a pouze obyvatelem. Solidní. Uhlazený. Vyrovnaný. Ale nějak se necítí, jakoby mu něco vázlo, něco k vyplivnutí. Ostatně kunda je pořád kunda, to je spolehlivá konstanta, jakkoli ho nechává chladným. Zwartjesovy filmy jakoby žvotním pocitem mířily mimo svou dobu: dosavadní zpět, tento dopředu. Ale neidentifikovatelně, z čehož mi vyplývá, že právě v jeho době se cosi láme. Cesta zpět není, je třeba vystoupat k střešnímu oknu. /// Dle čtení zde http://mubi.com/films/living má jít o nejlepší a nejoblíbenější Zwartjesův film, jeden ze série Home sweet home. Hrají v něm sám autor a jeho žena. Důkladnější čtení i s filmem samotným je na adrese, již udává Ninkaa. ()
Jsme v Nizozemsku. Nizozemská vlajka: červená, modrá, bílá. Autor nám to nezapomene v úvodních titulcích připomenout. Jsme v bytě. Z horního patra sestoupíme po schodech s červeným kobercem a vejdeme do jedné místnosti. V ní vládne bílá a modrá. Přiléhá k ní kopelna, kde převládá červená nad bílou. Dvě osoby v místnosti, mrtvolně bílé. Je to proto, že jsou nuceny zvnitřňovat okolní prostředí? Nebo je to trpné okolí, kterému sami vtiskují své umrtvené nitro? Nitro vyprázdněného měšťáka, pod jehož seriózní slupkou už zbývá jen jediná živoucí věc - primitivní sexuální pud, který občas ve frenetické rychlosti vyhřezne do vědomí.Touha po smyslné rudé = červené? Je třeba zase odejít, vrátit se zpět, odkud jsme přišli, "nahoru", pryč od "nízkého". ()