Reklama

Reklama

Arnulf Rainer

(festivalový název)
  • Rakousko Arnulf Rainer
všechny plakáty
Krátkometrážní / Experimentální
Rakousko, 1960, 7 min

Režie:

Peter Kubelka

Obsahy(1)

Jeden z přelomových filmů vídeňské školy experimentálního filmu z přelomu 50. a 60. let Arnulf Rainer je nazván podle vídeňského abstraktního výtvarného umělce a pozdějšího akcionalisty. Peter Kubelka snímá čtyři typy filmových pásů: čistý blank, osvícený černý film, čistý zvukový pás a zvukový pás s nahranými ruchy. Poukazuje tak na základní prvky filmem snímané reality – světlo, tmu, ticho a hluk – i na způsob, jak se tyto prvky transformují ve filmovém materiálu. Iluze pohybu je dosaženo díky stroboskopickému efektu a intepolaci oka mezi záblesky políček. (Marienbad Film Festival)

(více)

Recenze (11)

dwi 

všechny recenze uživatele

Černá x bílá. Zvuk x ticho. Světlo x tma. Realita x prázdno. Tato disharmonie obrazu obnažuje pojem experimentální film ("metrický systém") a maximalizuje krásu jednoduchosti. Tleskám. ()

Radko 

všechny recenze uživatele

Nevšedný zážitok striedania chrčivého šumu, tmy, ticha a svetelného objektu. Pustené viackrát za sebou, bezprostredne nezarezonovalo. Až neskôr som si uvedomil, ako často na hypnoticko stroboskopickú sugesciu Arnulfa Rainera myslím, čo sa pri priemerných jednorazovkách, odsunutých mysľou do zabudnutia, nestáva. verne to totiž pripomenulo vizualizáciu spomienky - pokusov o počúvateľné vyladenie staníc ako Slobodná Európa, Rádio Tirana, Hlas Ameriky a pod. za neprestajne sa vludzujúcich, uši píliacich ruchov a pískotov jednej z najvýkonnejších slovenských rušičiek, umiestnenej neďaleko môjho vtedajšieho bydliska. ()

Ghoulman odpad!

všechny recenze uživatele

Neříkám, že film musí být nutně nositelem jasně artikulovaných informací. Může mít mnoho podob, obrazů, symbolik, vrstev, estetických či etických významů, etc. Avšak něco přenášet (či předávat, chcete-li) by dle mého názoru měl. V tomto případě tomu tak žel není (tedy pokud nejste počítač nebo robot, pokud ano, možná vám to nějaký smysl dá). Nezbývá než si hluboce povzdechnout a doufat, že si někteří tvůrci konečně uvědomí rozdíl mezi uměním a matematikou (a v případě Kubelky mezi uměním a vařením). ()

Dionysos 

všechny recenze uživatele

Nulový stupeň filmu: jeho rozklad na prvočinitele - rozdrcení jeho DNA až na základní báze. Jinými slovy: opětovný návrat k prapůvodním základům každého filmového zážitku, jímž je hra světla a stínu, zvuku a ticha. A že to dělá s až nepříjemnou bolestí - to se v divákovi právě bolstivě rozpadají předsudky a pohodlnost vypěstovaná desetiletími (a dnes již víc jak staletím) konvenční měšťácké kinematografie - s nepříjemnými mukami, které znamenají jediné: návrat zdegenerované smyslovosti diváka k pravým kořenům jeho perceptivity. Jak se říká - abychom se odrazili od dna, musíme tu flašku nejdřív dopít - a Kubelka nás vskutku dostal až na samý základ filmu. ()

1mikeF 

všechny recenze uživatele

Etalón strukturalistického filmu. Očekával bych něco takového spíše v avantgardě na začátku dvacátých let. V šedesátých letech už takto filozofické pojetí filmu přichází pozdě. ()

Kaleidoskop 

všechny recenze uživatele

Myslím, že autor tímto dílem našel a překročil samou hranici definice slova film. Ukazuje, že film není jenom prostředek k vyprávění příběhu, ale jedná se o prostředek k uměleckému (sebe)vyjádření, jako třeba plátno nebo hudební nástroj. Ano, někdo v tom může vidět nesmysl. Ale žádný smysl nedávají ani Pollockovi nebo Kandinského obrazy. Proto za mě musíme tento film jednoznačně definovat jako umění. ()

Reklama

Reklama