Ve stínu Beethovena

Ve stínu Beethowena je svým stylem trošičku jako Amadeus a trošičku jako Dívka s perlou. Je ale příliš plochý, nedosahuje kvalit ani jednoho z nich, možná je jen nestydatě kopíruje. Nebýt té skvostné hudby a několika světlých okamžiků (premiéra 9. symfonie a duo-dirigování), zvážila bych i o hvězdičku méně. I přes zajímavé herecké obsazení tohle není film, který by bylo potřeba vidět znovu. (26.06.2011)

Výroky Beethovena udivují např."Každý si myslí, že žiji ve světě ticha. To není pravda. Moje hlava je stále na prasknutí plná zvuků. Nikdy nepřestanou. Mým jediným uspokojením je, když je napíšu. Bůh zamořil moji mysl hudbou...." nebo "Hudba se nikdy nemění." Jedná se o další skvělý film z "pera" Agnieszky Holland, které si vážím čím dál tím více. Vtipný pohled na to, jak Anna Holtz v podání Diane Kruger diriguje napřed Beethovenovi, aby sám se svou hluchotou dirigoval svou symfonii. I přes tento vtipný moment filmu(vyjma několikrát odhalenou chlupatou hruď Eda Harrise) mě uchvátila scéna kde při dirigování kopíruje sám kameraman náladu hudby a její dozvuky gradují i s třesem obrazu což je brilantní nápad podobně jako následná forma toho, co asi Beethoven slyšel při potlesku a také jedna z posledních scén kde Beethoven diktuje svou představu další symfonie a popisuje její význam slovy - skoro až literárně. Podle mě film zobrazuje skladatele takového, jaký skutečně byl, ale k plné dokonalosti mi chyběla nějaká těžce popsatelná maličkost. Chválím Eda Harrise a Diane Kruger. (11.01.2013)

Geniální hudba Ludwig van Beethovena, tento film zachránil. Dějově mě film jaksi minul, i když příběh filmu není zas tak špatný, ale jak zazněla božská Beethovenova díla, tak mě naplnila boží fascinace, to nepopírám. Dost pochybuji, že Ludwig van Beethoven, skladatelský zjev, se takhle nějak opravdu ve skutečnosti nerudně projevoval. I když si samozřejmě nemůžu být jistý. Někdy to tak bývá že géniové mají někde ubráno. Nicméně nebýt té hudby tak nadšení z filmu zcela vyprchalo. (05.07.2015)

Jsem hodně alergická na americké pokusy znázornit evropskou historii. I tenhle film ji z hlediska faktů znásilnil, ale po aktu nezůstala pachuť na patře, roztrhané prádlo a rozedřené lokty. Možná tomu trošku pomohla i paní režisérka. Ale hlavně mám pocit, že tvůrci prožívají to stejné krásné mrazení v zádech, když u Beethovenovy deváté nastoupí sbor s Ódou na radost. Takže celý snímek musím vnímat jako poklonu hudbě pana Beethovena. (30.10.2014)

Copying Amadeus, si povie každý, kto po Formanovom hite nadviaže na Agnieszkin malý počin. A práve ním sa nechala režisérka inšpirovať či už úvodom, kde sa prezrádza záver, tak konfrontáciou človeka s Bohom i neutíchajúcim hladom po uznaní. Isteže film nemôže rátať s toľkou eleganciou oscarového velikána, prepracovanejším príbehom ani tak výraznými vedľajšími postavami, ale.. Ludwik má štýl, je hluchý ako poleno a tak len kričí, sprchuje sa susedom rovno na obedový stôl a chýba mu falošný takt. Preto neváha roztrieskať celoročnú prácu ambiciózneho architekta na výstave mostov. Tu dokonale film vystihuje rozdiel medzi byť talentovaný a chcieť mať talent. Ostatní už tak dobre obsadení neboli, počnúc arcibiskupom, Ludwikovým synovcom či kolegom z brandže. Tým najviac "mimo“ je Diane Kruger, akej som neveril ani talent ani lásku k hudbe. Lenže tá muzika bola skrátka úžasná, zvlášť legendárna dvanásť minútová ukážka Deviatej symfónie, čo roztlčie srdce do nepríčetna. Viem, je to pochvala skôr skladateľovi no gradácia, strih a kamera tu dosiahli svojho maxima. V tieni Beethovena nie je dokonalý film, má medzery a je ďaleko od toho stať sa kultovým ako trebárs Amadeus, ale cez to všetko ho mám rád a viem si predstaviť, že mi na disku ešte zopár rokov zotrvá. (24.05.2015)