Tygr a sníh

Tenhle plytký patvar je v podstatě klon předchozí průjmohrůzy ŽIVOT JE KRÁSNÝ, ale protože se režisér tentokrát neschovává za povinně vavřínové kulisy typu Druhá světová válka, koncentrák a utrpení Židů, tentokrát snadno neschopnost filmu prohlédnete. No prostě děs. Zoufalec, kterej se takhle vnucuje ženské, si zaslouží výprask a režisér tohohle filmu znásilnění ve sprchách nějaké americké věznice. (08.10.2009)

Téměř v každém filmu jde Benignimu o život... Ani tohle není výjimka. Kromě jednoho ( Život je krásný ) to vždycky přežil. Na tenkém ledě mezi životem a smrtí, mezi humorem a trapnem, mezi komedií a dramatem.... Tak jak Benigniho známe, i když v tomto případě asi nejslabší pokus... Pro mě je to však vždy za 5 hvězd... (06.09.2011)

Můj oblíbený film, který je prostě nádherný a úžasný. Roberto Benigni je tak roztomile praštěný, že si ho nejde nezamilovat - skoro takový italský Woody Allen. A Nicoletta Braschi je něco neuvěřitelného (nota bene s přihlédnutím k jejímu věku v době natáčení). Tenhle film je tak báječně romantický, nápaditý a vtipný, že jsem ho i podruhé sledoval se zatajeným dechem, utíraje u některých scén slzy smíchu a dojetí. V jedné z nich zazní třeba jedno z nejhezčích milostných vyznání, jaké jsem kdy ve filmu slyšel: "Jestli umře, mohou skončit celé tohle divadlo na světě... Mohou vše odvézt pryč, vyšroubovat hvězdy, svinout oblohu a položit ji na nákladní auto, mohou zhasnout Slunce, tak moc miluji - víte, proč ji tak moc miluji? Protože ji miluji, když na ni září slunce. Mohou si všechno vzít pryč, tyhle koberce, sloupy, domy, písek, vítr, žáby, zralé vodní melouny, sedm večerů, květen, červen, červenec, ovčí srst, včely, moře... ". Každý, kdo byl někdy taky takhle zamilovaný, musí bez nejmenšího zaváhání napsat: udělal bych úplně to samé, co Attilio. (15.03.2014)

„Štyri hodiny je more času, to sa ešte stihneme niekde zastaviť na kávu.“ Z toho, čo taliansky svojráz Benigni (SYN RUŽOVÉHO PANTERA, MONŠTRUM, ASTERIX A OBELIX) predviedol v minulosti, keď ako plešivejúci PINOCHCIO v pyžamku behal po lúke a naháňal motýle, mám dodnes zlý pocit. Niečo, ako keď vidíte masového vraha priamo pri práci. Napriek tomu som si pozrel TIGRA A SNEH a musím povedať, že chápem, o čo Benignimu išlo. Prvú polhodinu vôbec netušíte, o čo ide. Ak ste čítali obsah, budete mať pocit, že pozeráte omylom iný film. No následne sa dej prekvapivo zamotá, prostredie sa drsne zmení a Benigni zasa pracuje štýlom, ako v ŽIVOT JE KRÁSNY: prostredie a udalosti (odchod Jeana Rena) sú príliš šialené na to, aby ich človek mohol prežiť bez humoru (asi, toto som vážne nezažil). Bohužiaľ, snímka nefunguje, pretože som z nej mal pocit drastického zostrihania; akoby Benigni nakrútil aspoň tri „celistvé“ hodiny, no niekto mal zasa pocit, že je to zbytočne dlhé a orezal to. Nielenže sa veci „len tak čudne dejú“ (hrdina sa chce dostať do Bagdadu, ide na letisko, tam mu povedia, že do vojnovej zóny nelietajú, strih, hrdina vykladá lieky v mene Červeného kríža niekde pri Bagdade), ale ku koncu mi to (na prvé pozretie) definitívne prestalo dávať zmysel... neviem... vôbec som to nepochopil... (19.10.2010)

Někomu můžou Benigniho střeštěnosti a hraní lézti na nervy a býti trapné, ale mě naopak svým projevem okouzluje a zdá se mi originální a svůj. Je mi sympatická i účast manželky v jeho mnoha filmech, ač se jedná o malou protekci, tak jistě zasloženou, protože ona se do těch jeho filmů příjemně hodí - má charisma a kouzlo osobnosti. Tygr a sníh je o lásce, která hory přenáší. Je roztomilým způsobem neopětovaná, ale ne úplně. Benigniho ukecanost jak ji známe je zase v plném toku a když přestane mluvit jeho výraz hodně zesmutní, takže Roberto mluv a toč, protože já se bavím. A pohled na tygra v obložení sněhových vloček se nepoštěstí vidět každý den. (22.07.2010)