Sekretářka

Hezky pěkně. Nenápadně, nenápadně, a na konci to na nás Shainberg, ale hlavně Spader a Gyllenhaal vybalí v plné parádě. Ona Maggie je vůbec zvláštní herečka (znám jí hlavně z Vrtěti ženou) - když se nenamaluje a kamera jí nepřeje, vypadá hrozně, a v dalším záběru je skoro k sežrání. Sekretářku vůbec nepovažuju za úchylný film, jde jenom o to, abychom se uměli domluvit. Překvapivě vzrušující scény! (19.11.2012)

Začátek s koncem v opačném pořadí je špatná strategie. Kromě výrazné role nepříliš hezké Maggie (povislá prsa v 25 letech??) to byl jeden velký stupid. Na první výprask jsem čekala víc jak půl filmu, ve zbytku to šlo jen dál z kopce. Scéna zarputilosti, ve stylu americké show, jako důkaz opravdovosti svých citů, byla vrcholem nevkusu! Nechápu jak může někdo zaměnit vážné psychonarušení-sebepoškozování s masochismem, to je totální neznalost problematiky. Ale co víc čekat, než šňůru zmatků, chyb a trapných pokusů o boj s potlačováním vlastní sexuality. (10.10.2010)

ani moc romantická (omlouvám se těm, kteří považují s/m za romantiku), ani moc komedie, nicméně určité kouzlo tahle úchylárna přesto má... samozřejmě je to především Sekretářka, která ve mně zanechala kladné dojmy, jistý půvab a originalitu nelze snímku upřít. ale nic světoborného raději nečekejte... 60% (04.03.2010)

Takže za A: Maggie zkrátka NENÍ ošklivá. Navíc tady předvádí všem, že prostě umí hrát. Za B: Tento film neměl být nějak šokující. Je to jen jiný pohled na lásku. Za C: Ten film mě donutil přemýšlet a proto mu dám plný počet. Protože, kde je hranice normality? Kdo říká, že láska musí být vždy něžná? Proč, když nezapadáme do davu, jsme hned nenormální? A proč bychom měli vůbec někam zapadnout? Tento film mi do hlavy vnesl spoustu otázek. A tak to mám rád. Za D: Pokud se vám nebudou líbit první 3 minuty, tak ten film radši vypněte. Anebo, (jako v mém případě), počkejte, co se z toho vyklube. Já počkal a vyplatilo se to. (21.01.2009)

Jaký to asi musí být šílený stav, když víte, že jste trochu jiní, než těch zbylých X % lidí kolem vás. Kterým stačí prožívat svůj intimní život ve společensky přijatelné rovině, a kteří vás vypoklonkují ze dveří, když se jim otevřete a vyzradíte svá nejtajnější přání. Jak asi bylo Erice (Isabelle Huppert), když se svěřila Walterovi (Benoît Magimel) v pro mě famózním filmu Pianistka prostřednictvím dopisu o svých dlouho skrývaných touhách a jeho reakce nebyla zrovna tou, ve kterou tolik doufala. Sekretářka je bojem v jádru po dominanci toužícího muže s jeho vlastním já a dívce, která by tuto jeho dominantní a trýznivou osobnost s radostí a nadšením přijala, protože ona už ví, co je pro ní tím hlavním cílem a splněním snu. Najít muže, ke kterému bude vzhlížet, a kterému bude s uspokojením plnit jeho rozkazy, ať už mají jakoukoli podobu. Je příjemné sledovat muže a ženu, kteří jsou vzájemně maximálně okouzleni tím druhým, a kteří nejdříve své náhle objevené štěstí prožívají naplno jen uvnitř, aby se poté, i když to oba v sobě cítili už od samého začátku, sobě navzájem otevřeli a přijali se v celé své jedinečnosti. Bez předsudků, bez studu a bez obav. Skvělý film, který asi nebude pro každého, ale i přesto pobaví, dojme a potěší, třeba právě ty, kteří onu jedinečnost berou jako určitou formu krásy a ne jako něco, co by mělo být jednoznačně odsouzeno. (18.06.2009)