Ďábel nosí Pradu

Jo, kde jsou ty časy, kdy mě vzrušovaly volány Oscara de la Renty ještě víc než kanýry od Blumarine a kdy bych u scénky, v níž se přednáší, jestli je pásek tyrkys, blankyt nebo akvamarín (zdravím Váhy), slintala blahem. Jsou pryč a já jsem si s ledovým klidem vychutnala jak módní kreace, tak se bavila tím povrchně důležitým hemžením. I když se to nezdá, hadříky tu tvoří jen kabátek na otázku, jestli je lepší si po ohnutých zádech nechat dupat zuřivou šéfkou v prestižním časáku nebo okusit skutečnou novinařinu a zachovat si svoje lidi, hlavu a hlavně páteř. Ďábel nosí Pradu je pohodový filmeček o prioritách. Ležérní, pohodlný, dobře střižený a Meryl Streep, která dokázala být ďáblem a v nestřežené chvíli i beránkem, je herecká ikona. (31.03.2007)

Velice příjemná a svěží komedie z módního průmyslu. Příběh je sice docela průhledný a celou dobu víte, jak to asi bude celé probíhat. Tato komedie ovšem závisí na skvostném obsazení. Meryl Streepová je totiž opravdu excelentní a jsou roli démonické šéfky si opravdu užila. Dobře jí sekunduje Anne Hathaway, která je patřičně roztomilá a Stanley Tucci, který si svou roli také velice užil. Film si až do konce drží vysokou úroveň a těch 100 minut vám uteče jako voda. (14.01.2007)

"YOU SOLD YOUR SOUL TO THE DEVIL WHEN YOU PUT ON YOUR FIRST PAIR OF JIMMY CHOOS." ------------------ Už pár dní sa neviem zbaviť myšlienky toho, aký by bol tento film absolútne dokonalý, keby sa skončil scénou v aute s Mirandou v Paríži. Štúdio/rejža sa rozhodli ísť vyšliapanou cestou, záverom, akým končí väčšina filmov. Pritom stačilo len strihnúť o pár minút viac a zakončiť ho bolo možné bez akejkoľvek zmeny v deji a tak autenticky, tak reálne, s tak výstižne nastaveným zrkadlom skutočnému svetu a mentality ľudí v ňom a zároveň tak silným artistickým spôsobom, že normálne až nechápem, prečo musel prísť ten zasraný utopický happy end, ktorý, povedzme si úprimne, by sa zrejme nestal. Čo sa ale stalo, bol strhujúci herecký koncert Meryl Streep, kde ostatní, počnúc famóznym Stanleym Tuccim, boli na míle ďaleko vzad. Je pravda, že filmov s takouto tematikou som veľa nevidel, bude však nepravda, keď poviem, že tento je asi najlepší z nich? --- "This 'stuff'? Oh, okay. I see. You think this has nothing to do with you. You go to your closet and you select out that lumpy blue sweater, for instance, because you're trying to tell the world that you take yourself too seriously to care about what you put on your back. But what you don't know is that that sweater is not just blue, it's not turquoise, it's not lapis, it's actually cerulean. You're also blithely unaware of the fact that in 2002, Oscar de la Renta did a collection of cerulean gowns. And then I think it was Yves Saint Laurent, who showed cerulean military jackets? And then cerulean quickly showed up in the collections of eight different designers. Then it filtered down through the department stores and then trickled on down into some tragic Casual Corner where you, no doubt, fished it out of some clearance bin. However, that blue represents millions of dollars and countless jobs and so it's sort of comical how you think that you've made a choice that exempts you from the fashion industry when, in fact, you're wearing the sweater that was selected for you by the people in this room. From a pile of 'stuff.'" --- (x / x) (30.03.2021)

Abonent Vogue se v tom snad najde, ale mně to místy připadalo spíše k pláči než k smíchu, Meryl, jako bývalá dozorkyně ze St.Quentinu, co se stala šéfkou Runwaye nikterak oslnivá a S.Tucci to samé v bledě modrém, blankytném, tyrkysovém, azurovém nebo jak chcete.. Módní průmysl má pro mě opodstatnění asi jako šampón v koupelně Imhotepa a lidem v něm se pohybujícím bych doporučil vždy na pár dnů v měsíci sfárat do dolu Lazy, aby jim Café Latte a šátečky od Hermese po čase nezevšedněly.. (13.05.2009)

"Tobě dali práci v módním časopise? To byl jako rozhovor po telefonu?" Jako přirozený švihák ctící nejnovější módní trendy jsem se rozhodl napsat sem názvy všech věhlasných značek, které se nacházejí na mém oblečení. Jenže jsem zjistil, že tam žádné značky nejsou a rozsypaný čaj psát neumím, takže mi nezbývá napsat pouze to, že Andy rozumím. Tedy té zábavné holce Andy, kterou nezaskočí ani šest pruhů u Adidasu, ale nikoli té druhé Andy. Té ze světa anorexie, intrik a boje o koryta. Tam mi bylo tak zle nedobře, že jsem zhubl 6 mikrogramů a budu si tak muset u svého šikmookého krejčího nechat přešít všechny kraťasy. (26.10.2016)