Ve stínu Beethovena

Ve stínu Beethowena je svým stylem trošičku jako Amadeus a trošičku jako Dívka s perlou. Je ale příliš plochý, nedosahuje kvalit ani jednoho z nich, možná je jen nestydatě kopíruje. Nebýt té skvostné hudby a několika světlých okamžiků (premiéra 9. symfonie a duo-dirigování), zvážila bych i o hvězdičku méně. I přes zajímavé herecké obsazení tohle není film, který by bylo potřeba vidět znovu. (26.06.2011)

Zajímavý pohled do posledních měsíců života Ludwiga van Beethovena a role Anny Holtzové v jeho pozdní tvorbě. Především orámováno překrásnou hudbou, vrcholící v 9. symfonii s Ódou na radost. Bohužel, zážitek mi poněkud rušila Diane Krugerová, dost nevhodně umístěná a dost nepřirozeně dirigující, s hlubokým dekoltem, který byl v oné slavnostní atmosféře nepříhodný. Ed Harris se mi naopak líbil, škoda dvou fekalistických scén, ty si mohli američtí filmaři odpustit, snad se chtěli přiblížit Amadeovi, ale plně se jim to nezdařilo. Nakonec jim tyto scény odpouštím a hvězdičku škrtám jen za tu Krugerovou. (07.07.2014)

snimok odhalujuci posledne dni vynimocneho skladatela, nam ho predstavuje ako dynamicky zijuceho rojka, ktory dostal poslanie od boha...tento film je pravdupovediac urceny pre menej narocnych divakov, ktori si radi vypocuju unikatne muzicke diela (scena 9. symfonie mi priniesla peknych par zimomraviek) a taktiez beethovenove pohnutky... mna trosku film sklamal svojou tvrdostou a neschopnostou rozvinut hlbsiu myslienku nez tu, ze beethoven napriek hluchote bol genius, a preto mi postava anny holtz pride uplne zbytocna, aj ked kruger sa ako tak drzi, no oproti harrisovi je len sedou myskou...55% (09.02.2008)

Výroky Beethovena udivují např."Každý si myslí, že žiji ve světě ticha. To není pravda. Moje hlava je stále na prasknutí plná zvuků. Nikdy nepřestanou. Mým jediným uspokojením je, když je napíšu. Bůh zamořil moji mysl hudbou...." nebo "Hudba se nikdy nemění." Jedná se o další skvělý film z "pera" Agnieszky Holland, které si vážím čím dál tím více. Vtipný pohled na to, jak Anna Holtz v podání Diane Kruger diriguje napřed Beethovenovi, aby sám se svou hluchotou dirigoval svou symfonii. I přes tento vtipný moment filmu(vyjma několikrát odhalenou chlupatou hruď Eda Harrise) mě uchvátila scéna kde při dirigování kopíruje sám kameraman náladu hudby a její dozvuky gradují i s třesem obrazu což je brilantní nápad podobně jako následná forma toho, co asi Beethoven slyšel při potlesku a také jedna z posledních scén kde Beethoven diktuje svou představu další symfonie a popisuje její význam slovy - skoro až literárně. Podle mě film zobrazuje skladatele takového, jaký skutečně byl, ale k plné dokonalosti mi chyběla nějaká těžce popsatelná maličkost. Chválím Eda Harrise a Diane Kruger. (11.01.2013)

Tento film z doby, kdy Beethovenova duše již "ohluchla" a přesto je jeho "hlava plná zvuků", je asi ještě větší fikcí než ta, na jaké je postaven jiný film o tomto hudebním velikánovi Nehynoucí láska. Což osobně nemám moc rád. Zvláště když se zdá, jako by autoři tohoto filmu trošku prvoplánově chtěli, aby divák uvěřil, že by i v 20 letech 19. století mohla žena nejen skládat hudbu, ale ještě k tomu asistovat velikánovi, jakým byl Beethoven, při dirigování jeho slavné 9. symfonie. Neříkám, že je na tomto filmu vše špatně. Především Ed Harris coby Beethoven je velmi přesvědčivý. Ve filmu taky zazní z jeho úst řada silných myšlenek jako třeba, že "když Vás obklopí ticho, vaše duše zpívá." Beethovenova hudba použitá ve filmu je vskutku úchvatná, ač třeba na konci v tom houslovém kvartetu už možná není tak zpěvná, jakož je ale cítit "vnitřnostmi". Beethoven tímto jistě postavil "most k budoucnosti hudby". Zda se však Agnieszce Holland podařilo postavit most k porozumění Beethovenovy duše si tedy moc jistý nejsem. (28.12.2020)