Let orla

Mohlo to mít teda víc propracované postavy a promyšlenější délku, protože jsem tu u některých scén měl pocit, že trvají buď moc dlouho, nebo že skončí těsně před tím, než by přišel jejich nejsilnější moment, ale jinak mě tu Troell potěšil. Tyhle dobrodružné filmy mám rád, když fungují a tady na mě ta nehostinná atmosféra světa nekonečného ledu působila určitě a dokázala vyvolat i celkem silnou atmosféru, navíc tu v hlavní roli hraje Max von Sydow a hraje jako vždycky skvěle, takže v tomhle si rozhodně stěžovat nemohu. A je v tom naštěstí i ta poetika, kterou od těchto dobrodružných filmů podvědomě vždycky očekávám, i když ji teda nikdo neumí podat tak dokonale jako Herzog, ale je vidět, že se o ni Troell snaží hezky. Očekávám ji hlavně u Vystěhovalců, ke kterým se už snad dokopu i přes to, že trvají přes tři hodiny, ale zase se trochu obávám toho, abych od toho neměl moc vysoká očekávání. Let orla je totiž přesně takový, jak bych si přál - ale jen do určitých mezí. Btw, ty flashbacky mě osobně nevadily, nebyly zbytečně dlouhé a do celku dostatečně patřily. Slabé 4* (25.03.2023)

Božínku, to byla nádhera... sledovat detailní proces přípravy k velké akci, odstartování výpravné expedice, celý její průběh a posléze vyrovnávání s tím, co asi muselo přijít... odhodlání tří mužů splnit si svůj stanovený cíl: odletět vzdušným balónem na severní pól, nebo alespoň se mu co nejvíc přiblížit, i za cenu obětavosti a rizika, že po střetu s tímto cílem už nemusí následovat v jejich životě vůbec nic. Let Orla v sobě obsahuje nejednu dechberoucí scénu s realistickým pohledem na severské exteriéry, osudový let či hledání cesty a východiska uprostřed ledových plání... a nemluvím už ani o tom, co vše přijde během posledních 15 minut s mohutným rozhoupáním emocí na všechny strany. Lítost a trpkost i hrdost, vypjatý střet i nutnost hned dvounásobného smíření... Jan Troell jako režisér má v sobě značný naturel dobrodruha ne nepodobný Werneru Herzogovi (jak jsem poznal rovněž v nedávno viděném Troellově filmu Nová země) a zároveň duši osobitého vizuálního umělce, který kouzlí s vlastní kamerou jedinečné záběry a dokáže pohltit diváka do fascinujícího a napínavého procesu i jenom během záběrů na nafukování či podlézání balónu. Nevadily ani zde často vytýkané poetické flashbacky, jež podle mě skvělým způsobem doplňují ztvárnění myšlenkových pochodů postav.... na co asi naši hrdinové myslí během dlouhého těšení a chystání na výpravu? (aby už tam byli nebo alespoň cestovali)... co se jim honí hlavou, když už tam konečně jsou, v extrémních podmínkách a extrémně dlouho? (aha... „Myslím na štěstí, které je hrozně daleko, a které se už nemusí navrátit.“)... Celkově úžasný zážitek, i díky skvělé a charismatické ústřední herecké trojici s Maxem von Sydowem v čele. [95%] (10.03.2023)

Aj ďalší Troellov film sa nadštandartne vydaril. Skvelo opísaná tragická výprava, v ktorej dominuje bezútešnosť, ale nie beznádej, tá sa dostaví až v absolutnom závere. Výnimočnosť von Sydowa snáď netreba nijako zvlášť pripomínať, obsadením tohoto perfekcionalistu nejde nič pokaziť. Dôraz sa kládol aj na detaily, napr. krátka scéna, kde medveď obžiera človeka je suprová. Stopáž by som si ale vedel predstaviť kratšiu a tiež sa mohli viac krotiť s početnosťou sentimentálnych spomienok. (24.02.2017)

Vynikající dobrodružné psychologické drama, tříčlenná výprava v balónu větrem unášena směrem k severnímu pólu s vidinou nejistého konce. Musím říct, že to co mě nejvíc bavilo nebyl ani samotný příběh, spíš minimalistická hudba či výborné herectví, ale nádherná kamera s velmi měkkými barvami, hrozně příjemně se na to koukalo! Konec je vlastně otevřený a donutí člověka, který o tomto pokusu hrdých švédských odvážlivců v životě neslyšel, dohledat si potřebné souvislosti. Snímek je prokládán autentickými fotografiemi, což ocení hlavně milovníci historie! Pro fanoušky filmů o polárních výpravách, švédské kinematografie nebo Maxe von Sydow povinnost! (21.03.2023)

„V pustině to zebe, objevíš... jen sebe.“ Sebestředný a ješitný polárník s heslem: „Úspěch nebo smrt!“ Ideální objevitel a průkopník.  Dobré pro pokrok, špatné pro kolegy v balóně i pro manželky u vyhasínajícího rodinného krbu. Mrazivě silná finální scéna. Již mrtvý sen, naprostá samota v nekonečné bílé pustině, udivené prohlížení vlastních rukou a otáčení hlavy při pokusech vidět si záda.  Člověk sám o sobě je nicotný, teprve v očích druhých nabývá tvar a jeho existence získává smysl. LEDOVÉ OKÉNKO: [][] Co jsme mohli pozorovat z iglů? Ϡ Bójku se švédskou vlaječkou, předčasně vyhozenou a tedy označující falešný severní pól. Ϡ U ní Járu Cimrmana, divícího se, proč mu nefunguje to: „Jdu na sever... jdu na jih!“ Ϡ Tři zarostlé polárníky s rendlíkem a mastnou hubou. Za pouhý rok dokázali stav populace ledních medvědů v Arktidě snížit na polovinu! Ϡ Eskymáka Troella, s jinovatkou ve vousech a tváří přimrzlou ke kameře. [][] Do detailů vybroušená pocta dobrodruhům a objevitelské touze, pro mě však citově chladná jak zadek mrože. Tři vzduchoplavci cestu k pólu nenašli, ani já k nim. Proto jen za čtyři. (17.08.2023)