Nippon no akuryo

Pozdně novovlnná experimentální perlička svým pojetím dávající vzpomenout na vrcholná díla Nagisy Oshimy (k jehož dvorním hercům patřil i Kei Sato, protagonista hlavní (dvoj)role). Typická témata šedesátých let (levicová vlna a sexuální revoluce) zde ještě dominují v plné síle a jak se posléze ukáže, zasáhnou ještě hluboko do let sedmdesátých. Kvalit monumentálního Silence has no Wings sice nedosahuje, ale ve své kategorii se stále jedná o špičku. (16.02.2011)

Film z prostředí jakuzy kombinuje způsobem jedinečným pro přelom 60. a 70. let "dějovost", intelektuální tajuplnost a formální svobodomyslnost. V podstatě konvenčně vystavěný příběh o záměně policisty a zločince se všemi v prvním plánu čitelnými metaforami o konvergenci sféry "práva" a "zločinu" je tak prostoupen nejednoznačně vyznívajícími otázkami o identitě obou mužů, jejichž konvergence jednak není nepodobná první zmíněné, ale hlavně díky ní film získává osobní a historickou rovinu, která slouží společenské kritice stejně jako výše zmíněné metafoře (různý minulý vztah k studentské levicové guerille se stává paradoxním výchozím bodem "obou" mužů, jejichž životní osudy divergovaly jen proto, aby se zase protnuly a vyjevily pravou podstatu jejich charakteru). To vše prostoupeno audiovizuálními perličkami v podobě skvělé práce s kamerou, hrou se zvukem a metafikčními pasážemi (na konci 60. let snad bylo povinností vnášet do fikce jízlivé poznámky k soudobému dnešku). Další skvělý, i když ne bezchybný, produkt ATG. (26.02.2016)