Optimisté

♪Sem tam..nebylo mi vůbec tolik špatně...Sem tam... vybavím si  jen vzpomínky matné..Ze starých časů, velký flám.  Sellersův   životopisec Optimisty označuje za depresivní a pochmurný snímek s ironickým názvem. Ano, sice se z většiny odehrává v opuštěných zchatrálých  lokacích  odlehlé část Londýna. Navíc  hlavní hrdna žije ve zchatrálé barabizně,  dostává se do melancholických stavů a venku je většinou zatažené  počasí. Ale i tak jsem se (především v první polovině) během sledování  mnohdy usmíval. Hlavně díky pravidelným pouličním písničkám, svérázným průpovídkám hlavní postavy  Sama, vznikajícímu dojemnému  vztahu, který vznikal mezi  ním a dětmi a  celé té poezii, kterou to dohromady vytvářelo. Dokonce došlo místy i na nenápadný humor (zasmál jsem, jak si Sam vydatně cukroval kávu.) Takže přes depresivní vrstvu, jak filmu, tak samotné postavy Sama, se jedná  film, který si zaslouží žánr poetický a má svoje kouzlo,  opodstatněný název i smířlívé zakončení. Nedivím se, že uvrhl Petera Sellerse  do nostalgické nálady.  Nejlepší část byl pro mě výlet do centra Londýna, kde Sama a děti navíc doplnil ještě další pouliční bavič s papouškem. Ve druhé polovině by si film  možná zasloužil trochu zkrátit, ale tak s nemyslím, že by tento film byl  ve své době kasovně  propadák a dodnes byl převážně neznámý kvůli nějaké pochmurnosti. Spíše kvůli minimalistickému  stylu vyprávění s mimem akce a postav a díky zdánlivé banálností příběhu. Ale fajnšmekrům minimálně  přes Petera Sellerse by utéct  neměl. Ten záhadný výtečník s Britských ostrovů  zde opět  fascinujícím způsobem,  opět ztvárnil úplně jinou  úplně jinak ,  další záhadnou postavu. Už když v úvodu procítěne zpívá tu písničku, věděl jsem, že mi to skončí jako citace v komentáři (:D). Jeho dětští  partneří ho ale  skvěle  doplnili. Ale on je to hezký film celkově,  se skvělou hrou  očí v závěru navrch. (02.02.2022)

Osud (a/nebo Willy Kufalt?) tomu chtěl, že v prvních dvou celých říjnových týdnech (2.10. - 15.10.), se ve virtuálním retro kině objevily dva britské snímky z počátku sedmdesátých let, jež sledovaly život děti-sourozenců uvržených do bídy a strádaní, žijících v podmínkách materiálního nedostatku, děti-sourozenců, je(n)ž se však tomuto socio-ekonomickému vyloučení nepodávají, naopak, pulsují energií, mají v sobě objevitelský pud, radost z prostého bytí a netransakčních vztahů. Díky této podobnosti se nemohu ubránit evaluačnímu srovnání (pro nezainteresované: s filmem Děti železnice). Uvědomuju, že jdu proti proudu, ale prostě nemohu jinak: lépe se mně zkrátka koukalo na Děti železnice. Optimisté se sice mohou opřít o tradičně spolehlivý výkon Petera Sellerse (díky němuž a skrze jehož postavu si budu na tento film nějakým způsobem pamatovat), působí o mnoho realističtěji (v protikladu k idylismu Děti železnice), ale tři jsou nakonec prostě více než dva, resp. sourozenecká trojice z Děti železnice u mě vítězí nad sourozeneckou dvojici z Optimistů, jejich herečtí představitelé (Jenny Agutter, Sally Thomsett, Gary Warren) mně přišli nadanější, a vůbec mě čas strávený v jejich společnosti bavil víc, byli mně sympatičtějšími. Větší problém, který však s tímto filmem mám, spočívá v tom, že se až příliš soustředí na jeden jediný mikropříběh, a to mikropříběh koupě psa, respektive SPOILER ALERT! máme tu - když si film fragmentarizujeme - asi čtyřicetiminutovou expozici, v níž se děti seznamují se zestárlým pouličním umělcem Samem (Sellers) a jeho fenečkou Belle (nápadně připomínající Marunu, psíka sociologa, publicisty a spisovatele Standy Bilera, kterou můžete znát skrz nedělní politický videoblog A2larmu Všichni tady umřeme) - tahle část pobíhání londýnskými ulicemi s písní na rtech mně přišla hrozně zdlouhavá, nekoukatelná, asi hlavně zde se zadělalo na to, že jsem se s filmem spíše minul -, pak se sestra s bratrem rozhodnou, že by si taky rádi pořídili psa, načež přichází na řadu (a zabere to skoro celý zbytek filmu) obtížné shánění peněz, pak koupě psa, následný nesouhlas rodičů a útěk děti z domova SPOILER ALERT!, strategie narativní rozbíhavosti Děti železnice, její soustředění se na rozličné události mně oslovilo více, přišlo mně více vtahujícím (skrze stále nové začátky a nové gradace se divák nemá kdy nudit!). Nicméně palec nahoru za závěrečné zjištění, že nejen chlebem s máslem je člověk živ (a o malém človíčkovi to platí dvojnásob!). Díky za tip Willymu Kufaltovi! 60 % (14.10.2023)

Jak hledat poesii v bezútěšnosti. 1)  Hned od začátku jsem se cítil trapně. Je trapné žebrat, trapné pro žebráka, pro obdarovávající i pro lidi okolo. Nic na věci nemění, že jde o kapku ušlechtilejšího bratříčka žebroty busking. K tomuto pocitu se brzy přidal i smutek. Smutek (někdo přátelštější k obdivovatelům snímku by možná řekl melancholie) z toho, co se nevrátí, z osudů některých lidí, smutek ze života. Odvrácená strana Londýna dobře odpovídá zobrazení odvrácené strany života, o niž nikdo nestojí._____  2)  Film jsem si neužíval, i když jsem vnímal jeho poetiku. Optimisté nejsou postavy z filmu, optimisty jsou tvůrci, když se domnívají, že podobné filmy dělají radost. Mně ne. Mám raději popelkovské příběhy se šťastným koncem._____ 3)  Film vidí kouzlo v hledání a objevování štěstí, jehož náznak nakonec postavy najdou v tom, co je a ne ve svých snech._____ 4)  Výchovně působící poukázání na fakt, že peníze nejsou všechno, je trochu setřeno skutečností, že o nedostatku peněz to celé je._____ 5)  Pěkná kamera a zajímavý herecký výkon 48letého Petera Sellerse můj celkový dojem už neovlivní._____ 6)  Nezamýšlenou ironií je, že chudé děti jsou oblečeny lépe, než většina dětí tehdy ve šťastném Československu. (17.10.2023)

Byl jednou jeden pan Sam, který v dřívějších časech úspěšně bavil jako kabaretiér, a skončil opuštěný kdesi v zapadlém domku na kraji jedné londýnské ulice. Naštěstí si ho v jeden čas všimli dvě děti, které mu alespoň na chvíli věděli dopřát o něco větší smysl života a on mohl nalézt nové citové pouto... Byl jednou také jeden britský film Optimisté, ve kterém hrál sice slavný herec, ale ke své smůle tento film rovněž jaksi zapadl. V končinách česko-slovenské filmové databázy si ho všimli jenom dva aktivnější uživatelé, kteří se zmohli jen na velmi kratičké skonstatování, ale osobně mi jeho objev i opakované zhlédnutí přinesly velmi pěkný zážitek. Měl v sobě i trochu deprese a šedivého realismu opuštěných londýnských míst, ale převládala naštestí jiskra, krása, kouzlo, možná až malinko přehnaná dávka melancholie, pravidelně doplňována humorem a poezií. Měl v sobě také skvělého Petera Sellerse, který se silným zápalem a hlubokým procítěním zde odehrál (a částečně i odzpíval :)) postavu komika v ojedinělé smutné poloze. Sellersovo ztvárnění daleko staršího muže než on sám, je zde stejně fascinující jako později v mnohem známějším snímku Byl jsem při tom (1979), a to zdaleka nejen pro ten věkový rozdíl mezi postavou a hercem... K celkové spokojenosti ze Simmonsova snímku musím navíc přičíst i pěknou poetickou kameru. 90% (07.11.2019)

Předností tohoto snímku je pochopitelně Peter Sellers, který je o parník vpředu před všemi ostatními.. Příliš toho optimismu se ke mně nedostalo, přesto musím uznat, že tu občasné záblesky jsou.. Děti vyrůstají jako dříví v lese (rodiče jsou věčně v práci), až se náhodně setkají se stárnoucím hercem/muzikantem, který žije sám a vzájemně si protnou bytí... Ty exteriéry na začátku jsou tedy velmi neutěšené, hromada starých pneumatik, skládka v blízkosti domu, nepořádek všude kolem, pak je velice příjemnou a vítanou změnou výlet do města, památky, park, ukázka života na druhé straně řeky.. SPOILER - Tak snad jim to přátelství vydrží, snad ten pejsek zažene smutek po Belle, snad dostanou nový byt, doufám... P.S. Každopádně posílám poděkování kolegovi Willy Kufalt za tip na film i za titulky... (16.10.2023)