Gendai kosyokuden: teroru no kisetsu

Tradične čiernobiela pri Gendai filmoch Kojiho Wakamatsu z roku 1969. S farebnou sa začína až tesne pred koncom v nezmyselnej koláži japonskej/americkej vlajky a erotických scén. Film začína výraznými pochmúrnymi zvukmi a fotkami protestov v Japonsku. Škrípavé husle a drmatický klavír sa snažia robiť atmosféru. Policajti sledujú podozrivého z bytu oproti, kde im domáca vraví, že nepozná ani ľudí, čo bývajú pri nej. Vykorenenosť zo spoločnosti býva častým motívom v Wakamatsuových filmoch (platí pri všetkých 5 jeho filmoch, čo som pred týmto filmom videl). Zdá sa, že aj podozrivý má existenčné problémy. Je nezamestnaný a okrem sexu a predohier s dvoma ženami, s ktorými žije, aj letargický. Wakamatsu tu možno vďaka svojmu trestu vo väzení účelne ponižuje policajtov, ktorí namiesto riešenia vlastného sexuálneho života musia počúvať radovánky podozrivého. Wakamatsu znova prináša niečo iné, ako pri iných svojich filmoch z roku 1969 (pred týmto filmom som ich videl 4), ale tentoraz sa v sexuálnych scénach utápa až príliš. Jednoducho, všetci sú viac ako 41 minút (väčšina deja) v úplnej pohode, až sa divák začína nudiť a hovorí si koniec „žili šťastne, dokiaľ nepomreli“. Divák si skoro myslí, že film nejde okolo znásilnenia ako ostatné Wakamatsuove filmy, no po polovici filmu sa to zmení. Na počet polôh možno najrozmanitejší Wakamatsuov film, bohužiaľ sa dá zaradiť medzi tie nudnejšie, aj keď sa môže dať interpretovať aj ako skúmanie harmonických sexuálnych vzťahov. (04.04.2021)

Dva policisté sledují mladého radikálního revolucionáře skrývajícího se v bytě se dvěma milenkami, které ho obskakují. Umístí do jeho bytu odposlouchávací zařízení a sami sedí v protějším domě v bytě s osamělou hospodyní v domácnosti. Rozhovory revolucionáře a děvčat jsou prázdné anebo laškovné. Hospodyně má prázdný život, je vlezlá, detektivy často při práci ruší a po nocích souloží se svým manželem. Revolucionář se přes den povaluje a po nocích souloží se svými milenkami. Nuda se nedá vydržet, detektivové si zoufají a komentují prázdné životy revolucionáře, děvčat i hospodyně. V závěru detektivové z rozhovoru revolucionáře s jeho bývalým soudruhem, který ho navštivil, usoudí, že revolucionář už zlobit nebude a znuděně sledování ukončí. Revolucionář se v novinách dočte cosi o smrti svých bratří, film z černobílé přeskočí do barevné, revolucionář se opásá výbušninou a jde se kamsi vyhodit do vzduchu. Film, včetně několika emotivních momentů je prázdný a skoro nudný, četné erotické scény jsou cudně zobrazené a prázdné. Celkem třeba 65 %. (24.09.2009)