Denša otoko

Nesedlo mi to. První půlhodinu jsem kouskoval asi do tří dnů, protože mě moc nebavila, hrdina přehrával (kladná postava - looser, ale až moc) a nápad s chatem mě otravoval. Zbytek jsem viděl vcelku, zvedl moje mínění, střední pasáž byla zajímavá, ale celkově mě film nepřesvědčil - pomalé tempo, romantika tak trochu jinak, málo děje a upřímně řečeno nebylo to moc pravděpodobné. Každopádně hodně oceňuju vyznění filmu - člověk má žít život ve skutečnosti a ne prosedět u pc. (30.04.2010)

Milá romantická komedie, která sem tam zatlačí na pilu možná až moc. Densha je místy roztomile nemotorný, občas ve své zmatenosti kouzelný, takže mu člověk prostě musí fandit, ale místy je na facku a v některých scénách ho Yamada přehrává až moc. Miki Nakatani jsem si oblíbil v úžasném Shiawase no kaori a i tady je ve své roli tak milá a okouzlující, že opravdu není těžké si ji zamilovat. Výborné jsou vedlejší role internetových přátel, rozmanité a přes minimum prostoru dokonale načrtnuté. K tomu spousta drobných vychytávek a malých nápadů. Zkrátka další příjemný večer ve společnosti japonské romantiky. (13.08.2012)

Velmi roztomilá romantická komedie o tom, že i na japonského otaka někde čeká láska a chce to jen popadnout příležitost za pačesy. Train Man docela pěkně vystihuje skutečnost, že ze "zajetí" světa počítačů může být dlouhá cesta do normálního života. Škoda toho trošku moc natahovaného závěru, jinak spokojenost. (14.10.2006)

_/¯o o/¯_ Hlavní hrdina této milé romantické komedie je tzv. „otaku“, podle Wikipedie „obsesivní fanoušek specifického druhu zábavy“. Zde konkrétně jde o dvaadvacetiletého mladíka, který neměl dívku dvaadvacet let, většinu svého času tráví před monitorem počítače chatováním se svými anonymními přáteli a obdivuje Matrix. Nápad, „zasadit“ podobného jedince do typické romantické komedii, možná není z nejoriginálnějších, ale se zodpovědným přístupem vám může vykvést sakura, jejíž každý lístek je radost prohlížet. Každému z těch lístku byla navíc věnována speciální péče (vezměte si např., jak si trikaři vyhráli se „vpisováním“ textů do různých míst v daném filmovém políčku). Najdete zde vše, co by měl každý podobný film obsahovat. Postupné sbližování se, první nesmělé dotyky, situace trapné i úsměvné… není toho mnoho, čím by vás Densha otoko mohl překvapit, ze zvolené zápletky však vytěžuje, co se dá. Zajímavá je skupinka jeho internetových rádců, kteří neslouží pouze k vytváření vtipných situací. Životu každého z nich je přikládána stejná důležitost jako životu hlavního hrdiny, což nabízí prostor několika vtipně vypointovaným minipříběhům. Film trošku drhne v závěrečné části, která by skutečně nemusela trvat dvacet minut, když už stejně každý zběhlejší divák ví, jak to dopadne. Lehce matoucí scéna těsně před závěrečnými titulky nejspíš mnohé znejistí, mnohé naštve, ale pro ty, kteří titulky dokoukají až do úplného konce tvůrci přichystali jeden „uklidňující“ dovětek. Idea tohoto snímku je zcela logická a velice se mi zamlouvá, jde o otevřenou výzvu ke všem imaginárním počítačovým hrdinům, jejichž práva jména zpravidla nejsou známa. Lze ji tlumočit třeba takto: „zvedněte konečně ty svoje líné zadky a najděte si nějakého partnera/partnerku pro skutečný život!“. Jiná cesta, jak se zbavit chorobné závislosti na moderních technologiích a stát se dospělým, zcela samostatným člověkem, možná také existuje, jenže – není příliš depresivní na to, aby podle ní vzniknul tak pěkný film? Densha otoko vzniknul na základě reálné internetové komunikace, je tedy příběhem člověka z masa a kostí, nikoliv ze scénáristových myšlenek a jsem přesvědčený, že podobných lidí existují tisíce. Tento film by jim mohl pomoci nalézt odvahu k vykročení tím správným směrem, anebo jim alespoň dát naději, že to jde… když se chce. 80% _/¯8/¯_ (13.05.2007)

Na konci filmu jsem na tom byl podobně jako lidé, kteří Train Mana sledovali online - v duchu (protože vedle mě spaly dcery) jsem na něj řval: "Narovnej se! Přestaň brečet! Narovnej se! Přestaň brečet!" Což je jediná věc, která mi nesedla - extrémní nedostatek sebevědomí u hlavního hrdiny. Možná je to však u lidí žijících za počítačem normální. Vše ostatní ale zvedá film na plnokrevné 4*. Protože. Forma vyprávění, kdy hlavnímu hrdinovi radí skupina spřízněných duší na internetu a konkrétně v druhé polovině scéna na peróně, kterou jsem koukal s otevřenou pusou - to bylo geniální! Také fakt, že ti lidé mají svůj vlastní minipříběh a skutečnost, že někde na webu snad stále je elektronická konverzace, na základě které kniha a posléze film vznikly - palec nahoru! Trochu jsem surfoval a dočetl se zajímavost (ve filmu neuvedenou), že dotyčná dívka si onen první den v metru zapomněla kontaktní čočky, pořádně na něj neviděla, tudíž neodhalila, že je dotyčný "otaku" (v angličtině "nerd" nebo "geek"), jinak, že by o něj nazakopla. A taky, že v době vydání knihy prý byli stále spolu a šťastni. Příjemný film a výborný příběh! ■ Jo a zjistil jsem, že existují nějaké Hermes šálky, pár za 300 až 700 dolarů :). ■ Nejlepší trailer, který jsem našel: http://www.youtube.com/watch?v=NMR_XqgSQcQ (13.06.2013)