V/H/S

Představte si film, u jehož sledování vám svírá hlavu epileptik při záchvatu. Ono by to bylo i docela originální s nadprůměrnými, sugestivními momenty, kdyby tu kameru nedržel nějaký kripl s Parkinsonem, kterému pro hezkou chvilku stačí, aby si ho jen tak chytil do ruky a čekal na vyvrcholení! U tohoto poskakujícího zvěrstva to Mistrovství světa v třepání s kamerou skutečně vyvrcholilo a zážitek je téměř až bolestivý. Když jsem po sto šestnácti minutách odtrhl zrak od obrazovky a setřásl ze zad toho pacienta s padoucnicí, ještě asi tak hodinu se mi klepala realita a sem tam i vypínala. Mám teď akorát tak chuť připojit vynálezci těch zasraných nalezených futyčů ke spánkům elektrody, pustit proud, vozit jej přitom v traktoru bez tlumičů tak dvě hoďky po rozoraném poli a za neustálého bičování ho nutit počítat brázdy. (25.09.2012)

Horrová antologie, která si nebere servítky a předhazuje nám to, co teď nejvíce z "bubu" stylu letí. Ale toho všeho člověk dosáhne pouze pokud neodsuzuje "found-footage/hand cam" módu a prokouše se přes sáhodlouhé, nicneříkající intro. Začínáme partičkou zlodějíčků, kteří se vloupají do starého domu, aby ukradly nějaké kazety. Když pominu, že jsem se lehce neorientoval díky kameře, tak jako základ k dílčím segmentům funguje dobře. Amateur Night: Tři kámoši razí provětrat bar se svojí "hi-tech" hračkou a najít si nějakou tu společnost na noc. Musím říct, že jsem nečekal to, jak se to vyvine (i přes to že jsem něco čekal). 9/10 /// Second Honeymoon: Mladý pár si plní jeden ze svých snů a razí na trip po arizoně, potom co se ubytují v motelu, jim jejich apartmá navštěvuje nezvaný host. Co se stane na konci jsem čekal o něco dřív, takže ani mě to pozvolné tempo a následné gradující finále moc nepřesvědčilo. 5/10 /// Tuesday the 17th: Slashery z lesů, luků a hájů. Koncept velmi zajímavý, ale tady krátká stopáž vůbec nesedla - nemožnost si postavit jakýkoliv vztah k většímu počtu postav - bylo mi úplně jedno, jestli pochcípají. 7/10 /// The Sick Thing That Happened to Emily When She Was Younger: další parafráze, tentokrát na japonskou duchařinu. Slečna komunikuje formou video-chatu se svým přítelem a doma jí trochu straší. Lekačky tu jsou opravdu povedené a nápad morbidně uspokojující. 8/10 /// 10/31/98: mým subjektivním favoritem. Jízda ve stylu Zámek Hrůzy, kde se parta mladíků během Halloweenu přesune do domu, kde očekávali párty, bohužel je dům prázdný, aspoň se tak jeví. Skvělá jízda nakonec, která do vás buší jak mašina v plný rychlosti. (: 10/10 /// 80% (21.08.2012)

Takže poviedkový handycam hororík, každá jedna videokazeta obsahuje samostatnú kapitolu (dokopy je ich 5) a prejdeme viacerými hororovými žánrami. Je tu napríklad hounted-house horror, slasher, paranormálna aktivita, upírina či home invasion. Žiadna z poviedok ma síce neprinútila od radosti skákať (zase na druhej strane žiadna nie je odpadová, ale ich kvalita trochu kolíše), ak to mám však hodnotiť ako celok, prihliadnuť na spracovanie, originalitu, gore a podobne, tak som viac ako spokojný. Či už niekoho vydesia je druhá vec, ale ak sa väčšina z nich koncentruje najmä na gore, vítam to podobne s otvorenou náručou. Prvý a posledný príbeh ma zaujal najviac, druhý najmenej, príp. by som ich zhodnotil podľa poradia: 7/10 - 4/10 - 6/10 - 6/10 - 8/10. Zaujímavý, pôsobivý kúsok. (06.08.2012)

Se nedivím, že to toho borce v baráku utrápilo k smrti. Otřesnější found footage jsem snad ještě neviděl. Obsahově se tam dá najít pár zajímavých povídek (druhá, čtvrtá a pátá), formou jsou ale všechny naprosto debilní, protože obraz se třese, šumí, zrní, klepe se nebo je pro změnu totálně rozmazaný. Prostě úplná krása se na to dívat. Pár lidí to tu nazvalo jako poctu found footage, já bych to nazval jako totální průser a krok vedle co se found footage žánru týče. Hvězdičku dávám především za ty dvě poslední povídky, ty byly alespoň napínavý, když už nic. (29.11.2012)

Ako celok to skôr nefunguje, než funguje. Film som pozeral počas niekoľkých dní – vždy po polhodine. Keď som si pozrel prvú poviedku, ktorá bola pomerne strašidelná, nebolo mi všetko jedno a to dokonca až do takej miery, že keď som si mal pozrieť ďalších tridsať minút a uvedomil som si, že to budem musieť urobiť sám doma v neskorí jesenný večer, radšej som to nechal tak a pozrel som si to až na druhý deň doobeda. Čo ale bolo zbytočné, lebo zvyšok príbehov, česť výnimkám, už príliš hrôzostrašný nebol a v pohode by som ho zvládol aj o polnoci. (04.02.2017)