Stepní vlk

Chvílemi je to na pět, ale dramaturgie běžně snímaných částí je dost starobní a nudná. Některé Hesseho sentence znějí takhle zahrané přepatetizovaně a ploše. Střihová skladba je podivná, někde je to toporné; Haines nebyl vypsaný režisér. Bohužel je v celku také moc ohlušivé sedmdesátkové hudby a s ní moc animírek a tanečků (přitom začátek zní spíš jak hudební nová věcnost). K tomu všechna ta protisvětla, zdůrazněné delaye a reverby...  Clémenti je děs, ten mi nesedl vůbec; trochu evokuje Udo Kiera - ostatně: výtvarné řešení evokuje Fassbinderovu Brémskou svobodu. Vlastně je škoda, že tenhle film nerežíroval Fassbinder (anebo Bergman?) a nehraje v něm Kier, ale budiž. Zajímavé je tu poznamenání hippies, psychedelií a pop artem té doby v USA. Kupodivu mi to k Hessemu světu celkem sedí. Štvala mě ale angličtina, ta z toho bohužel trochu dělala produkt, ještě že donutili Sandu mluvit svým altem i s přízvukem. Co nezestárlo jsou animace a triky (nějaký dřevní bluescreen?), je to působivé i svou naivitou, na to bych koukal pořád, a že tam toho je! Řekl bych, že to důležité z knihy tenhle film přenese. (18.02.2024)

Vůbec ne běžný film. Scénář podle psychologicko-filozofického románu Stepní vlk, od Hermann Hesse, kde se dostal k slovu i Goethe. Při čtení podobných bych se cítil jako člověk před sebevraždou. Takže nic pro mě, jaký ale byl film? Je to sakra dobře natočený. V hlavní roli Max von Sydow je brilantní. Málokdy mě takhle zaujme. V druhé polovině ale na mě už příliš toho psycha, filozofování, Goetheho, tady platí dvojnásob že není pro každého (včetně mě). 4/5 (13.12.2014)

Velice působivé zpracování stejnojmenného románu Hermanna Hesseho, které se dost věrně drží předlohy. Max von Sydow je ideální typ pro ztvárnění rozpolceného tvora Harryho Hallera, zrovna tak jako Dominique Sanda pro tajemnou Hermínu. Kupodivu ani trikové pasáže neztratily po dlouhých letech na působivosti. Film má i svou československou stopu - animovanou pasáž Traktát o stepním vlku vytvořil Jaroslav Bradáč a ve filmu se v malé roli objeví Eduard Linkers (známý jako nacista ze Vzpoury hraček). Filmu se podařilo zachovat tu jungovskou, existenciální a "psychedelickou" náladu předlohy. Myslím, že jen málo filmů vystihne knihu tak dobře. (13.02.2011)

Kdysi jsem ve stopách rozhárané americké mládeže zasedl k Hesseho "Stepnímu vlkovi" ; podnětů jsem v něm moc nenašel, připadal mi jako vleklá esej, rozplynuvší se posléze v jinotajném kabaretu, pro mě nesrozumitelném, a už jsem se ke knížce nikdy nevrátil. Hainesova psychedelická verze postrádá třetí rozměr předlohy, strhující atmosféru a postavy, které budí účast - úhrnem vlastně všechno, co by mě trampotám Harryho Hallera mohlo přiblížit. (18.06.2016)

Uvedeno mimo soutěž na KVIFF roku 1974 . Obtížně uchopitelný film, nicméně staví na výborných hereckých výkonech, zejména Maxe von Sydowa (03.03.2019)