Ďábel nosí Pradu

Jak se stát z přitažlivé dívky snadno a rychle tlustou obludou? Nové asistentce Andy k tomu stačí projít ve vytahaném svetru a neznačkových střevících vstupní branou do módního impéria časopisu Runway a potkat osoby ženského pohlaví, které odmítají konzumovat potravu nebo nosit na svých vychrtlých tělech málo drahé modely. Andy se sice prezentuje jako inteligentní osoba, ale přesto s naivitou kokršpaněla snadno podléhá prostředí a stává se každodenní návštěvnicí kadeřnických salónů, vizážistů i nehtových studií. Copak jí ještě může záležet na příteli, kamarádech a na své původní přízemní touze stát se seriózní novinářkou? (06.10.2009)

Velmi slibný název tohoto snímku odkazuje k silné filmové metafoře typu Ďáblova advokáta, pragmatická intuice zase k hollywoodské variaci na Popelku...co je blíže k pravdě? Asi nic, s pravdou se potkáte někde uprostřed... Meryl Streep coby šéfka je despotická a nesnesitelná, módní průmysl lakmusovým papírkem duchovního (i duševního) úpadku západní civilizace, ale leitmotiv Popelky stejně všechno převálcuje...a navrch přijde happyend :-( Škoda romantického rozmělnění zajímavé látky i celého projektu... (22.07.2008)

Nejlepší módní kreací tohoto vizuálně příjemného snímku nejsou dokonalé šaty od těch nejdražších návrhářů, ale sama Meryl Streep v roli nesnesitelné šéfky Mirandy....Stylovou komedii s nezbytným morálním apelem, popovými rytmy a několika vtipy jako přidanou hodnotou zvedá z bahna průměru do roviny " KILL MERYL"..... Aby se člověk dostal na tu svou runway, musí někdy obětovat krátkodobý cíl dlouhodobému snu, běželo hlavou mladé novinářské elévce v magazínu Runway s kukučem Audrey Hepburn, když se namísto veledůležitých politických témat zabývala rozdílem mezi tyrkysovou a námořnickou modří a roznášením osmadvaceti druhů kávy ze Starbucks.... Módní průmysl je džungle bez pravidel- a módní časopis je džungle džunglí, protože nemá lvího krále, ale Královnu-Hyenu ocelovou....Surreálné, ale milé. 7/10 (08.05.2007)

Jo, kde jsou ty časy, kdy mě vzrušovaly volány Oscara de la Renty ještě víc než kanýry od Blumarine a kdy bych u scénky, v níž se přednáší, jestli je pásek tyrkys, blankyt nebo akvamarín (zdravím Váhy), slintala blahem. Jsou pryč a já jsem si s ledovým klidem vychutnala jak módní kreace, tak se bavila tím povrchně důležitým hemžením. I když se to nezdá, hadříky tu tvoří jen kabátek na otázku, jestli je lepší si po ohnutých zádech nechat dupat zuřivou šéfkou v prestižním časáku nebo okusit skutečnou novinařinu a zachovat si svoje lidi, hlavu a hlavně páteř. Ďábel nosí Pradu je pohodový filmeček o prioritách. Ležérní, pohodlný, dobře střižený a Meryl Streep, která dokázala být ďáblem a v nestřežené chvíli i beránkem, je herecká ikona. (31.03.2007)

Jedna hvězdička za rozšíření seznamu pekelných zaměstnání o "asistentka ředitelky módního časopisu" - dostat tuto práci, tak bezesporu zabíjím a začnu svou šéfovou. Jinak vesměs nuda obdařená navíc úžasně rozplizlým happyendem. A popravdě, není mi jasné, co to vlastně mělo být, na satiru je to příliš bezzubé, na komedii málo komediální, na drama dost nedramatické a pod pojmem romantický si věru nepředstavuji, že si někdo občas zašuká. Mám dojem, že režisér možná chtěl původně stvořit něco, co by obsahovalo ironický náhled na módní průmysl, ale pak se zalekl vlastní odvahy a namísto toho raději vyplivl dutý plastový dortík. (14.12.2012)