Obsahy(2)
Slovenský televízny film, adaptácia novely Ladislava Ťažkého z obdobia SNP. Portrét štvorice partizánov, ktorá sa snaží priniesť do hôr zbrane. Počas, na prvý pohľad pokojnej noci, ich však v chalupe objavia Nemci. Všetky odohrávajúce sa udalosti komentuje hlavný hrdina - samozvaný veliteľ partizánskej skupiny. (RTVS)
Recenze (10)
Prvních dvacet minut jsem želela, že se pan režisér nevěnoval profesně čemukoliv jinému, nežli filmu. Nejdříve mlha, potom mlha na kopci, následoval kopec bez mlhy. Diskuze a vnitřní monology partyzánů na téma, zda měli zbraně vláčet do kopce, nebo je raději nechat v dědině, také příběh příliš nezpestřily. Jenže pak došlo k setkání s Němci a atmosféra začala houstnout. A již nebylo hluchých míst, jen se stupňovalo napětí. Tenze vzrůstala až do celkem očekávaného finiše. ()
Umím si představit, že ve zkrácené verzi a pod taktovkou talentovanějšího režiséra by V páse zlomená mohla být jednou ze tří částí skvělého povídkového filmu z období slovenského národního povstání. Vido Horňák ale není ani průměrný režisér, je to nýmand, který umí dokonale zabít dramatický potenciál literární předlohy. Ono to tam nějakým způsobem je stále přítomno, napětí tušíte, ale s tímhle způsobem zpracování je to tlumené a znehodnocené. Povídka by se určitě četla jedním dechem, ale dívat se dlouhé minuty na kráčející muže většinu diváků bavit nebude. Snesitelným dělá snímek vnitřní hlas vypravěče, který zprostředkovává myšlenky odbojářů, ocenil bych, kdyby totéž provedl režisér i s velitelem německé jednotky. Celkový dojem: 40 %. ()
Zvláštní název a zvláštní film. První půl hodina je poměrně nudná, až do setkání s Němci. Také dosud jediná skutečně záporná role Jiřího Valy, kterou jsem viděla, což pro mne bylo poněkud nezvyklé. Absurdita války je znázorněna opravdu dobře, klidné popíjení čaje je v kontrastu se závěrečnou scénou, a film v divákovi zanechá pocit marnosti a nesmyslnosti toho všeho. Problém je tak trochu zpracování. Vnitřní monology jsou zajímavý prvek, který může film oživit, ale nesmí ho být příliš, což je, bohužel, tento případ. Není to ve výsledku špatný film, má vcelku originální námět, i herecké výkony jsou dobré, ale zároveň snímek není příliš záživný a není ani nijak strhující. ()
Kto sa smeje naposledy, ten sa smeje najlepšie. Ten hurónsky smiech pred koncom bol zvláštny, ale asi patril k tej psychológii, ktorú nie vždy pochopím. Nebyť toho neuveriteľne nudného úvodu, mohol to byť aspoň priemerný psychologický film. Vnútorný hlas veliteľa drevorubačov prednáša zaujímavé myšlienky, určite viac ako je ostatných dialógov dohromady. –––– Čo sme? Drevorubači? Partizáni? Nezmysel. Odsúdenci na smrť. ()
Zopár zablúdených vojakov nemeckého Wehrmachtu sa príde zohriať do horskej chatky. Rovno k slovenským partizánom. Fú. Pekne zvláštny, jednoduchý, ale celkom originálny film. Vidíme niekoľko postáv brodiacich sa snehom kamsi do hôr, počujeme ukrutnú fujavicu a počujeme aj myšlienky hlavnej postavy, ktorá toho veľa nenahovorí, zato bohato rozmýšľa. Hudba ako z Hitchcockovho hororu, nesmierne sa tu hodí. Paráda. K tomu všadeprítomný strach a pesimizmus, čo presne vystihlo dobu. ...a taký neznámy, malý, prachom zapadnutý film. 70% ()
Reklama