Rooster Cogburn

Jo, je to obšlehlý syžet z Maršála a nejspíš i s nějakým dozvukem Africké královny. Padouch je nanicovatý a vůbec z něj nejde strach. Nitroglycerin přežije zacházení, při kterém by každému chemikovi zešedivěly vlasy. A chudák ten malý indián slouží jen jako garde, aby se na sebe jednooký Duke a v příšerném staropanenském čepci oděná Kate nevrhli rovnou v lese nebo na prámu. Ale právě proto film stojí za to. Starý Wayne a stará Hepburn v sobě mají ještě pořád tolik ohně, že by zapálili stepní požár pouhým svým dotykem. V tomhle jsou nedostižným vzorem pro většinu nedomrlých romantických dvojic současných zaláskovaných filmů. Wayne a Kate si nedají ani pusu, ale stejně by mohli milostnou vášeň vyučovat nejenom na vyšší dívčí, ale i na Oxfordu. - Odkud by je nejspíš pro přílišné zaujetí pro věc vyhodili. (09.09.2014)

Na sklonku kariéry se John Wayne opět vtělil do jedné ze svých nejslavnějších postav – U.S. Marshala Roostera Cogburna – kterého poprvé ztvárnil v Maršálovi, za kteroužto roli obdržel v roce 1970 oscara. O pět let později se tak jednooký opilec znovu objevil na plátně, kde mu náramně zdařile sekundovala samotná Katharine Hepburn, tedy jedna z nejzářivějších hollywoodských celebrit (v roce 1999 ji dokonce Americký filmový institut (AFI) označil za největší ženskou filmovou legendu všech dob! Jen tak pro zajímavost – Wayne je v mužské kategorii 13.). Setkání těchto velikánů dopadlo takřka na výbornou. Samotný příběh sice již nemá takovou sílu jako True Grit, ale znovu těží z úžasně zahraného Cogburna coby starého křupana a ožraly, který má opět co dělat, aby ukočíroval ohnivý temperament své průvodkyně (rozdíl oproti True Grit je v tom, že mladičkou Mattie Ross vystřídala Eula Goodnight coby starší dáma). Western je to takřka klasický a nechybí v něm několik velmi zdařilých pasáží, především závěr na voru je opravdu bravurní. Dle dobrého zvyku většiny Waynových filmů je zastoupen také humor, byť snaha o napodobení úspěšného Maršála je zřetelná a divák má pocit, že všechno už někde jednou viděl. Ale jak se říká, dobrého není nikdy dost. (11.07.2011)

V mládí jsem byla velký milovník koní a westernů. Teď po letech jsem se k tomuto žánru díky vnučce a televizi s potěšením vrátila. Tento klasický méně známý snímek vyniká vtipnými hláškami, krásnou krajinou v níž se natáčelo a především skvělými hereckými výkony dvojice filmových veteránů. Jen se mi jevila trochu odbytá opatrnost při přepravě nitroglycerínu, který při otřesech mohl snadno explodovat, jak mi připomněla utkvělá vzpomínka na francouzský film Mzda strachu. Velká spokojenost. (26.03.2018)

John Wayne se v předposledním filmu vrátil ke své Oscarové roli Roostera Cogburna v mnohem přímočařejším a jednodušším dobrodružství. V podstatě se celý film honí za bandou nijak zajímavých padouchů v krásné divočině s logikou na dovolené. To co padouši a později on předvádí s nákladem plným nitroglycerinu, nad tím zůstává rozum stát, zejména to sjíždění peřejí. Na druhou stranu si přizval na tohle dobrodružství stejně starou Katherine Hepburnovou, hrající pobožnou ženskou od rány a tohle neobvyklé spojení vyústilo v nádhernou konverzační špičkovanou... v životě bych neřekl, že to bude takhle fungovat. Jen kdyby to tak okatě nevykrádalo Africkou královnu a Dva mezky pro slečnu Sáru. Zkrátka rozporuplný film, u kterého jsem se celkem bavil, ale na víc než na 3* to není. (03.05.2023)

Rooster Cogburn se vrací na scénu a ačkoliv tentokrát nemusí vzít opratě do úst a střílet z koltu v jedné ruce a s winchesterovkou v druhé, tak i přesto zažívá další dobrodružství, v němž mu společnost dělá Katharine Hepburn v roli věřící seveřanky a indiánský chlapec. Příběh je dekorován krásnými záběry na severoamerickou přírodu Oregonu a za tónů klasických westernových melodií a ideální délky jednotlivých scén (i celého filmu) pak divák nemá prostor pro nudu, jelikož hluchých míst je tu opravdu minimálně. Snímek Stuarta Millara sice není originální jako Maršál, sází se tu na osvědčený koncept, avšak to není na škodu. (24.02.2012)