Na konci všech válek

Nerad bych aby to vyznělo něják neuctivě k válečným zajatcům, ale tenhle film je teda slušná slátanina....Aneb.=když se uprostřed sentimentálního a rádoby emočního filmu přistihnete, že z nasranosti nad přiblblostí scénáře začínáte fandit japoncům a utrpení zajatců je vám někde u řiti-asi něco nefunguje jak má...............Asi si rychle-zase po letech-pustím Veselé Vánoce, pane Lawrenci..na spravení chuti (20.07.2011)

Jeden z nejlepších filmů Kiefera Sutherlanda...Takový příběh amerických vojáků vězněných v japonském lágru a to, že Japonci, potažmo asiaté jsou krutá rasa je myslím všeobecně známo... Film ukazuje, že lidská touha po svobodě a po pomstě, jim dodává neuvěřitelnou sílu, kterou člověk může využít k přežití...Za mě 85% (03.08.2020)

Naturalistický pohled na bolest v samotném morku kostí. Zajatec ztrácí své člověčenství a je pouhou nickou v zabláceném smetišti momentálních dějin. Pochybuje o smyslu života, při kterém ho možná drží ten a ten spoluzajatec nebo vzájemná soudržnost. V tomhle vidím sílu, která se v nejedné takové situaci osvědčí. Mladí kluci žili v nelidských podmínkách a zacházení s nimi šlo za hranice krutosti. Přesto nepřestávali věřit, že tohle jednou skončí. Vlastně ani já jsem nevěděla, kterým směrem se příběh bude ubírat. Očekávala jsem, že se jim třeba podaří utéct a ne, že se dočkají osvobození. Sice se dočkali, ale s četnými šrámy na duši. Na moment se obrátily misky vah a trýznění trýznili trýznitele. Zaujal mě K. Sutherland a R. Carlyle, kterého stále vidím jako komediálního herce. Celková atmosféra by se dala krájet. (15.09.2011)

Neubránil jsem se porovnání s totožným snímkem Temný úsvit. Ale ono je to velmi težké, i když oba snímky jsou ze stejného prostředí, zde se spíše pojednává část, kdy je příběh vyprávěn jedním ze zajatců. Film velmi hezky střídá pocity štěstí a radosti, s těmi opravdu ukrutnýmy. Robert Carlyle mi zrovna moc nesedl, jelikož hrál takového bezmocného člověka, který se s osudem vypořádával po svém, ale roli zvládl skvěle. Za to chrabrý Yankee v podání charizmatického Kiefera Sutherlanda byl výborný. A nesmím opomenout pro mne neznámého Ciarána McMenamina, který by si zasloužil nějakou menší cenu za svůj výkon. "Věnováno památce kapitána Ernesta Gordona". (21.06.2008)

Zacne sa to ako klasicky film z lagra v ktorom behom druhej svetovej kruti japonci väznia chudakov britov a nutia ich v tazkych podmienkach stavat zeleznicu. Mame tu klasicke archetypy. Sebecky Kiefer Sutherland, ktory sa stara len o seba, hrdy vojak Robert Carlyle, ktory cely cas planuje utek, dobrosrdecny Mark Strong alebo naivny Ciarán McMenamin z ktoreho pohladu je cely film podany. Na druhej strane zase mame strazcu, ktory vsetkych väznov terorizuje a samozrejme tu je aj jeden dobry japoncik, aby neboli vsetci japonci za svine. Epizodky, ktore postavy zazivaju nie su dvakrat originalne, ale samotne postavy su zahrane natolko kvalitne, ze vas ich osud zaujme. Lenze v polovici sa film zlomi a naplno sa ukaze, ze nie je ani tak o postavach a ich utrpeni, ale skôr o strete filozofii a ich vplyve na postavy. Takze sa ukaze, ze japonci su taki nekompromisni fanatici kvôli tomu, ze len plnia filozofiu bushida a rovnako kruto trestaju nielen väznov ale aj svojich. A cast väznov sa postupne, kvôli tomu aby prezili, uchyluje k viere. Od tej chvíli boli pre mna nabozenske kecy väcsim utrpenim ako fyzicka namaha a hlad, ktory postavy zazivali. Takze v prvej polovici filmu som sa najviac identifikoval so samotarom Sutherlandom a v druhej som chcel z toho nabozenskeho pekla zdrhnut rovnako rychlo ako zmagoreny Carlyle. Z podobnych filmov je ovela lepsi komornejsi Rescue Dawn alebo klasika The Bridge on the River Kwai. 6/10. (08.10.2017)