Reklama

Reklama

Beed-e majnoon

  • USA Willow Tree, The
všechny plakáty

Obsahy(1)

"Vŕba mi navracia pamäť a prináša šťastie." Yuseef (Parviz Parastui) je nevidomý profesor na univerzite. Trpí fatálnou chorobou a nechce zomrieť. Je odkázaný na pomoc iných. Je zbavený všetkých krás sveta, ale nikdy sa nesťažoval. Namiesto svetla a jasu žije v temnote a šere. Nikdy neprotestoval. Našiel šťastie v tomto malom raji. Po tom, čo postúpil operáciu v Paríži a je možné, že po tridsiatich ôsmich rokoch začne opäť vidieť, nevie, či sa má tešiť, alebo báť, pretože si už na tento svet temnoty zvykol. (sochoking)

(více)

Recenze (7)

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Videl som to v zlej kvalite. Veľmi zlej. Hľadal som ten film, kde sa dalo a som rád, že som ho našiel ale skrátka výsledný dojem sa skazil. Čo je škoda. Príbeh totiž využíva tradičné Majidiho prvky. Nie je surový ani bezútešný hoci sa jedná o pomerne ťažké témy, udržuje si tu režisér pri svojich postavách nadhľad. To že to využíva magickosť pri styčných udalostiach je len plus. Ale výsledný dojem skrátka nebol taký silný ako pri Baran. Príbeh o profesorovi ktorý má úžasný život ale je slepý a po operácií očí si uvedomuje všetky svoje krivdy a zmení sa ako osobnosť o 180 stupňov je príbehom o pokore a zmierení. Koniec je správne namixovaný a ukazuje k novému začiatku, na ktorý by sa ale nikto normálne rozmýšľajúci netešil. Ak si to raz pozriem v lepšej kvalite prihodím hviezdu. Stále ale film od tvorcu ktorý ma dokáže zasiahnuť svojim rozprávačským talentom. ()

Bubble74 

všechny recenze uživatele

Kdo neokusil, těžko si to může představit. Závislost na pomoci druhých ani ochuzení o spoustu okolních krás není zajisté žádný med. Na druhou stranu lidé žijící v temnotě jsou ušetřeni všech škaredostí, kterým jsou zdravé oči chtě nechtě vystavovány. Nevidomí si mohou „vyšvindlovat“ vizuálně dokonalý svět. Vymalovat si všechno jen překrásné a barevné, použít svůj vlastní výběr odstínů. Univerzitní profesor Youssef dostal šanci překročit práh mezi tmou a světlem, aby zjistil, že tolik vymodlené znovuzískání zraku samo o sobě nevede k spokojenějšímu a svobodnějšímu životu. Láska, péče nebo smích těch nejbližších, to je to pravé ořechové. A k tomu oči nejsou třeba, to vidí jen srdce. ()

radektejkal 

všechny recenze uživatele

Nevidomý univerzitní profesor Youssef se po operaci v Paříži stává vidomým. Vidí "krásu světa" a nemůže odolat jejímu lákání "vem si mě!" Dříve zcela odkázaný na charitativní péči jiných, se začne utápět v egoismu a touze po svém "vlastním" "novém" "životě". Každému je však souzen jen jeden život, může ho přijmout nebo odmítnout. Po citové smršti přijímá svůj "starý život" jako "nový". Pozn.: Práve zpracování otázky egoismu, odmítnutí starých vazeb, které rovněž nebyly egoismu prosté, a (marné) hledání nových, příslušících nezávislému soběstačnému člověku, je skvělým dílem Majida Majidiho. Pozn. 2: Další recenze (4) upozorňují na jiná literární díla zabývající se tímto fenomenem. Slepotou nemusí být však pouze fyzická slepota, ale i jiné, třeba slepota žárlivosti. Tolstoj ve své Kreutzerově sonátě říká: "я понял, где корень всего, понял, что должно быть, и потому увидал весь ужас того, что есть - pochopil jsem, kde je kořen všeho, pochopil, co má být a proto spatřil všechnu hrůzu toho, co je." ()

tomtomtoma 

všechny recenze uživatele

Bláznivá vrba: byla by to nevybíravě jízlivá, anekdotická filmová hříčka, nebýt náboženského zhodnocení celé té prožité zkušenosti. Ať si doba postmoderní rehabilitovala "nižší" smysly (hmat, čich a chuť), přesto však zůstává zrak (podobně sluch) tím nejdůležitějším smyslem, co zprostředkovává kontakt vnitřních světů se světem vnějším, tzv. "objektivním". A náhlá erupce a průnik esteticky ladných obrazů vnějšího světa do "asketické" uzavřenosti dokáže zatřást i samotnými základy pokory. Pod tímto mocným dojmem se potom touha po "novém" životě a nutkání dohnat vše promeškané hned jeví být bytostnou nutností. Oheň mívá v náboženství zásadní očišťující funkci, právě oheň ukončuje vše staré a "zkažené" a dává prostor novému a "nevinnému". Avšak ani oheň nezbaví vzpomínek, pouze jejich "vnějších" připomínek. Hrdinou nábožensky zhodnoceného varování je Joussef (Parviz Parastui), muž s "malým rájem na zemi" a s náhlou potřebou po radikálnějším obohacení vlastního života, neboť právě v tomto směru se cítí býti osudem ošizen. Stává se někdy, že po překonání závažné nemoci nebo omezujícího limitu člověk znenadání pocítí potřebu dohnat promeškané, dosyta užívat krás života, které mu byla neprávem odpírány. Někdy to však vede k absolutní ztrátě všech dosavadních jistot. Náboženské zhodnocení nemůže být výmluvnější. K výrazným postavám varování patří Joussefova milující manželka Roja (Roja Tajmourian) a neméně milující Joussefova maminka (Soghra Obeisi). Z dalších rolí: Joussefova maličká dcerka Maryam (Melika Aslafi), Joussefův obratný strýc Mahmood (Mahmoud Behraznia), mladá Joussefova švagrová Pari (Leila Otadi) nebo Joussefův tajemnější známý v Paříži Morteza (Mohammad Amir Nadži). Bláznivá vrba: ani zde si Madžidi neodpustí řádnou porci velekrálovského patosu. Dalo by se to - ze západního úhlu pohledu - označit za alegorii, avšak v perských podmínkách je příběh zjevnější. Je, ostatně, přínosné dobře zvážit prosby směřující k Bohu. Hmota a duch, opravdovost víry, cit a vidění, přesycení smysly, zmatení a tápání nitra, to vše se mísí s prakticky varovným příkladem. ()

danliofer 

všechny recenze uživatele

Kdysi mě velmi oslovila kniha ruského prozaika Korolenka s názvem Slepý muzikant, která popisuje životní příběh od narození slepého klavíristy. V knize je i porovnání s lidmi, kteří o zrak přišli až za života. I to je velký rozdíl, když od narození slepý člověk nabyde zraku a člověk, který si aspoň matně pamatuje na své prvotní vizuální dojmy před ztrátou. Majidiho snímky na téma slepoty na mě pokaždé silně zapůsobily (mimochodem i ty, které se tohoto tématu až tak nedotýkají). Klidně bych snesla i delší stopáž, aby mohla být ta část, kdy je hlavní hrdina ještě slepý, o něco delší a detailněji propracovanější jeho vnitřní svět, aby pak ještě v silnějším kontrastu vyzněla ta část po operaci. Jinak je to film silný nejen obrazově a hudebně, ale též díky výkonu představitele hlavního hrdiny, jenž svému protagonistovi vdechl naprostou opravdovost. I když je k mání jen špatná kopie, filmu to dle mého soudu na hloubce ani působivosti neubere. Jsem ráda, že jsem film mohla vůbec zhlédnout. Člověka vždy napadne, že do českých a nejen těch se dlouhodobě dostávají veskrze kraviny, ale takovýto film, aby jeden prostě pohledal. ()

ariari 

všechny recenze uživatele

paráda. ťažšie sa zháňa, ale stojí za pozretie. po tých čudných veciach a la ..divoké bytosti z jižních krajin, cenené takmer na oscara, film sa na nič nehrá, len si tak plynie. ... ()

StaryMech 

všechny recenze uživatele

"Vrba" (?), mladší, ale obsahem i formou dospělejší a ukázněnější sourozenec "Barvy Boha", mě i přes drobné nedostatky nadmíru uspokojila. Jen shodou okolností jsem si náležitě neužil klíčovou pointu, neboť ta mi byla sdělena už léta předtím díky jedné z esejí sbírky Annie Dillard "Pilgrim at Tinker Creek". (Využívám této příležitosti a doporučuji knížku všem, kdo ji dosud nečetli a zajímají se o otázky z pomezí biologie, filosofie, psychologie a umění. Předchozím vlastníkem jednoho ze dvou výtisků, které se mi dostaly do rukou, byl mimochodem Erazim Kohák.) Pár stránek, na nichž autorka (zprostředkovaně) líčí vnitřní svět slepých, kterým byl navrácen zrak, se mě hluboce a napořád dotklo. Proto mám sklon se na Madžidiho snímek dívat spíš jako na volnou ilustraci k zmíněné eseji než jako na svébytné umělecké dílo. Jde pochopitelně o osobní pohled, vůči filmu nespravedlivý, vždyť ten navíc nabízí i věci, jež v knize nenajdeme. Pominu-li zjevnou náboženskou hodnotu, kterou stěží mohu posuzovat (zasvěceně ji na internetu rozebírají "The Film Sufi" a "Senses of Cinema"), je "Vrba" působivá a podnětná z obecně lidského, psychologického i filosofického hlediska, a navíc má velmi přitažlivý zevnějšek : podvojná kaligrafie úvodních titulků ; záběr hrdiny zírajícího na svůj zrcadlový obraz ve skle dveří ; jiný záběr, kdy dotyčný pomalu mizí ve zpětném zrcátku auta své ženy ; celá skvělá sekvence na letišti.... Musím ovšem dodat, že pokud jde o téma slepoty ve filmu, ani jedno z Madžidiho děl, ani cokoli jiného na mě nezapůsobilo tak jako Herzogův dokument "Země mlčení a tmy". ()

Reklama

Reklama