Samotář Jim

Není radno si dát Samotáře Jima v melancholické náladě, hrozí totiž, že si zaděláte rovnou na depresi. Jim chronickými depresemi trpí a je v tom opravdu dobrý, staly se mu přítelem, s kterým se nechce rozloučit. Domů se vrací po letech jak zbitý pes, ale jinam nemá kam. Na co sáhne, dělá s náležitou apatií, vášně ani zbla, laskavost matky ho dusí ... a tak by mohl spokojeně zahnívat do smrti, kdyby mu do cesty nevstoupila ženská. Docela tichá voda, ale zamele břehem. Steve Buscemi si stejně jako v Můj nejmilejší bar opět zvolil obyčejné lidi s obyčejnými životy a natočil film, o kterém jistě někdo řekne, že je "o ničem". Jen houšť !!! (21.05.2007)

Až příliš nenápadný a obyčejný film, který se pyšní výbornými hereckými výkony (mně zvláště zaujala Mary Kay Place jako stále optimistická matka rodiny, i když všichni ostatní jí jen využívali) a zajímavou režií Steva Buscemiho, ale něco mi tam chybělo. Hlavního hrdinu bych popsala sice jako osamělého, ale navíc taky úplně blbého a egoistického chlapa, který se ve své "beznaději" ještě s chutí utápěl. A takové postavy mi moc nesedí... (02.10.2006)

Populární herec Steve Buscemi se ve své režijní tvorbě cíleně zaměřuje na životní outsidery, o kterých prohlašuje, že k nim měl před svým hereckým úspěchem nebezpečně blízko. Tentokrát se nepohybuje mezi hospodami a hospodskými flamendry jako ve své prvotině Můj nejmilejší bar, ale popisuje životní pocity mladého muže, který se v 27 letech bezcílně protlouká životem a živí se venčením psů. To není právě dobrá základna pro zdravé sebevědomí, navíc s vědomím, že rodiče už ve svých 20 letech založili úspěšnou firmu a celý život bez škobrtnutí dokázali pracovat na svém americkém snu. Jimův bratr je na tom stejně a po rozpadlém manželství i ztrátě zaměstnání musí vzít zavděk prací v podniku svých rodičů za minimální mzdu. Továrna díky asijské konkurenci má totiž už časy prosperity dávno za sebou. Jeho jediným záchytným bodem je trénink žákovského basketbalového týmu totálních looserů, kteří už 14 zápasů nedali jeden jediný koš. Tohle je východisko nenápadného nezávislého filmu, který úmyslně rezignuje na snahu nějak šokovat a lacině bavit. Zaměřuje se ale celkem zdařile na citovou drobnokresbu svých hrdinů a může se opřít o spolehlivé herecké výkony. Samozřejmě s výjimkou Liv Tyler, která nikdy nebyla, není a nebude charakterní herečkou, je to prostě modelka, která využívá svou sympatickou tvář půvabné holky od vedle a naštěstí nekazí a scénárista spolu s režisérem po ní nechtějí žádné herecké zázraky. Celkový dojem: 75 %. (14.10.2011)

Je to trojka, ale jen tak tak. Mám tenhle unavený styl filmů o obyčejném životě rád, ale tentokrát ve mně sledování lapálií hlavního srouly vzbuzovalo spíš nechuť. Tak nesympatickou nulu aby jeden pohledal (ano, já vím, že celá ta povedená rodinka tam byla schválně), aspoň na Liv Tyler že se dalo dívat, protože ta vypadala, že si na nic nehraje. (30.01.2012)

Další z řady nezávislých snímků, odehrávající se na maloměstě v pošmourné atmosféře mezi loosery. Jako obvykle, velký prostor dostávají pomlky, záběry na různé dopravní prostředky - zejména s důrazem na vlak - a vztahy v rodině. Scény ze školní košíkové a vězení jsou už tak provařené, že by se daly brát jako parodie. Nuda. /2. 10. 11./ (02.10.2011)