Ďábel nosí Pradu

"YOU SOLD YOUR SOUL TO THE DEVIL WHEN YOU PUT ON YOUR FIRST PAIR OF JIMMY CHOOS." ------------------ Už pár dní sa neviem zbaviť myšlienky toho, aký by bol tento film absolútne dokonalý, keby sa skončil scénou v aute s Mirandou v Paríži. Štúdio/rejža sa rozhodli ísť vyšliapanou cestou, záverom, akým končí väčšina filmov. Pritom stačilo len strihnúť o pár minút viac a zakončiť ho bolo možné bez akejkoľvek zmeny v deji a tak autenticky, tak reálne, s tak výstižne nastaveným zrkadlom skutočnému svetu a mentality ľudí v ňom a zároveň tak silným artistickým spôsobom, že normálne až nechápem, prečo musel prísť ten zasraný utopický happy end, ktorý, povedzme si úprimne, by sa zrejme nestal. Čo sa ale stalo, bol strhujúci herecký koncert Meryl Streep, kde ostatní, počnúc famóznym Stanleym Tuccim, boli na míle ďaleko vzad. Je pravda, že filmov s takouto tematikou som veľa nevidel, bude však nepravda, keď poviem, že tento je asi najlepší z nich? --- "This 'stuff'? Oh, okay. I see. You think this has nothing to do with you. You go to your closet and you select out that lumpy blue sweater, for instance, because you're trying to tell the world that you take yourself too seriously to care about what you put on your back. But what you don't know is that that sweater is not just blue, it's not turquoise, it's not lapis, it's actually cerulean. You're also blithely unaware of the fact that in 2002, Oscar de la Renta did a collection of cerulean gowns. And then I think it was Yves Saint Laurent, who showed cerulean military jackets? And then cerulean quickly showed up in the collections of eight different designers. Then it filtered down through the department stores and then trickled on down into some tragic Casual Corner where you, no doubt, fished it out of some clearance bin. However, that blue represents millions of dollars and countless jobs and so it's sort of comical how you think that you've made a choice that exempts you from the fashion industry when, in fact, you're wearing the sweater that was selected for you by the people in this room. From a pile of 'stuff.'" --- (x / x) (30.03.2021)

Drama o tom, kolik ze své osobnosti můžeme či musíme obětovat pro úspěch. Kongeniálně to vyjadřují verše z písně skupiny Druhá tráva: "Rád bych si byl jist, zda známe hranici,/ kdy jsme čistý list a kdy jsme viníci,/ když tobě chce se řvát a mlčíš docela,/ jsi trpělivá snad, anebo zbabělá?/ Když bozi seshora překračují práh,/ kdy končí pokora a kdy začíná strach,/ usmívej se, všímej si hostí,/ jsme za prahem, jsme za Pradou bolestivosti ..." // (Druhá tráva - Robert Křesťan-slovo Praha upraveno na Prada) Trailer: http://www.csfd.cz/film/215378-dabel-nosi-pradu-devil-wears-prada-the/videa/# (17.02.2009)

Velmi slibný název tohoto snímku odkazuje k silné filmové metafoře typu Ďáblova advokáta, pragmatická intuice zase k hollywoodské variaci na Popelku...co je blíže k pravdě? Asi nic, s pravdou se potkáte někde uprostřed... Meryl Streep coby šéfka je despotická a nesnesitelná, módní průmysl lakmusovým papírkem duchovního (i duševního) úpadku západní civilizace, ale leitmotiv Popelky stejně všechno převálcuje...a navrch přijde happyend :-( Škoda romantického rozmělnění zajímavé látky i celého projektu... (22.07.2008)

Když se chcete prosadit v módním průmyslu, musíte mít ostré lokty, přidrzlou povahu a dobrý vkus. A taky pevné nervy, zatraceně pevné nervy – to pro případ, že by se vaši šéfkou stala Miranda Priestlyová. Právě díky této postavě ztvárněné Meryl Streepovou není Ďábel nosí Pradu pouze další přehlédnutelnou romantickou komedií. Málokterá romantická komedie má tak skvělého padoucha. Ale co by to bylo za romantickou komedii, kdyby i padouch neukázal svou lidskou tvář. Bohužel. Od Ďábla jsem naivně očekával poměrně ostrou, nikoliv jenom povrchní a bezzubou satiru z módního prostředí. Párkrát jsem se sice pousmál, jak těžce jsou ti lidé zažraní do své práce, ale ani v jednom okamžiku jsem nezaznamenal něco jako kritiku. Snaha o příjemně „hřejivou“ komedii nejspíš zabránila jít víc pod povrch. Nebo bylo tvůrčím záměrem natočit film, pod jehož nablýskanou fazónou se vcelku nic neskrývá? Což by také odpovídalo dojmu ze všech těch luxusních šatů a umělého humbuku kolem nich. Ale to na americkou romantickou komedii zní příliš rafinovaně. Režie nezapře seriálový charakter, David Frankel (mj. Sex ve městě) jakoby se snažil „poskládat“ příběh z mnoha zábavných epizod, které sice samostatně dokáží udržet divákovu pozornost, ale jako celek mají k soudružnosti daleko. 65% Zajímavé komentáře: imf, pshimi, Nin, Mitzi, Gedes, bogomira (30.04.2007)

Nejlepší módní kreací tohoto vizuálně příjemného snímku nejsou dokonalé šaty od těch nejdražších návrhářů, ale sama Meryl Streep v roli nesnesitelné šéfky Mirandy....Stylovou komedii s nezbytným morálním apelem, popovými rytmy a několika vtipy jako přidanou hodnotou zvedá z bahna průměru do roviny " KILL MERYL"..... Aby se člověk dostal na tu svou runway, musí někdy obětovat krátkodobý cíl dlouhodobému snu, běželo hlavou mladé novinářské elévce v magazínu Runway s kukučem Audrey Hepburn, když se namísto veledůležitých politických témat zabývala rozdílem mezi tyrkysovou a námořnickou modří a roznášením osmadvaceti druhů kávy ze Starbucks.... Módní průmysl je džungle bez pravidel- a módní časopis je džungle džunglí, protože nemá lvího krále, ale Královnu-Hyenu ocelovou....Surreálné, ale milé. 7/10 (08.05.2007)