Hausu

Šílená parodie na horrory plná filmařských vtípků, narážek a neúnavně valících se vizuálně propracovaných kompozic. Přes rychlý rozjezd filmu nedojde ke stagnaci, nápadů je celou dobu dostatek a nenastala jediná chvíle, kdy by mě napadlo alespoň uvažovat, jestli se náhodou nenudím. Poťouchlá, ale fungující (pouze v kombinaci s filmem;) hudba, zábavné obrazové koláže, radikální střihy spolehlivě udržující divákovu pozornost, vhodně zvolené představitelky hlavních rolí, několik skvěle ujetých nápadů (melouny...;)). Nic pro mrzouty, ale s dostatkem nadsázky výborná zábava! (06.12.2008)

Groteskní pásmo těch nejméně očekávatelných vražedných doteků ze zásvětí mi připomnělo Nezvalovu Valerii a týden divů, a to ještě spíše Nezvalův román než Jasného milostně přeestetizovanou filmovou adaptaci. V japonském prostředí vidomý umělec-básník neparafrázuje černý román, ale banální „vyvražďovačku“. Pozdně secesní imaginaci venkova či maloměsta hlubinně zauzlovaného v zapírané pohlavnosti, v zamlčovaném stárnutí a frustracích, zde nahrazuje poněkud hitchcockovský dům nad městem, který se v animistické japonské interpretaci proměňuje v bytost o mnoha ústech. A ta tisknou věru nepředvídatelně... (06.10.2019)

tak tohle 100% nenatočil nikdo normální. Máme tu 1000 barev, létající hlavu, hudební číslo, divnej střih a pár divnejch hrátek. Tenhle film je strašná ujetina a já totálně nevěděl co se děje. Příběh jsem prostě nepochopil a ani se nesnažil, protože to co se děje ve filmu je prostě tolik že jsem na to neměl čas. Velmi chválím tím jak si režisér vehrál s barvama, které byly dokonalé a plno scén tím zlepšily. Bohužel jsem čekal mysteriozní duchařský horor a toho se mi nedostalo. (01.09.2012)

Až v souvislosti s tímto filmem jsem zjistil, že existuje něco jako "camp". A rovnou i, co to vlastně je. Naprostá míchanice všeho, co vás napadne. Záměrná, přehnaná, dotahovaná ad absurdum. Zatímco začátek vypadá jako vystřižený z nějaké soft erotické mýdlové opery, kdy fakt čekáte, že se ty studentky na sebe vrhnou a začnou se olizovat jako známky, po několika dalších střizích jste ve strašidelném baráku v lese pod útokem studentkožravé bestie zhulení pod vobraz. Prostě záměrně ulítlý úlet s několika výbornými scénami. Páč kde jinde zhlédnete tak perfektně natočenou scénu, v níž klavír sežere svou hráčku. Aneb když si nejste jistí, na co to vlastně koukáte, můžete si být jistí alespoň tím, že to pochází z Japonska. (16.09.2017)

Tak tohle bylo úplně něco jiného, než na co jsem byla u japonských hororů zvyklá. Hledala jsem film, u kterého bych mohla prokrastinovat a oddálit tak děsuplné učení se na zkoušku. Z množství nezkouknutých filmů, které jsem měla na disku, jsem vybrala Hausu, protože jsem si uvědomila, že jsem vlastně nikdy neviděla japonský horor ze sedmdesátých let. A protože jsem neměla momentálně k dispozici internet a nemohla jsem si na ČSFD ověřit, do čeho jdu, neměla jsem absolutní potuchy, co mě vlastně čeká. Už od začátku to bylo naprosto jiné, než jsem očekávala. Přeslazené záběry, divné postavy, psychoidní dialogy - říkala jsem si, co že jsem to proboha zase stáhla, ale na druhou stranu jsem byla zvědavá, jak se to bude vyvíjet dál. Psycho se neustále stupňovalo a nakonec se z toho vyklubal halucinogenní horor o zabijáckém domě. Ostatně označení horor je poněkud ošemetné, protože ačkoliv to staví na hororovém příběhu, jedná se ve skutečnosti spíše o komedii. A k tomu ta šílená hudba... Zkrátka, je to něco, co jen tak neuvidíte. Lítající hlava zakusující se do zadku školačky, souboj s telefonem, masožravé piáno a k tomu spousta barev a šílených počítačových efektů - to je Hausu. Škoda jen, že zhruba v půlce už mě to moc nebavilo a čekala jsem na konec. Divné filmy mám dost v oblibě a Hausu je jeden z těch šílenějších, které jsem v této kategorii shlédla, ovšem značně pokulhávající děj a otravná neustále opakující se písnička mě nakonec nutí hodnotit film jako průměrný. (08.09.2012)