Podzemní pevnost

Nezaujatá snaha o čo najautentickejšie vykreslenie pravdepodobných podmienok v pasci zavaleného bunkru a reakcií na ne. Ani stopa po vyjadrení či analýzy čohokoľvek. Nie je to ani oslava sily ľudského ducha, ani povzdych nad jeho krehkosťou. Je to fascinujúce aj odpudzujúce, obdivuhodný filmársky výkon pretavený do nepekného filmu, ktorý si tak skoro znova nepustím... vlastne ani nebudem musieť - tie obrazy budú v mojich spomienkach veľmi dlho veľmi živé. (27.10.2009)

Pustil jsem si to kuli Sellersovi a ten me nezklamal, ale zbytek za moc nestoji. Filmu taky dvakrat nepomaha, kdyz jeste prakticky pred jeho zacatkem je vykecanej konec. No a cely to je proste o tom, jak skupinka spindiru, u kterejch neni moc jasny, co jsou zac (zajatci, vojaci, delnici..?), sedi v seru v bunkru, nudi se a jelikoz jsou ve skladisti, neustale zerou. Atmosferu to ma ze zacatku docela slusnou, ale kdyz je to furt to samy a Reesovi se nedari vybudovat nejaky napeti nebo depku, zacne to po case unavovat. (05.02.2010)

Velké zklamání. Téma přitom silné, očekávání velká ( vzhledem k místnímu vysokému hodnocení ) a vše umocněno faktem, že příběh je natočen na motivy skutečných událostí. Co sráží tento snímek nejvíce je větší seznámení se s hlavními hrdiny, daleko větší prokreslení jejich charakterů ( divák se po celou dobu snímku, téměř nic o nich nedozvídá ) a že se snímek zabývá spíše analýzou psychyckého náporu na jedince v krizové situaci ?! Pokud by tomu skutečně tak bylo, vůbec bych se tomu nebránil....! V tomto případě však jakoukoliv postupnou gradaci v chování hlavních hrdinů postrádám. S trochou nadsázky by se dalo říci, že jsme svědky " pouze neustálého se ožírání hlavních hrdinů " v důsledku nastalé situace. Což o to, proti tomuto tématu zhola nic nemám, to by musel být ale zcela jiný příběh nazvaný např. 7 let " v lihu " a tvůrci by hlavní hrdiny nemuseli zavírat do podzemního bunkru, ale stačil by jakýkoliv moravský sklípek :o) Herci dobří, to by ale museli mít v zádech daleko lepší scénář ( o nějakých smysluplnějších dialozích nemůže být ani řeč ) a schopnější režijní vedení. Víc jak na 2* to u mě není! (12.11.2009)

Totálně bezvýchodisková ledová sprcha, na kterou zůstává krátká ve svém jádru i většina hororů. Zatímco po strašidelných zážitcích z klasických hororů se lze uklidnit tím, že jde přeci jen o fikci, závěrečný titulek zde naopak podtrhuje skutečnost děsivého příběhu. Z představy přežít sedm let v izolovaných podmínkách v hlubokém podzemí (a z toho cca čtyři roky v absolutní tmě) se může lehce zrodit malá noční můra... Tenhle existenciální nářez mi dost připomínal depresivní "psycho" styl válečných filmů Zbyňka Brynycha (např. ...a pátý jezdec je Strach nebo Oáza). Zde se navíc vytěsňuje do úzadí jakýkoliv příběh s výrazným napětím, neboť většinu podstatného se dovídáme už z úvodního prologu (včetně toho, že dvěma ze šesti mužů se podaří tragedii přežít) a zůstává pouze psychologie v mozaice obrazů plné prudkých emocí ze stran postav. Zoufalství, hroutící se naděje vyváznutí, spousta psychických záchvatů a zběsilého bažení zásob alkoholu a zavařeného jídla... celkově poměrně kakofonické obrazy, doprovázené hořícími plameny a těžko ztrávitelnou akustikou v zavalených podzemních prostorech. Děsivé až síla! Přesto dík za tenhle film, je pořád obohacující dovídat se o zajímavých osudech poznamenaných (nejen) světovýma válkama z minulého století. Sellers i Aznavour v hodně netypických polohách byli určitě vynikající, ač síla filmu zdaleka nespočívá na hvězdném obsazení. 75% (22.11.2019)

"The Blockhouse" byl natočen podle stejnojmenného románu Jeana Paula Cleberta (česky vyšel v roce 1958 v nakl. Svoboda - Melantrich pod názvem "Zajatci tmy"), který se pro jeho napsání nechal inspirovat případem šestice německých pěšáků zavalených v podzemním skladišti v Babích Dolech v Polsku, z nichž dva přeživší zde skutečně strávili více než 6 let. Snímek zdaleka nedosahuje mrazivé hrůznosti literární předlohy a jak zde upozorňují gudaulin nebo Šakal, o minulosti hrdinů se z něho také nedozvíme téměř nic. Kdybych nečetl knihu (téměř třetina jejího děje se odehrává v naprosté tmě), měl bych patrně značné problémy s chápáním motivace jednání postav, v románu je kromě jejich minulosti kladen daleko větší důraz na sexualitu a na to, čemu se říká "ponorková nemoc" - násilí tam nepůsobí téměř náhodně jako ve filmu, ale je logickým důsledkem vzájemných vztahů uvězněných. Přesto všechno se mi snímek jako takový líbil - Reesovi se podařilo vybudovat patřičně klaustrofobickou atmosféru a byť zůstává spíš na povrchu dění, postavení několika jedinců v bezvýchodné situaci vykresluje ve vší jeho tragice a zoufalství šesti nešťastníků dokáže divákovi účinně zprostředkovat. Ještě dodám, že zatímco film - docela pochopitelně - končí spolu se zhasnutím posledních svíček, v knize se dva přeživší dočkají záchrany - oba dva úplně slepí a jeden z nich navíc šílený. (18.11.2009)