Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Po sedmatřiceti letech se vrací na obrazovky inscenace podle novely J.Andrejewského (scénář Jaroslav Klíma) režiséra Antonína Moskalyka - příběh z roku 1408, kdy ve Španělsku neomezeně vládla Svatá inkvizice, v jejímž čele stál otec Torquemado. Dva mladí mniši, Diego a Matteo, vyjádřili odpor k masovým vraždám a inkvizičním praktikám, zejména k mánii usvědčování lidí z činů, které nespáchali... Inscenace o nebezpečích dogmatizmu a zneužívání velkých lidských myšlenek se stala při premiéře v roce 1967 pro diváky čitelným podobenstvím. Natolik rezonovala s tehdejší dobou, že se po sovětské okupaci naší země nesměla vysílat. (oficiální text distributora)

(více)

Recenze (4)

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Neskutečně mrazivá inscenace, které by se člověk od poety, jenž napsal scénář ke Kamennému orchestru, nenadál. „Čeho se bojíš?“ „Sebe.“ Tak chutná moc, ideály jsou zapomenuty a ve jménu dobra je možno napáchat spoustu zla. Platilo, platí a platit bude, dokud se lidstvo nepoučí, nebo nevyhyne. Šmeralův Torquemado je chladný, bezcitný a vypočítavý samovládce. Pro moc je ochoten čehokoliv. Mladý idealista Diego v podání skvělého Radka Brzobohatého projde vývojem od aktivního odporu, přes účast až po poznání sebe sama. Diego je vyobrazen s dokonalou psychologickou drobnokresbou. Brzobohatému se podařil husarský kousek, svým zralým výkonem zastínil i výborně hrajícího Šmerala. Haničinec je výtečný především v závěru, kdy z něj emoce jen prýští, jeho hledání vyšší pravdy je krátký niterný boj, ale jako kdyby se mu podařilo zpomalit čas, abychom si mohli vychutnat každou jeho myšlenku. Strach, zároveň odhodlání, kajícnost, pokoru i vzdor, tolik protichůdných poloh během několika málo sekund. Zde prožil Haničinec svoji nejzdařilejší chvíli před kamerou. A samozřejmě Štěpánek jako kapitán. Zprvu se zdá jeho role podružná, ale když sedí kapitán s Torquemadem u snídaně, tušíme, že tohle nemůže dobře dopadnout. Tuší to i dva další zúčastnění, pletichář i chladnokrevná bestie. Jen kapitán s láskou a dojetím vzpomíná na staré dobré časy, špetku nastupujícího patosu vystřídá okamžik prozření, krátký, ale intenzivní. Noc bez úsvitu je také taková, krátká, ale velice intenzivní. Zdobí ji nejen výtečný scénář vzešlý evidentně z mimořádné předlohy, skvělá Fišerova hudba a vyjma Mareše odzbrojující herecké výkony. Přesně takové televizní inscenace mám ráda, nepotřebují žádnou noblesní výpravu, tady si Moskalyk vystačil určitě s pár drobnými, ale přikovají diváka k obrazovce natolik, že je mu úplně jedno, jestli jsou na place nějaké kulisy a herci mají nějaké kostýmy. ()

Marthos 

všechny recenze uživatele

Mlčet nebo mluvit. Andrzejewského nemilosrdná obžaloba totalitních systémů, pečlivě ukrytá pod oděvem dominikánských mnichů, je nejen velkým literárním dílem, ale v českém kontextu nepominutelnou reflexí událostí nedávno minulých i těch budoucích. Jak snadné je získat moc a (zne)užít ji ve svůj prospěch, jak zrádné je podlehnout falešným iluzím o lepším uspořádání světa... Splynutí příslušníků několika hereckých generací (vynikající Vladimír Šmeral, Boháč, Štěpánek, Brzobohatý a Haničinec) vytváří jeden z nemnoha silných a nezapomenutelných okamžiků v dějinách české dramatické televizní tvorby. ()

Willy Kufalt 

všechny recenze uživatele

„Lež zůstává lží, ať je jakákoliv.“ Bohužel i tato bídná inscenace zůstane pro mě bídná a nepříliš povedená, ať už je jakkoliv narvaná hutnými myšlenkami, neb všechno ostatní selhalo. Zase jednou jsem naletěl na oblíbenou nálepku trezorový film a domníval se, že když to soudruzi 20 let zakazovali promítat, musí to být jednoduše pecka. Již párkrát jsem se přesvědčil, že pokaždé nemusí. Jsem proti totalitním ideologiím a proto mi je sympatické, že film se pohybuje ve stejné ideologické vlně a poukazuje na nebezpečí totality, ale to je asi tak všechno. Celých 77 minut se pohybujeme v špatně osvětleném prázdném studiu, kde se postupně prochází skupina herců a všchni s pátosem teatrálně pronášejí agitačně úderné dialogy o moci a řeší inkvizici. Antonína Moskalyka (Modlitba pro Kateřinu Horowitzovou, Konec velké epochy) považuji za dobrého režiséra, byť se značnými výkyvy v tvorbě, tady žel myšlenkově zajímavý scénář proměnil v jednu slabou rutinu. Noci bez úsvitu chybí jakákoliv invence, přednes herců připomíná spíše nedělní chvilku poezie a co je nejhorší, film postrádá atmosféru. Pátos a temnota ve studiu atmosférou nenahradí, jako historické drama o inkvizici ve Španělsku je to absolutně nepoužitelné, jako podobenství o vykonstruovaných procesech málo působivé. Oproti mistrovskému Kladivu na čarodějnice Otakara Vávry jde za mě o nesrovnatelnou záležitost, byť tematicky spřízněnou a se stejným hercem v hlavní roli. 40% ()

Padme_Anakin 

všechny recenze uživatele

Umím pochopit, proč tento snímek musel do trezoru, velice zdařile vyobrazuje, trefně pojmenovává, nastavuje zrcadlo.. Výborný herecký ansámbl - Vladimír Šmeral, Radek Brzobohatý, Ladislav Boháč a nemohu nejmenovat Zdeňka Štěpánka, jehož postava (a osud) mě spolehlivě zdrtila.. Pánové to sice pojali trochu divadelně, ale to mně nevadí, jsem zvyklá, no a skromná výprava mi přesně padla do té doby, neočekávala jsem přepych.. S ohledem na naléhavost sdělení a jeho nadčasovost hodnotím shovívavě, kdo může dnes s jistotou říct, zda-li mluvit nebo mlčet.. ()

Reklama

Reklama