The Husbands of River Song (S09E13)

Nepočítaje Heaven Sent, bylo to pro mě to nejlepší z DW roku 2015. Hlavně ta absence Kláry ten seriál tak nějak oživila. Zároveň to bylo celkem vtipné (scéna, kdy Doktor vstupuje "poprvé" do TARDIS byla perfektní) a odlehčené, což jsem od toho očekával, a byl jsem rád, že jsem to i dostal. A k tomu jako bonus to přineslo i zakončení linie s River. Osobně jsem si u těch věží vždycky představoval toho Smitha, ale myslím, že ta scéna i tak fungovala na výbornou. Rozhodně příjemné překvapení (26.12.2015)

Doctor a River Song měli mezi sebou vždycky úžasnou chemii (i když pro mě tu největší s jedenáctkou), tady to oba charismatičtí svérázové rozjeli na plné pecky, ať už po komediální, nebo i romantické stránce a já si tu skvělou jízdu maximálně užila. Teď mi nezbývá, než doufat, že tím jedna z nejbáječnějších doctorových linií, co měla svůj počátek a zároveň i konec ve velké knihovně padesátého první století, ještě nedospěla k úplnému závěru. I když se kruh uzavřel, strašně nerada bych se s River loučila. (29.12.2015)

Nejméně vánoční z Moffatových vánočních speciálů, ale co se nedostává na vánoční atmosféře, to se dohání stylovou šestákovou (pře)střeleností. Především první polovina je jedna velká dobrodružná jízda. V druhé polovině se sice výrazně uhne z nastoleného kurzu směrem k melancholii, ale není to ke škodě, byť ta změna stylu ne každému sedne. Navíc je to celé povýšeno o úroveň výše díky ústřední dvojici. Ještě že to není na celuloidu, jinak by snad musel od všeho toho jiskření mezi nimi vzplanout. Šlape jim to pospolu neuvěřitelně, byl by učiněný hřích, kdyby mělo zůstat v tomto ohledu jen u tohoto speciálu. (26.12.2015)

Letošní speciál nestojí na nosné zápletce jako loni (na to je až příliš banální), ale na fascinující chemii a interakci mezi Capaldim a Kingston. Zatímco ve většině scén se Smithem jste marně věřili jakousi osudovost mezi River a Doctorem, v tomto případě je tomu naopak. Každý pohled, gesto či dialog chytají za srdce a ústřední dvojici věříte onen smutek a osud nejsmutnějšího páru ve vesmíru. Byl by hřích, kdyby Moffat nechytil šanci za pačesy a tuhle dvojici v budoucnu nesvedl ještě několikrát dohromady! (27.12.2015)

It's like loving the stars themselves. Komedie chvíli dobrodružná, chvíli romantická, chvíli situační a nemalou chvíli i nepokrytě ztřeštěná - a celou dobu zakrývající věc neutajitelnou. Totiž to, že setkání Dvanáctky s River je tím nejupřímnějším slaďákem, jehož pravá síla je v nostalgii a v tom, co všechno tihle dva prožili, ať už zrovna hráli spolu nebo proti sobě. Dost možná nejlepší epizoda s Alex Kingston, kterou Steven Moffat dlouho odmítal všem naléhajícím fanouškům napsat, ale já stejně nevěřím, že ji někde v hlavě neměl rozmyšlenou dlouhé roky dopředu. (27.12.2015)