Ďábel nosí Pradu

Už dlouho jsem neviděla film, který by byl po většinu stopáže "věnován" zběsilému klapání dámských podpatků:) A o tom právě Ďábel nosí Pradu, je. O tom velkém, nekompromisním, šíleném, svazujícím a přesto tak lákavém světu značkové, luxusní módy, povrchnosti a lesku. Časopisu Runway vládne tvrdou rukou mocná a obávaná žena Miranda Priestly v podání excelentní Meryl Streep. Již úvodní sekvence jejího příjezdu dává tušit, nakolik silná tato žena je:) Po jejím boku stejně tak exceluje "Sněhurkovsky" nádherná a okouzlující Anne Hathaway. Ta dokonale ztvárnila postavu chytré, avšak v módě a stylu zcela neznalé dívky, která se postupem času díky práci, pro niž by "milióny holek zabíjely", vypracovala na noblesní a sebevědomou dívku. Snímek má skvělý dynamický spád díky, již zmiňovanému, neutuchajícímu klapotu podpatků, zběsilému pracovnímu tempu, či neustálému vyslovování slavným jmen, jako Lagerfeld, Gabbana a jiné. Vedle tohoto velkého kolotoče je zde také zpracována vedlejší, obyčejná "vztahová" linie Andy s jejím přítelem a jejich postupné odcizování se jeden druhému, díky náročné práci Andy. Která si samozřejmě v závěru filmu uvědomí, co všechno jí obětovala a přišla tak o skutečné hodnoty a své přátele. Tato drobná klišé působí před následujícími vpády mezi hektické prostory, stojany značkových modelů a zvonění telefonů, poměrně příjemně a klidně. Takže je dokážu s přehledem odpustit. Velmi povedená exkurze do velkého světa módy, v jehož středu by se možná každá žena chtěla alespoň na chvíli ocitnout. Sice říkáme "ne, nikdy, na to já nejsem", ale vše je příliš lákavé na to, aby se dalo lehce odolat, pokud by se naskytla příležitost... (22.05.2011)

Jo, kde jsou ty časy, kdy mě vzrušovaly volány Oscara de la Renty ještě víc než kanýry od Blumarine a kdy bych u scénky, v níž se přednáší, jestli je pásek tyrkys, blankyt nebo akvamarín (zdravím Váhy), slintala blahem. Jsou pryč a já jsem si s ledovým klidem vychutnala jak módní kreace, tak se bavila tím povrchně důležitým hemžením. I když se to nezdá, hadříky tu tvoří jen kabátek na otázku, jestli je lepší si po ohnutých zádech nechat dupat zuřivou šéfkou v prestižním časáku nebo okusit skutečnou novinařinu a zachovat si svoje lidi, hlavu a hlavně páteř. Ďábel nosí Pradu je pohodový filmeček o prioritách. Ležérní, pohodlný, dobře střižený a Meryl Streep, která dokázala být ďáblem a v nestřežené chvíli i beránkem, je herecká ikona. (31.03.2007)

Nejlepší módní kreací tohoto vizuálně příjemného snímku nejsou dokonalé šaty od těch nejdražších návrhářů, ale sama Meryl Streep v roli nesnesitelné šéfky Mirandy....Stylovou komedii s nezbytným morálním apelem, popovými rytmy a několika vtipy jako přidanou hodnotou zvedá z bahna průměru do roviny " KILL MERYL"..... Aby se člověk dostal na tu svou runway, musí někdy obětovat krátkodobý cíl dlouhodobému snu, běželo hlavou mladé novinářské elévce v magazínu Runway s kukučem Audrey Hepburn, když se namísto veledůležitých politických témat zabývala rozdílem mezi tyrkysovou a námořnickou modří a roznášením osmadvaceti druhů kávy ze Starbucks.... Módní průmysl je džungle bez pravidel- a módní časopis je džungle džunglí, protože nemá lvího krále, ale Královnu-Hyenu ocelovou....Surreálné, ale milé. 7/10 (08.05.2007)

"Tobě dali práci v módním časopise? To byl jako rozhovor po telefonu?" Jako přirozený švihák ctící nejnovější módní trendy jsem se rozhodl napsat sem názvy všech věhlasných značek, které se nacházejí na mém oblečení. Jenže jsem zjistil, že tam žádné značky nejsou a rozsypaný čaj psát neumím, takže mi nezbývá napsat pouze to, že Andy rozumím. Tedy té zábavné holce Andy, kterou nezaskočí ani šest pruhů u Adidasu, ale nikoli té druhé Andy. Té ze světa anorexie, intrik a boje o koryta. Tam mi bylo tak zle nedobře, že jsem zhubl 6 mikrogramů a budu si tak muset u svého šikmookého krejčího nechat přešít všechny kraťasy. (26.10.2016)

Abonent Vogue se v tom snad najde, ale mně to místy připadalo spíše k pláči než k smíchu, Meryl, jako bývalá dozorkyně ze St.Quentinu, co se stala šéfkou Runwaye nikterak oslnivá a S.Tucci to samé v bledě modrém, blankytném, tyrkysovém, azurovém nebo jak chcete.. Módní průmysl má pro mě opodstatnění asi jako šampón v koupelně Imhotepa a lidem v něm se pohybujícím bych doporučil vždy na pár dnů v měsíci sfárat do dolu Lazy, aby jim Café Latte a šátečky od Hermese po čase nezevšedněly.. (13.05.2009)