Příšery útočí

Myslím že postačí, když řeknu, že jde o první a poslední film tandemu Michael Stanley (režie, produkce) a Robert A. Hutton (scénář, kamera) a že jej u nás distribuovala společnost SMART, specializovaná na ten nejtěžší amatérský odpad (KREV ZA KREV, TEMNÁ KOMORA). Nevím odkud na imdb vyčarovali tu údajnou 104 minutovou stopáž, protože to co se objevilo v našich videopůjčovnách pod názvem PŘÍŠERY ÚTOČÍ trvalo jen něco málo přes hodinu a už v pubertě, kdy jsem si ještě stavěl na piedestal Mastorakisova béčka, mi to přesto přišlo neúnosně dlouhé. Dnes to ale klasifikuji jako zapomenutý trashový klenot a radím nenechat si v žádném případě ujít. (25.09.2005)

Poctivý trash s amatérskými výkony, otřesnými dialogy a příšerným dabingem. Pasažéři ze ztroskotané zaoceánské lodi přistanou se záchranným člunem na neznámém ostrově. A i když se nacházejí v severním Pacifiku, panuje na ostrově tropické podnebí. Příroda ostrova patří k největším kladům, jelikož prales je krásný. Škoda, že mizerná kamera ho neumí lépe zprostředkovat. Hned první setkání s kyselinovou řekou přinese své šťavnaté plody, anžto žíznivý trosečník se po osvěžení krásně krvavě roztéká. Přeživší se toulají po ostrově, hledají jídlo (těm bobulím bych fakt nevěřil), vodu a místo k přenocování. Jenže jsou tu příšery, co dokážou ohlodat člověka až na kost. Tedy ty příšery vypadají jako maňásci z Muppet Show, tudíž divákovi strach nenaženou. Nejhezčí útok je v noci, kdy potvůrkám svítí oči a nejsou vidět jejich legrační těla. A protože chování postav je hovadské, mrtví přibývají. K tomu ještě přibydou pasti a je otázka, zda někdo vůbec přežije. Moc rozumu nepobral ani John, a tak zatímco se loučí s umírajícím, pošle dvě mladé ženy na pobřeží. No, to byl tedy nápad poslat je samotné! Přes všechnu mizérii dám 3*, jelikož jsem se bavil, krev tekla, příroda krásná a vše rychle uběhlo. Jo a varhanní hudba neměla chybu. (05.02.2021)

Jazierko plné kyseliny, útočiaci moduritoví panáčikovia s očami ako pingpongové loptičky a výukový model kostry s otváracou lebkou, ktorý má predstavovať ľudskú mŕtvolu - to sú činitele tvrdo atakujúce brakovú dominanciu päťdesiatkových úletov režisérov Eda D. Wooda Jr. a Phila Tuckera. Tvorcovia Attack of the Beast Creatures sa ani neunúvajú otvárací zárez na lebke nejakým spôsobm zaretušovať, práve naopak - v závere si záber na šklebiaceho sa snehobieleho kostlivca vo flashbacku s chuťou zopakujú. Počiatočná veľmi sľubná gore scénka s chlapom, ktorý sa ide ovlažiť do kyseliny, následkom čoho sa mu v priebehu pár sekún rozleptá a rozpadne tvár v tomto maraste pôsobí akoby bola z úplne inej dimenzie a vôbec nepatrila k tomutu filmu. Kto nevidel, ťažko uverí... (06.10.2010)

Bola to úplná hlúposť, čo si budeme nahovárať, že? :) Ale musím uznať, že to bolo až také naivné, až to bolo dobré. Vzhľad príšeriek fakt nemal chybu. Keď som videl tých škľabiacich sa vlasatých liliputánov s veľkými zubami a svietiacimi očami, tak sa jednoducho nedalo nezasmiať. Ale hodnotiť to ako seriózny horor, to asi nie. (13.09.2010)

Tohle kdysi určitě běželo na Nově a hádám možná hned na začátku vysílání, protože jsem to viděl ještě jako dítě. Tehdy to byl pekelně strašidelný film a dneska? No podle hodnocení a odpadů jsem čekal další trash, čemuž by odpovídali opravdu příšerné efekty trpaslíků a celková lacinost. Ale světe div se, Příšery útočí jsou docela napínavý horor. Skupina lidí ztroskotaných na ostrově, stupňující se útoky nějakých trpaslíků, v závěru docela slušná ruční kamera i hudba a ve výsledku solidní boj o přežití. A ti trpaslíci útočící ze všech stran nakonec vzbuzovali i přes to jak vypadali docela respekt. Být v tom více peněz, mohla to být dnes klasika, takhle se jedná jen o slušné béčko. (18.04.2015)