Obsahy(1)
Pohádka o králi, který své starosti a problémy neřeší, ale utíká před nimi do snů a vidin. Za své sny vymění vše, co má. Zámek, korunu i štěstí své jediné dcery. Včas ale zasáhne chudý chasník Martin, který ví, že snít je sice krásné, ale mnohem cennější je schopnost sny uskutečňovat. (Česká televize)
Recenze (16)
Kdo se někdy neutápí ve snech? A dokonce jsou lidé, kteří sny žijí a díky tomu nevnímají příliš realitu. Ovšem pohádka je rozdělená na dvě dějové osy. Nejprve král snů Martina a jeho milou přemlouvá, aby u něj nastoupili, přičemž praktická žena se zlákat nechá, zatímco nepraktický muž mizí na dlouho někam, aniž by divák zjistil kam. Většinou to bývá naopak. Muž zlákaný vidinou relativně snadného a rychlého velkého výdělku jde, zatímco racionálně uvažující žena se obává. V této pohádce je to ale naopak. Ženě dokonce příliš nevadí, že neví, kde svého milého má a co s ním je. Podstatně dlouhou dobu se o něj vůbec nezajímá. Druhá dějová rovina nám nabízí krále s princeznou, kteří se opájí ve snech a postupně vypadají jako v drogovém rauši. Martinova milá ví, že je něco špatně, ale neudělá nic. To až Martin zasáhne. Možná bych i čekal, že přijede odmítnutý princ a pomůže, ale ten až s křížkem po funuse. Opravdu divná pohádka. ()
Československá televizní pohádka o králi Drahoslavovi a jeho dceři, kteří se nechali ovládat sladkými sny a iluzemi a ztráceli tak postupně kontakt s realitou. Příjemné snění o bohatství a štěstí jim bylo za jistý poplatek zprostředkováno hrou na kouzelné housle Králem snů v podání mistra R. Lukavského, jenž své oběti zdánlivě medovými slovy stále více uvrhoval do závislosti na své hře. Krále, jenž kvůli dalšímu a dalšímu poslechu zázračné hudby rozprodal celé království, ztvárnil R. Brzobohatý a jeho neméně nerozumnou dceru M. Kobrová. Pohádka je určená spíše starším divákům, neboť důsledně a velmi působivě varuje před závislostí na čemkoli, co přespříliš odvádí lidskou mysl od skutečnosti, nabízí lákavé pozlátko a krátkodobý pocit štěstí, přičemž po ochabnutí slastných pocitů nastává pouze prázdno, duševní trýzeň a pocit zmaru. Pomocnici vychytralého Krále snů využívajícího lidské slabosti pro své obohacení ztvárnila herecky zajímavá M. Gasparovičová, jejího milého Martina, jenž nakonec ukončí nebezpečnou snovou hru M. Hanuš a v roli vysněného Zlatého prince se objevil M. Vašut. Netradičně a nevesele pojatá pohádka Věry Jordánové mě svou až nedětsky vážnou tematikou zaujala, lepší hodnocení však z důvodu nepřesvědčivého závěru nebylo uděleno. ()
Na poli televizních studiových pohádek neobyčejný počin. Ne že by pohádka byla nějakou úžasnou filmovou zábavou, to ne, je to spíše pohádka pro dospělé diváky. Ale neobyčejně by se hodila jako terapie drogově závislých nebo aspoň jako prevence před drogami. Je tu krásně ukázána závislost krále s princeznou na snech, které jim přináší hra krále snů Radovana Lukavského. A také co všechno jsou pro to ochotni udělat, co obětovat a jak se změní nejen jejich chování, ale také vizuální vzhled jejich obličeje. Prostě paráda pro všechny, kteří chtějí vidět, co může způsobit a jak působí droga. Asi to nebylo primárním cílem této pohádky, ale povedlo se to neskutečně parádně. Jinak jde o průměrnou studiovou, ničím zvláštním pohádku s neotřelou tématikou. ()
Docela drsná pohádka. Je, když se nad ní člověk zamyslí, spíše pro dospělé než děti. V hlavní roli jsou závislost, iluze, vydírání, mamon a nedospělost. Docela vážné a smutné téma. " Je dobré žít pro nějaký sen, ale není dobré žít ve snech." Mého oblíbeného Miroslava Hanuše jsem nepoznala, až díky titulkům. 😉 ()
Kromě bezpočtukrát omleté Šípkové Růženky existují i další pohádky o spánku, toto je jedna z nich. Lituji toho, že větu o tom, že je dobré žít pro nějaký sen, ale ne ve snech, řekla už bába kořenářka v pohádce. Jinak bych to vymyslela já a připadala bych si náramně moudře. Realita a sen se ovlivňují, důležité je nechat těžiště života v realitě. Samozřejmě, že to je snazší, pokud v záloze máte krásného galantního moudrého statečného bohatého vtipného ušlechtilého prince. O tom princi si většina z nás může tak nechat zdát. Škoda toho, jak se na konci poznávaly postavy, co se nikdy neviděly. Nebýt téhle brutální podpásovky uštědřené elementární logice, vyzněla by myšlenka pohádky lépe. Takhle to připomíná hlas naprasklého zvonu. ()
Reklama